infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.12.2010, sp. zn. I. ÚS 2564/10 [ usnesení / JANŮ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:1.US.2564.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:1.US.2564.10.1
sp. zn. I. ÚS 2564/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti 1. M. O. a 2. J. G., obou zast. Mgr. Danielem Procházkou, advokátem, sídlem Božetěchova 866/9, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 6. 5. 2010 č. j. 69 Co 60/2010-91, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a Z. L., jako vedlejší účastnicí, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelé podanou ústavní stížnosti napadli v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") a domáhali se jeho zrušení. V návrhu uvedli, že rozsudkem Okresního soudu v Přerově (dále jen "okresní soud") ze dne 1. 12. 2009 č. j. 10 C 80/2005-76 byla žalovaná (sc. vedlejší účastnice) uznána povinnou zaplatit jim bezdůvodné obohacení za užívání jejich pozemku bez právního důvodu a nahradit náklady řízení. Na předmětném pozemku je postaven dům, jenž byl původně evidován ve výlučném vlastnictví vedlejší účastnice, posléze bylo rozhodnuto, že podílovými spoluvlastníky domu jsou stěžovatelé, nicméně v rozhodném období (21. 4. 2003 až 21. 4. 2005) byla jako vlastník rodinného domu evidována vedlejší účastnice. Svůj požadavek na vydání bezdůvodného obohacení za užívání jejich zastavěného pozemku stěžovatelé odůvodňovali tím, že vedlejší účastnice pozemek užívala, protože užívá dům stojící na pozemku. Krajský soud rozsudkem napadeným ústavní stížností změnil uvedený rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl, přičemž skutková zjištění okresního soudu považoval za správná, ovšem svoje zjištění staví na tom, že stěžovatelé dovozovali bezdůvodné obohacení z toho, že na předmětném pozemku má vedlejší účastnice postavený dům, avšak stěžovatelé jako vlastníci pozemku i domu požadují vrácení bezdůvodného obohacení s tvrzením, že na jejich pozemku stojí dům, čímž vzniklo vedlejší účastnici bezdůvodné obohacení. Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelé námitkami, že nikdy netvrdili, že požadují bezdůvodné obohacení, že na pozemku stojí dům, či že tam má postavený dům vedlejší účastnice. V žalobě tvrdili, že vedlejší účastnici vznikl majetkový prospěch nezmenšením majetku, ač se tak mělo stát, tím, že na jejich parcele je postaven obytný dům s nádvořím, který užívá vedlejší účastnice, aniž by za užívání cizího majetku platila. Podle protokolovaného vyjádření u soudního jednání dne 26. 11. 2009 požadují stěžovatelé vydat bezdůvodné obohacení z užívání pozemku. Dovozují, že tím, že vedlejší účastnice užívala rodinný dům postavený na pozemku, současně užívala i pozemek pod domem stojící, přičemž věděla, že užívá cizí pozemek od roku 1994 a činila tak až do vyklizení v roce 2009; stěžovatelé požadují vydat bezdůvodné obohacení za období 2003 až 2005. V této souvislosti odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 2056/2009, podle něhož vzniká bezdůvodné obohacení i tomu, kdo bez platného právního titulu na úkor vlastníka dosáhl postavení detentora věci například tím, že nemovitost měl uzamčenu a měl ji přístupnou jen pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně ji skutečně užíval. Závěr krajského soudu považují nejen za jiné právní hodnocení, ale i za změnu skutkového stavu, přičemž nebylo zopakováno či doplněno dokazování podle §213 a §213a obč. soudního řádu, stěžovatelé nebyli vyzváni k vylíčení skutečností dle §118a obč. soudního řádu, přesto krajský soud zjištěný skutkový stav změnil. Dále stěžovatelé tvrdí, že zjištění krajského soudu nemá oporu v provedeném dokazování; skutkové a právní závěry krajského soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Stěžovatelé uzavírají, že krajský soud porušil jejich právo na spravedlivý proces a soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny), porušil zásadu dvojinstančnosti řízení dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím, že vydal nepředvídatelné (překvapivé) rozhodnutí, porušil princip právní jistoty dle čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"). Relevantní znění příslušných článků Ústavy, Listiny a Úmluvy, upravujících základní práva, jejichž porušení stěžovatelé namítají, je následující: Čl. 1 odst. 1 Ústavy: Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Čl. 11 Listiny odst. 1: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Čl. 36 odst. 1 Listiny: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. II. Ze spisu okresního soudu sp. zn. 10 C 80/2005 se podává, že žalobou, doručenou soudu 22. 