ECLI:CZ:US:2009:4.US.2535.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2535/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. M. F., právně zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 8, Sokolovská 22, směřující proti trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci - nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze - ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 15/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zasáhl proti trvající pasivitě orgánu veřejné moci. V jeho věci totiž Obvodní soud pro Prahu 8 nechce vydat rozhodnutí o promlčení výkonu trestu stěžovatele, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. dubna 2001, č.j. 2 T 15/2001-348, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2001, č.j. 7 To 272/2001-394. Pasivitou soudu prvého stupně mělo dojít k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že výše citovaným rozsudkem mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně. Dne 5. září 2001, ještě před vydáním výzvy k nastoupení k výkonu trestu, byl vydán příkaz k dodání výkonu trestu, který byl následně dne 18. ledna 2006 odvolán. Téhož dne (18. ledna 2006) byl vydán i nový příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody. Ani jeden dokument z 18. ledna 2006 však nebyl opatřen razítkem a ani nebyl podepsán. Tyto dokumenty tedy postrádají formální náležitosti správního aktu.
Výkonu trestu stěžovatel doposud nevykonal, ani jej nenastoupil. Má za to, že již došlo k promlčení uloženého trestu a tento již nemůže být vykonán.
Podle přesvědčení stěžovatele měly být uvedené příkazy, jako rozhodnutí zasahující do osobní sféry jednotlivce, vydány soudcem a nikoliv vyššími soudními úřednicemi. Tento názor však odmítl Ústavní soud ve věci stěžovatele, sp. zn. II. ÚS 1635/07, kterým ústavní stížnost zamítnul (správně odmítnul), když shledal, že úkony byly vydány osobami oprávněnými.
Stěžovatel se tedy opakovaně snažil přimět soudy k vydání rozhodnutí o promlčení výkonu trestu. Na jeho podání z 18. prosince 2007 reagoval soud neformálním přípisem, ze dne 8. ledna 2008, v němž mu sdělil, že v jeho věci není žádný důvod pro vydání jakéhokoliv rozhodnutí.
Dne 28. dubna 2008 podal stěžovatel novou žádost, v níž uvedl, že promlčení v jeho věci nastalo i v případě, kdyby byl příkaz k dodání do výkonu trestu ze dne 5. září 2001 vydán oprávněnou osobou, neboť doba promlčení uloženého trestu je 5 let. Podle stěžovatele i realizace kroků směřujících k dodání stěžovatele do výkonu trestu byla pouze formální. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 144/05, podle kterého musí být úkony působící přerušení promlčení učiněny především ve vztahu k samotnému odsouzenému. Úkony mezi jednotlivými složkami státní moci nemohou mít na právní postavení odsouzeného vliv. Rovněž na toto podání reagoval Obvodní soud pro Prahu 8 neformálním sdělením ze dne 9. května 2008. Stěžovatel toto sdělení následně napadl stížností k Městskému soudu v Praze ze dne 21. května 2008. Tuto stížnost z opatrnosti koncipoval jako kombinaci stížnosti proti usnesení bez poučení o opravných prostředcích a rovněž stížnost na postup soudce v dané věci. Městský soud v Praze však na toto podání do dne podání ústavní stížnosti nereagoval.
Stěžovatel odůvodnil, že proti neformálním sdělením (namísto rozhodnutí) neexistuje žádný řádný opravný prostředek, a proto se musel proti trvajícímu zásahu veřejné moci do svých práv bránit podáním ústavní stížnosti, neboť v popsaném postupu shledal zásah do práva na spravedlivý proces.
Pro případ, že Ústavní soud dospěje k závěru, že přípis Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. května 2008 nelze považovat za rozhodnutí a že podaná stížnost je bezpředmětná, požaduje stěžovatel, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 povinnost rozhodnout usnesením o žádosti stěžovatele ze dne 28. dubna 2008.
Pro případ, že Ústavní soud posoudí přípis Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. května 2008 jako rozhodnutí, navrhl, aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze povinnost rozhodnout usnesením o žádosti stěžovatele ze dne 21. května 2008.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 15/2001, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Z obsahu připojeného spisu je patrné, že stěžovatel byl Obvodním soudem pro Prahu 8 uznán vinným trestným činem vydírání (§235 odst. 1 trestního zákona) a návodem (§10 odst. 1 písm. b) trestního zákona) k trestnému činu obecného ohrožení (§179 odst. 1 trestního zákona), a za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně. Odvolání Městský soud v Praze zamítl.
Uvedený trest stěžovatel nenastoupil a dne 24. ledna 2007 se prostřednictvím advokáta obrátil na Obvodního soudu pro Prahu 8 s návrhem na zrušení příkazů k dodání do výkonu trestu odnětí svobody ze dne 5. září 2001 (č.l. 430) a 18. ledna 2006 (č.l. 513). Jako důvod uvedl, že citované výzvy nesplňovaly zákonné předpoklady, a proto k nim nelze přihlížet a na stěžovatele je třeba hledět jako na osobu, u níž došlo k promlčení výkonu trestu odnětí svobody dle §68 odst. 1 písm. d) trestního zákona, aniž by nastaly účinky přerušení dle §68 odst. 3 písm. a) trestního zákona.
Přípisem ze dne 17. května 2007 Obvodní soud pro Prahu 8 stěžovateli sdělil, že písemnosti přerušující běh promlčecí lhůty byly v obou případech vydány v souladu se zákonem, a proto je jeho návrh bezpředmětný. Takový postup považoval za správný i Ústavní soud, ve věci stěžovatele v řízení pod sp. zn. II. ÚS 1635/07.
Následně se stěžovatel obrátil na Obvodní soud pro Prahu 8 s novým návrhem ze dne 29. dubna 2008. Rovněž v tomto případě mu soud odpověděl přípisem. V něm stěžovateli sdělil, že v jeho věci doposud nedošlo k promlčení výkonu trestu, a proto nebyl shledán důvod k vydání rozhodnutí o promlčení. Stížnost stěžovatele proti tomuto sdělení k Městskému soudu v Praze byla bez vyřízení vrácena, neboť i tento soud dospěl k závěru, že se nejedná o zákonem presumované rozhodnutí.
Předem je třeba konstatovat, že Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Ústavní soud se zabývá eventuálním porušením běžných práv fyzických osob jen v případě, pokud takový zásah znamená současně i porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
V projednávané věci však Ústavní soud neshledal, že by postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 došlo k naříkanému zásahu do práva na spravedlivý proces. Výrok, jehož se stěžovatel od obecných soudů domáhal, není výrokem, s nímž zákon spojuje formu, jejíž nedodržení by bylo v rozporu se zákonem, a tedy vymahatelné. Obvodní soud pro Prahu 8 v projednávané věci neshledal, že by nastaly podmínky které zákon spojuje s promlčením výkonu trestu, a tuto skutečnost stěžovateli sdělil. Informaci, která je pro stěžovatele nepříznivá, nebo s níž není spokojen, však není možné považovat za rozhodnutí, jehož důsledkům se lze bránit opravnými prostředky. Postup Obvodního soudu pro Prahu 8 tedy nevybočil ze zákonných mezí.
Soud vycházel z aplikace ustanovení §321 trestního řádu ve spojení s §68 trestního zákona. Zrušení příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody a jeho nahrazení příkazem novým (č.l. 513 a 514), vycházel z ustanovení §37 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je třeba příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody zaslat příslušnému okresnímu ředitelství Policie ČR, podle místa bydliště odsouzeného. Vzhledem k tomu, že Obvodní soud pro Prahu 8 získal s postupem času informace o pobytu stěžovatele v okrese Kolín, reagoval na požadavek jednacího řádu znovu vydáním příkazu k dodání stěžovatele do výkonu trestu.
K návrhu stěžovatele, aby Ústavní soud deklaroval, že Obvodní soud pro Prahu 8 nepostupoval správně, když ve věci nevydal rozhodnutí, a aby je tedy vydal, odkazuje Ústavní soud na citovaný nález sp. zn. IV. ÚS 144/05. V něm totiž v žádném případě nejudikoval, že by úsudek o neexistenci promlčení výkonu trestu musel být nutně učiněn formou soudního rozhodnutí. V tehdejší věci však bylo rozhodnuto usneseními (a to jak soudem I. stupně tak soudem stížnostním), pročež se Ústavní soud mohl zaměřit a také zaměřil pouze na to, zda závěry soudů těmito rozhodnutími prezentované obstojí z hlediska ústavněprávního. Forma těchto závěrů předmětem autoritativního výroku či závazných nosných důvodů citovaného nálezu nebyla. Ústavní soud se tedy zabýval výhradně přezkumem obsahu, který, jak v nálezu uvedeno, nebyl závislý na přezkumu formy, pročež forma nemusela být revizi podrobena.
V právě projednávané věci však Ústavní soud neshledal ani formální ani věcné pochybení Obvodního soudu pro Prahu 8. Proto požadavku stěžovatele na deklaraci, že se jedná o rozhodnutí, resp. příkazu obecným soudům vydat rozhodnutí, nemohl vyhovět.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v průběhu řízení zjistil, že Policie ČR sdělila Obvodnímu soudu pro Prahu 8, že byl Interpolem zjištěn pobyt stěžovatele mimo území ČR.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu