infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.08.2010, sp. zn. I. ÚS 2379/10 [ usnesení / DUCHOŇ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:1.US.2379.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:1.US.2379.10.1
sp. zn. I. ÚS 2379/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., bez právního zastoupení, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 6. 2010, čj. 10 A 21/2010 - 45, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, kterou si sepsal sám, stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo, podle jeho tvrzení, zasaženo do jeho základního práva na spravedlivý proces, zakotveného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 1 a čl. 14 Dodatkového protokolu k ní. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal přezkoumání rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 8. února 2010, čj. ZKI-O-52/251/2009, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Třeboň. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 6. 2010, čj. 10 A 21/2010 - 45, jeho žalobu zamítl. Ústavní stížnost není přípustná. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Ústavní stížnost proto musí směřovat proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, neboť je koncipována jako subsidiární prostředek (ultima ratio) k ochraně základních práv, kdy před jejím podáním musí být vyčerpány všechny přípustné procesní prostředky. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci (zde Nejvyšší správní soud), nemůže Ústavní soud jeho rozhodnutí předbíhat. Proti rozhodnutí, které stěžovatel napadl ústavní stížností, bylo možné podat, podle §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, kasační stížnost, do dvou týdnů od jeho doručení, k Nejvyššímu správnímu soudu. Ústavní soud si ověřil, že stěžovatel kasační stížnost podal dne 29. června 2010. Ta byla, spolu se spisem, předána dne 17. srpna 2010 Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí. Je tedy nepochybné, že o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatele nebylo dosud rozhodnuto. Tato skutečnost činí ústavní stížnost stěžovatele předčasnou, a tudíž nepřípustnou. Současné podání kasační a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Ústavní soud nemůže rozhodnutí Nejvyššího správního soudu předjímat. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Pouze v zájmu úplnosti lze dodat, že stěžovatelův návrh navíc trpí závažnou formální vadou, spočívající v nedostatku povinného právního zastoupení. Za situace, kdy je jeho ústavní stížnost, ze shora uvedených důvodů, předčasná, a tudíž nepřípustná, nepokládal Ústavní soud za vhodné vyzývat stěžovatele k odstranění zmíněné vady. Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. srpna 2010 František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:1.US.2379.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 2379/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 27. 8. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 16. 8. 2010
Datum zpřístupnění 3. 9. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 150/2002 Sb., §102
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/stížnost kasační
Věcný rejstřík opravný prostředek - mimořádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-2379-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 67166
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-01