ECLI:CZ:US:2009:4.US.1794.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1794/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného Mgr. Hanou Palizovou, advokátkou, AK Československé armády 954/7, 500 03 Hradec Králové, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2009 sp. zn. 1 T 10/2002 a Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009 č. j. 8 To 43/2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení v jeho trestní věci s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jakož i článek 13 Úmluvy.
Z ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2009 sp. zn. 1 T 10/2002 zamítl návrh stěžovatele a spoluodsouzeného R. E. na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené tamním soudem pod sp. zn. 1 T 10/2002, v níž řízení skončilo pravomocným rozsudkem tohoto soudu ze dne 30. 5. 2003 č. j. 1 T 10/2002-773 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2003 č. j. 8 To 92/2003-854, a to proto, že nebyly shledány důvody obnovy řízení dle ustanovení §278 trestního řádu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 5. 2009 č. j. 8 To 43/2009 stížnost stěžovatele i spoluodsouzeného proti rozhodnutí soudu prvního stupně pro nedůvodnost zamítl.
Stěžovatel uvádí, že obecné soudy rozhodly o jeho vině a trestu na základě znaleckého posudku z oboru forenzní biomechaniky, o němž stěžovatel nově zjistil, že není správný, neboť místo dopadu těžiště těla poškozeného, jež je klíčové pro výpočet průběhu pádu, není známo s jistotou. Dvě mírné prohlubně v travnatém porostu pod okny, jež znalec považoval za místo dopadu, nikdo v průběhu přípravného ani soudního řízení neviděl, poněvadž jejich fotografie nebyly vyvolány pro závadu na vyvolávacím zařízení. Stěžovatel soudům vytýká, že se touto novou skutečností nezabývaly a nezadaly vypracování nového znaleckého posudku, který by pochybnosti o místě dopadu odstranil.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a řádně zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího článku 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jestliže ústavní stížnost míří proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, nemá námitka věcné nesprávnosti žádnou relevanci, neboť Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen, ale jeho pravomoc je založena toliko k přezkumu, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nedošlo k porušení ústavně garantovaných lidských práv a svobod. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů obecného práva, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (tzv. přepjatý formalismus).
Žádné z výše zmiňovaných pochybení při aplikaci ustanovení §278 trestního řádu Ústavní soud neshledal. Obnova řízení slouží k nápravě vad ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu nebyly v době vynesení rozhodnutí známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé vnést odlišný pohled na skutkový stav věci, následné právní posouzení a výrok o vině a trestu. Za nové okolnosti pak nelze považovat skutečnosti, které byly soudu dříve známy, avšak soud je nepokládal za důležité pro své rozhodnutí, neboť měl za to, že určitá skutečnost byla prokázána jinak. Ve stěžovatelově věci obecné soudy správně upozornily, že stěžovatelem uváděné argumenty nesplňují podmínku novosti, neboť absence fotodokumentace k předmětným prohlubním byla známa již na počátku trestního řízení, avšak přesná lokalizace a velikost byla zajištěna pomocí popisu v protokolu o ohledání místa činu a ze svědeckých výpovědí; soudy rovněž podotkly, že se v původním řízení znaleckým posudkem detailně zabývaly. Nezbývá než konstatovat, že obecné soudy řádně vyložily a aplikovaly příslušná ustanovení trestního řádu, náležitě se vypořádaly s námitkami stěžovatele a přesvědčivě svá rozhodnutí odůvodnily, a proto nelze v jejich postupu spatřovat zásah do stěžovatelových ústavně zaručených práv.
S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. října 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu