ECLI:CZ:US:2009:4.US.3102.09.1
sp. zn. IV. ÚS 3102/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Hanou Riedlovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Česká Lípa, Jiráskova 638, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2009 č. j. 4 To 45/2009-3075 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. března 2009 č. j. 9 T 13/2008-2885, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. prosince 2009, domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý soudní proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebyl dodržen princip zákonnosti postupu orgánů soudní moci stanovený v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a v čl. 2 odst. 2 Listiny a byl porušen princip presumpce neviny jakož i z něj vyplývající zásada in dubio pro reo, které jsou zakotveny v čl. 40 odst. 2 Listiny.
V čl. III. ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2009 č. j. 4 To 45/2009-3075 podal i dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, o němž nebylo Nejvyšším soudem dosud rozhodnuto.
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1, věta za středníkem, §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, došlo v posuzované věci k souběhu ústavní stížnosti a dovolání. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty, neboť věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Podaná ústavní stížnost je proto co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť posledním prostředkem k ochraně práva je zde podané dovolání.
Z výše vyložených důvodů proto soudkyni zpravodajce nezbylo, než předložený návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. prosince 2009
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka