infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 06.04.2010, sp. zn. I. ÚS 2008/09 [ usnesení / DUCHOŇ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:1.US.2008.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:1.US.2008.09.1
sp. zn. I. ÚS 2008/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Přípravného výboru pro účely místního referenda o oddělení části obce Hradiště pod Babí horou od obce Těrlicko, zastoupeného Ing. Josefem Macurou, právně zastoupeného Mgr. Janou Hamplovou, advokátkou se sídlem Mohelnice, Olomoucká 36, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009, čj. 22 Ca 175/2009 - 10, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a na přímý výkon samosprávy v místním referendu. Uvedl, že Krajský soud v Ostravě (dále "správní soud") jeho žalobu odmítl jako opožděnou, na základě příliš restriktivně a formalisticky vyložené lhůty zakotvené v §57 odst. 2 písm. b) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o místním referendu"). Písemné vyhotovení sdělení zastupitelstva obce o neschválení návrhu stěžovatele na konání místního referenda mu bylo doručeno dne 8. června 2009. Ještě téhož dne podal prostřednictvím faxu správní žalobu, kterou následující den osobně doplnil na podatelně správního soudu. Správní žalobu tedy podal ihned poté, co mu bylo doručeno sdělení obce o neschválení návrhu na konání místního referenda, jako nezbytný podklad k jejímu podání. Poslední den lhůty připadl na neděli, proto podal žalobu následující pracovní den. Podle výkladu správního soudu však měla být podána nejpozději v pátek dne 5. června 2009, ačkoliv sdělení o nepřijetí návrhu v té době stěžovatel ještě neměl k dispozici. Pokud obec, která se vyhlášení referenda brání, zaslala sdělení o nepřijetí jeho návrhu tak, aby bylo doručeno až 8. června 2009, tedy po uplynutí lhůty určené k podání správní žaloby, představuje podle názoru stěžovatele její odmítnutí rozpor s účelem zákona o místním referendu a porušení jeho ústavně zaručených práv. II. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal prostřednictvím Obecního úřadu Těrlicko návrh na konání místního referenda na území části obce Těrlicko s názvem Hradiště pod Babí Horou, o jeho oddělení od obce Těrlicko. Zastupitelstvo obce na jednání konaném dne 18. května 2009 návrh stěžovatele neschválilo, o čemž jej informovalo přípisem, který mu byl doručen dne 8. 6. 2009. Stěžovatel podal téhož dne prostřednictvím faxu správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, kterou dne 9. 6. 2009 doplnil osobně na podatelně. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009, čj. 22 Ca 175/2009 - 10, byl návrh stěžovatele jako opožděný odmítnut, protože stěžovatel jej podal osobně až dne 9. 6. 2009. Tomuto podání sice předcházel jeho faxový návrh stejného znění ze dne 8. 6. 2009, ale k tomu zmíněný soud nemohl přihlédnout, s ohledem na speciální ustanovení §93 odst. 2 s. ř. s., které upravuje podmínky podání návrhů v řízení ve věcech volebních a ve věcech místního referenda. III. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR). Za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR). Na druhé straně je však oprávněn a povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyly porušeny základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním pořádkem. Po přezkoumání argumentů v ústavní stížnosti a po prostudování spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 175/2009, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel svými argumenty v ústavní stížnosti staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance ve správním soudnictví, která mu však nepřísluší s odvoláním na článek 83 Ústavy České republiky. Výklad níže uvedených ustanovení podústavního práva je totiž plně v kompetenci správních soudů a Ústavní soud nemá důvod do ustálené judikatury správních soudů, týkající se aplikace speciálního ustanovení §93 odst. 2 s. ř. s., upravujícího podmínky podání návrhu v řízení ve věcech volebních a ve věcech místního referenda. Podle této judikatury nepředstavuje faxové podání řádný způsob podání návrhu na zahájení řízení v těchto věcech. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatele, že správní soud vyložil lhůtu zakotvenou §57 odst. 2 písm. b) zákona o místním referendu příliš formalisticky, pokud její počátek odvíjel od data jednání zastupitelstva, a nikoliv od okamžiku, kdy mu bylo rozhodnutí z něho vycházející doručeno. Podle doslovného znění posuzovaného ustanovení lze návrh podat do 20ti dnů od jednání zastupitelstva obce nebo zastupitelstva statutárního města, kde měl být návrh přípravného výboru projednán, nebo od jednání zastupitelstva obce nebo zastupitelstva statutárního města, na kterém toto zastupitelstvo rozhodlo, že místní referendum nevyhlásí. Nejedná se tedy o formalismus, pokud správní soud odvíjel počátek běhu lhůty od data jednání zastupitelstva, byť by se s ohledem na nečinnost zastupitelstva v doručovací agendě tímto mohl stěžovatel cítit znevýhodněn. V určení počátku běhu lhůty tak Ústavní soud pochybení správního soudu neshledal. Pokud jde o konec této lhůty, lze odkázat na ustanovení §57 odst. 1 zákona o místním referendu, podle kterého má přípravný výbor právo domáhat se podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále "s. ř. s."), ochrany u soudu, pokud zastupitelstvo obce nerozhodlo o jeho návrhu podle §13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu nebo rozhodlo o tom, že místní referendum nevyhlásí podle §13 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Podle §57 odst. 2 písm. b) je návrh třeba podat nejpozději do 20ti dnů od jednání zastupitelstva obce. Toto jednání se uskutečnilo dne 18. května 2009. Podle §40 odst. 1 s. ř. s. počíná lhůta, stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dvacetidenní lhůta tedy začala běžet dne 19. května 2009 a skončila v neděli, dne 7. června 2009. Podle §40 odst. 3) s. ř. s. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Jelikož poslední den lhůty připadl na neděli 7. června 2009, bylo tak posledním dnem pondělí 8. června 2009, tedy den, kdy stěžovatel poslal žalobu prostřednictvím telefaxu. Toto faxové podání však zmíněný správní soud nevzal jako návrh na zahájení řízení, protože pro tento případ platí speciální úprava, zakotvená v ustanovení §93 odst. 2 s. ř. s., které upravuje podmínky podání návrhů v řízení ve věcech volebních a ve věcech místního referenda. Podle tohoto ustanovení: "Návrh, jímž se řízení zahajuje, nebo úkony, jímž se řízením nebo jeho předmětem disponuje, lze provést pouze písemně nebo ústně do protokolu u věcně a místně příslušného soudu". Pokud tedy stěžovatel podal žalobu v poslední den lhůty tj. 8. června 2009, faxem a doplnil ji písemným podáním až v den následující, je nutné považovat tuto žalobu za pozdě podanou. Správní soud ji proto správně odmítl jako opožděnou. Podle stávající judikatury správních soudů se v případě návrhů, podaných podle §93 odst. 2 s. ř. s., k faxovým podáním nepřihlíží, neboť nesplňují podmínky písemného návrhu ve smyslu tohoto ustanovení. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný (§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 6. dubna 2010 Vojen Güttler, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:1.US.2008.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 2008/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 6. 4. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 29. 7. 2009
Datum zpřístupnění 23. 4. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 150/2002 Sb., §91a, §93 odst.2, §40
  • 22/2004 Sb., §57, §13
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík lhůta/procesněprávní
referendum/místní
správní žaloba
správní soudnictví
zastupitelstvo
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-2008-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 65675
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-02