ECLI:CZ:US:2010:1.US.2432.10.1
sp. zn. I. ÚS 2432/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. srpna 2010 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. M. H., zastoupené JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou, se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 58/16, České Budějovice, proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 2. 2010 č. j. 4 C 603/91-18 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2010 č. j. 7 Co 996/2010-60, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 18. 8. 2010 a doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 8. 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo zaručené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2010 č. j. 7 Co 996/2010-60 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 2. 2010 č. j. 4 C 603/91-18, kterým bylo odmítnuto pro opožděnost odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 11. 1991 č. j. 4 C 603/91-9.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti především namítá, že obecné soudy porušily základní principy a zásady při doručování rozhodnutí v občanském soudním řízení a nesprávně posoudily otázku doručení předmětného rozsudku, když "chybí-li na doručném, listě její podpis, mění-li poštovní úřad datum předání, není možné činit právní závěr o tom, že přímo převzala rozsudek."
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.
Stěžovatelkou předložené námitky jsou v podstatě opakováním námitek uplatněných v řízení před obecnými soudy a pohybují se v rovině jednoduchého práva; tímto však stěžovatelka staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Navíc po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že jak okresní, tak zejména krajský soud se s námitkami stěžovatelky řádně vypořádaly, při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotily a právní normy aplikovaly s ohledem na ústavní principy obsažené v Listině, přičemž svá rozhodnutí podrobně odůvodnily. Ústavní soud dodává, že byť lze se stěžovatelkou souhlasit v otázce neúplnosti a neprůkaznosti předmětné doručenky, je třeba považovat závěr obecných soudů o doručení rozsudku okresního soudu za správný, když z dalších okolností případu (přítomnost stěžovatelky při vyhlášení rozsudku, následné jednání stěžovatelky ve shodě s tímto rozsudkem, viz str. 3 usnesení krajského soudu, apod.) je zcela zřejmé, že stěžovatelce předmětný rozsudek musel být znám. Na základě shora uvedeného je Ústavní soud toho názoru, že v daném případě má princip právní jistoty a ochrany práv třetích osob přednost před možnou procesní obranou stěžovatelky, spočívající jen na formálních nedostatcích průkazu doručení.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatelky a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2010
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu