infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.04.2010, sp. zn. I. ÚS 1115/09 [ nález / DUCHOŇ / výz-3 ], paralelní citace: N 85/57 SbNU 137 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:1.US.1115.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K důvodům útěkové vazby

Právní věta Obecné soudy v projednávané věci dostály ústavněprávnímu požadavku zdrženlivosti ve vazebních věcech a imperativu maximální šetrnosti k právům stěžovatelky. Přehledně a logicky vysvětlily, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se bude chovat způsobem uvedeným v §67 písm. a) trestního řádu, za podmínek stanovených v dovětku tohoto ustanovení. Zároveň výslovně uvedly, proč je v daném případě vazba nezbytným opatřením pro dosažení účelu trestního řízení.

ECLI:CZ:US:2010:1.US.1115.09.1
sp. zn. I. ÚS 1115/09 Nález Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 15. dubna 2010 sp. zn. I. ÚS 1115/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. L. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 4. 2009 č. j. 5 To 28/2009-1764, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně o zamítnutí její žádosti o propuštění z vazby. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: Ústavní stížností se M. L. (dále jen "stěžovatelka") domáhala zrušení shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále též "odvolací soud") pro porušení čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 a 3 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka byla trestně stíhána pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 a 4 trestního zákona, který měla spáchat celkem třiceti osmi útoky v době od dubna 2004 do prosince 2006, se škodou přesahující dvanáct milionů korun. V dubnu roku 2007 jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro tento trestný čin. Přesto v červenci roku 2007 měla spáchat další trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a 2 trestního zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 trestního zákona. To vše za situace, kdy v roce 2007 byla rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 2. 2007 č. j. 1 T 69/2006-284 pravomocně odsouzena mj. za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a 2 trestního zákona, přičemž v rámci tohoto trestního stíhání byla ponechána na svobodě právě na základě přijetí jejího slibu podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, a rozsudkem téhož soudu ze dne 12. 12. 2008 č. j. 2 T 333/2006-374 byla nepravomocně odsouzena opět za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a 2 trestního zákona. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. 43 T 3/2008 (dále též "soud prvního stupně") byla stěžovatelka vzata do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) trestního řádu, neboť vznikla důvodná obava, že se bude při pobytu na svobodě i nadále vyhýbat trestnímu stíhání. Ústavní stížností napadeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2009 č. j. 53 T 3/2008-1725. Tímto usnesením soud prvního stupně zamítl její žádost o propuštění z vazby na svobodu a nepřijal její písemný slib [§72 odst. 3, §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu] s odůvodněním, že u stěžovatelky i nadále trvají důvody vazby útěkové [§67 písm. a) trestního řádu] vzhledem k jejímu přístupu k účasti u hlavních líčení, která nebyla konána s odkazem na její zdravotní problémy. V neposlední řadě je ohrožena vysokým trestem odnětí svobody a vzhledem k její osobě není písemný slib adekvátní náhradou k důvodům vazby. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepřijetím slibu stěžovatelky a zamítnutím její žádosti o propuštění z vazby nepochybil. U stěžovatelky jsou skutečně dány důvody vazby uvedené v §67 písm. a) trestního řádu, neboť se opakovaně vyhýbala nařízeným soudním jednáním, ačkoliv její zdravotní stav, v případě dodržování nařízeného léčebného režimu, jí umožňoval účast u hlavního líčení před Krajským soudem v Brně. Vrchní soud se při tomto závěru opíral zejména o znalecký posudek znalce MUDr. Z. K., CSc. Současně uvedl, proč upřednostnil závěry tohoto znaleckého posudku před závěry vyjádřenými ve znaleckém posudku zpracovaném znalcem doc. MUDr. S. L., CSc., který si opatřila stěžovatelka. Vrchní soud současně napravil pochybení Krajského soudu v Brně spočívající v porušení §134 odst. 2 trestního řádu, který obsahuje obligatorní náležitosti odůvodnění rozhodnutí. Po přijetí závěru o opodstatněnosti vazebního důvodu podle §67 písm. a) trestního řádu odvolací soud poukázal i na další skutečnosti (předchozí trestní řízení vedená proti stěžovatelce pro tutéž majetkovou trestnou činnost, která vyústila v její pravomocná a nepravomocná odsouzení, kdy vazba byla v případě pravomocného odsouzení nahrazena přijetím slibu), z nichž dovodil, že u stěžovatelky jsou dány i důvody vazby podle §67 písm. c) trestního řádu. S ohledem na ustanovení §150 odst. 1 trestního řádu však nemohl k takovéto změně napadeného usnesení přistoupit, přičemž uvedené skutečnosti jednoznačně vylučují nahrazení vazby jiným opatřením, zejména slibem stěžovatelky. Stěžovatelka tvrdila, že přestože byla podle lékařských zpráv svého obvodního lékaře v pracovní neschopnosti, hlavního líčení dne 11. 11. 2008 se zúčastnila, vzdor tomu, že jí její obvodní lékař účast na tomto hlavním líčení nedoporučoval. Stěžovatelka se účastnila i všech předchozích hlavních líčení ve dnech 4. 11. 2008 a 6. 11. 2008. Přes své závažné zdravotní potíže se tedy k nařízeným hlavním líčením řádně dostavovala, což mohlo mít vliv na její zhoršující se zdravotní stav. Tuto skutečnost však předsedkyně senátu soudu prvního stupně nebrala v úvahu a na její účasti u hlavních líčeních výslovně trvala. Stěžovatelka se následně neúčastnila nařízeného hlavního líčení ve dnech 26. 11. 2008 a 11. 12. 2008 z důvodu výrazného zhoršení svého zdravotního stavu. Svou neúčast na těchto hlavních líčeních řádně odůvodnila předložením lékařských zpráv o svém zdravotním stavu. V návaznosti na znalecký posudek o svém zdravotním stavu, který dala vypracovat předsedkyně senátu nalézacího soudu, si stěžovatelka nechala vypracovat na svou obranu nový znalecký posudek o svém zdravotním stavu. Tento znalecký posudek byl vyhotoven přednostou Ústavu soudního lékařství a medicínského práva doc. MUDr. S. L., CSc. Ten jasně stanovil, že zdravotní stav stěžovatelky neumožňoval její účast na hlavních líčeních konaných v listopadu a v prosinci roku 2008, vzhledem k jejímu psychickému stavu. Vrchní soud v Olomouci dal přednost znaleckému posudku MUDr. Z. K., CSc., který nechala vypracovat předsedkyně senátu nalézacího soudu. Stěžovatelka je přesvědčena, že vzetí do vazby a nepřijetí jejího slibu nahrazujícího vazbu bylo neoprávněné. Trestní stíhání probíhá od roku 2007 a po celou dobu trestního stíhání s orgány činnými v trestním řízení řádně spolupracovala. Jediná hlavní líčení, kterých se neúčastnila, se měla konat dne 26. 11. 2008 a 11. 12. 2008, kdy svou účast předložením lékařských zpráv předem řádně omluvila. Má za to, že z jejího chování nebylo možno vyvodit důvodnou obavu, že se bude skrývat nebo že uprchne, aby se tak trestnímu stíhání vyhnula. Po celou dobu trestního stíhání měla a má trvalé bydliště na území České republiky, kde má také svou rodinu. Stěžovatelka má za to, že vzhledem k jejímu dosavadnímu chování a příznivému postoji k celému průběhu trestního řízení a se zřetelem k jejímu věku (62 let) by účelu trestního stíhání bylo dosaženo jejím písemným slibem, který však nebyl obecnými soudy přijat. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2009 sp. zn. 53 T 3/2008 pravomocně uznána vinnou uvedenými trestnými činy a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do Věznice Světlá nad Sázavou. Současně došlo k započtení doby vazby od 25. 2. 2009 do 21. 10. 2009. Podle rozvrhu práce byla ústavní stížnost původně přidělena soudci zpravodaji JUDr. Vojenu Güttlerovi. Jeho návrh nálezu nebyl při projednání věci dne 18. 6. 2009 zbývajícími členy I. senátu přijat. Z tohoto důvodu určil předseda senátu podle ustanovení §55 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, novým soudcem zpravodajem v této věci soudce JUDr. Františka Duchoně. Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se zamítnutím její žádosti o propuštění z vazby na svobodu za současného nepřijetí jejího písemného slibu. Ústavní soud připomíná, že jako orgán ochrany ústavnosti je do vazebních rozhodnutí oprávněn zasáhnout tehdy, shledá-li, že rozhodnutí obecného soudu o vazbě není podloženo zákonným důvodem nebo jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zárukami plynoucími z ústavního pořádku. V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal. Vazbu je nutno chápat jako zajišťovací institut, který slouží k dosažení účelu trestního řízení. Je přirozené, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě, za současného zjištění (jak tomu bylo i v projednávané věci), že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutky, pro které je vedeno trestní stíhání, byly spáchány, mají znaky stíhaného trestného činu, jsou zřejmé i důvody k podezření, že daný trestný čin spáchal právě obviněný, že existuje důvodná obava, že se obviněný zachová způsobem uvedeným v ustanovení §67 trestního řádu, a také zda účelu vazby není možno dosáhnout jinak, pokud to trestní řád umožňuje. Nevyžaduje se zcela nezvratná jistota o naplnění konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu. Z odůvodnění vazebních rozhodnutí musí být zřejmé, že se soud náležitě zabýval všemi relevantními okolnostmi. Aby soud dostál ústavněprávnímu požadavku zdrženlivosti ve vazebních věcech a imperativu maximální šetrnosti k právům obviněného, musí výslovně, přehledně a logicky vysvětlit, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se obviněný bude chovat způsobem uvedeným v §67 písm. a) až c) trestního řádu, a to za podmínek stanovených v dovětku tohoto ustanovení [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 612/06 ze dne 30. 11. 2006 (N 215/43 SbNU 393) a nález sp. zn. I. ÚS 585/02 ze dne 7. 4. 2005 (N 77/37 SbNU 83)]. Pokud jde o nahrazení vazby jiným opatřením - zárukou, slibem nebo dohledem podle §73 trestního řádu nebo peněžitou zárukou podle §73a trestního řádu - je nutno připomenout, že ačkoli má orgán rozhodující o vazbě povinnost zvažovat možnost nahrazení vazby jiným opatřením, je přijetí nabízeného opatření nahrazujícího vazbu (v daném případě slib stěžovatelky) fakultativní, nikoli obligatorní. K aplikaci některého z uvedených opatření nahrazujících vazbu totiž nestačí, aby obviněný splnil předepsané podmínky, v dané věci dal vlastnoručně podepsaný písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti, ale příslušné opatření musí být, vzhledem k povaze stíhané trestné činnosti, její závažnosti a osobě obviněného, shledáno dostatečným k dosažení účelu vazby. V projednávané věci obecné soudy při rozhodování o žádosti stěžovatelky o propuštění z vazby a jejím nabízeném slibu postupovaly podle shora uvedených principů. Důvody vazby útěkové [§67 písm. a) trestního řádu] spatřovaly ve skutečnostech, že se opakovaně vyhýbala nařízeným hlavním líčením s tvrzením, že není schopna se těchto hlavních líčení zúčastnit s ohledem na svůj zdravotní stav, ačkoli její ošetřující lékařka soudu potvrdila schopnost stěžovatelky hlavních líčení se účastnit. Poté stěžovatelka svoji ošetřující lékařku změnila. Tato nová lékařka již tvrdila, že stěžovatelka není schopna účasti na hlavním líčení, přičemž uvedená vyjádření podávala ještě před vstupním vyšetřením stěžovatelky. Proto si soud prvního stupně nechal zpracovat znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že stěžovatelka je schopna účasti u hlavních líčení, pokud by dodržovala léčebný režim. Důvodem, proč obecné soudy vycházely z tohoto znaleckého posudku, a nikoli z toho, který si nechala vypracovat stěžovatelka, byl fakt, že znalec stěžovatelky nevycházel z kompletní dokumentace a vyjadřoval se ke skutečnostem (hodnocení psychického stavu stěžovatelky), ke kterým se s ohledem na svoji odbornost (znalec soudního lékařství) vyjádřit nemohl (srov. str. 3 usnesení odvolacího soudu). Obecné soudy rovněž poukázaly na fakt, že stěžovatelka je stíhána pro úmyslný trestný čin s trestní sazbou od pěti do dvanácti let a existuje tedy reálná hrozba vysokým trestem, která sama o sobě odůvodňuje útěkovou vazbu. Odvolací soud rovněž připomněl charakter, rozsah a povahu stíhané trestné činnosti a osobu stěžovatelky. Poukázal jednak na shora uvedené, tj. že stěžovatelka se části majetkové trestné činnosti, pro kterou je nyní stíhána, dopustila i po zahájení trestního stíhání, jednak na její předchozí pravomocná a nepravomocná odsouzení, opět pro majetkovou trestnou činnost, s tím, že ani tyto zkušenosti ji od páchání trestné činnosti neodradily. V případě předchozího pravomocného odsouzení byla ponechána na svobodě právě na základě přijetí jejího písemného slibu, jenž se však v tomto případě ukázal (vzhledem k dalšímu páchání majetkové trestné činnosti) jako nedostačující náhrada k dosažení účelu vazby. Jedná se tedy o konkrétní skutečnosti, na jejichž základě obecné soudy dospěly k odůvodněnému závěru, že u stěžovatelky je dána reálná obava naplňující důvody vazby útěkové, z nichž je zřejmý požadavek veřejného zájmu ospravedlňující její ponechání ve vazbě, který převážil nad právem na osobní svobodu. Obecné soudy v projednávané věci dostály ústavněprávnímu požadavku zdrženlivosti ve vazebních věcech a imperativu maximální šetrnosti k právům stěžovatelky, neboť výslovně, přehledně a logicky vysvětlily, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se bude chovat způsobem uvedeným v §67 písm. a) trestního řádu, za podmínek stanovených v dovětku tohoto ustanovení. Zároveň výslovně uvedly, proč je v daném případě vazba nezbytným opatřením pro dosažení účelu trestního řízení. Nezbývá než zopakovat, že výklad, který aplikovaly obecné soudy ve věci stěžovatelky, je souladný s ústavním pořádkem, a jejich postup při rozhodování o žádosti stěžovatelky o propuštění z vazby a o přijetí či nepřijetí jejího písemného slibu nelze považovat za exces z ústavněprávních garancí spravedlivého procesu a ústavní ochrany osobní svobody. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatelka byla v mezidobí převedena z vazby do výkonu trestu a došlo k započtení délky jejího pobytu ve vazbě. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky zamítl jako nedůvodný podle §82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Rozhodl tak v souladu s ustanovením §44 odst. 2 téhož zákona, protože účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:1.US.1115.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1115/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 85/57 SbNU 137
Populární název K důvodům útěkové vazby
Datum rozhodnutí 15. 4. 2010
Datum vyhlášení 30. 4. 2010
Datum podání 30. 4. 2009
Datum zpřístupnění 4. 5. 2010
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 8 odst.5
Ostatní dotčené předpisy
  • 140/1961 Sb., §250
  • 141/1961 Sb., §73, §73a, §67 písm.a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
Věcný rejstřík vazba/důvody
trestný čin/podvod
vazba/propuštění z vazby
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1115-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 65901
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-02