4. 2005, požadovali stěžovatelé vůči vedlejší účastnici a jejímu manželovi (pozn. po jeho úmrtí bylo řízení mezi stěžovateli a jím zastaveno) vydání bezdůvodného obohacení ve výši 142 000,- Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdili, že jsou spoluvlastníky st. parcely č. 172/2 v kat. úz. Lipník nad Bečvou, že na této jejich parcele je postaven obytný dům s nádvořím, který užívají žalovaní, aniž by za toto užívání cizího majetku platili jakoukoli částku. Jejich majetkový prospěch vyčíslili nejnižší částkou, jakou pro nájem pozemků používá město Lipník nad Bečvou, kterážto představuje obohacení žalovaných. V průběhu ústního jednání dne 9. 1. 2007 stěžovatelé doplnili žalobní tvrzení tak, že se domáhají vydání bezdůvodného obohacení za dva roky zpětně od data podání žaloby, přičemž bezdůvodné obohacení vedlejší účastnice vzniklo tím, že na parcele stěžovatelů má postaven dům. Okresní soud usnesením ze dne 17. 1. 2007 řízení přerušil do pravomocného skončení řízení ve věci sp. zn. 8 C 356/93, v němž se stěžovatelé domáhají určení vlastnického práva i k předmětnému domu. Rozsudkem okresního soudu ze dne 16. 6. 2008 č. j. 8 C 356/93-446 bylo rozhodnuto, že stěžovatelé jsou podílovými spoluvlastníky tohoto domu, rozsudek byl potvrzen rozsudkem krajského soudu ze dne 14. 5. 2009 č. j. 69 Co 605/2008-483; tudíž okresní soud pokračoval v řízení o vydání bezdůvodného obohacení. V průběhu ústního jednání dne 26. 11. 2009 stěžovatelé výslovně uvedli, že nepožadují vydání bezdůvodného obohacení z užívání domu, nýbrž z užívání pozemku (č. l. 72 soudního spisu). Po poučení podle §5 ve spojení s §119a obč. soudního řádu účastníci řízení shodně uvedli, že další důkazy nenavrhují a rovněž netvrdí další rozhodné skutečnosti. Okresní soud rozsudkem ze dne 1. 12. 2009 č. j. 10 C 80/2005-76 zastavil řízení o zaplacení částky ve výši 5 100,- Kč (vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby) a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelům částku 9 100,- Kč s příslušenstvím. Vyhovující výrok odůvodnil zjištěním, že vedlejší účastnice užívá pozemek, když bydlí v domě, který na něm stojí. Vedlejší účastnice se proti rozsudku odvolala a krajský soud, po ústním jednání dne 6. 5. 2010, kterého se stěžovatelé bez omluvy nezúčastnili, napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Krajský soud převzal skutková zjištění, která okresní soud učinil z provedených důkazů. Zdůraznil, že žalobní tvrzení byla postavena na tom, že původně žalovaní (posléze již jen vedlejší účastnice) mají postavený na parcele stěžovatelů dům, který užívají, čímž jim vznikl majetkový prospěch spočívající v tom, že se jejich dosavadní majetek nezmenšil, třebaže k tomu mělo dojít. V mezidobí bylo pravomocně určeno, že stěžovatelé jsou podílovými spoluvlastníky domu, kteréžto určení má nepochybně deklaratorní charakter. Jestliže stěžovatelé, jako vlastníci pozemku i domu, požadují bezdůvodné obohacení s tvrzením, že na jejich pozemku stojí dům, čímž stěžovatelce vzniklo bezdůvodné obohacení (v této souvislosti krajský soud připomenul, že ke změně žaloby v průběhu řízení nedošlo), pak tato žaloba nemůže být důvodná, neboť k takovému bezdůvodnému obohacení vedlejší účastnice nemohlo dojít, neboť dům je ve vlastnictví stěžovatelů. III. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a se spisem okresního soudu Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelů na zrušení napadeného rozsudku je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovateli namítaných porušení jejich základních práv, a konstatuje, že žádné tvrzené porušení nebylo zjištěno. Ústavní soud zjistil, že ve sporu stěžovatelů a vedlejší účastnice byla státní moc uplatněna v souladu se zákonem, postavení stěžovatelů, jako účastníků řízení (navíc od počátku zastoupených kvalifikovaným právním zástupcem), bylo plně respektováno. Obecné soudy provedly důkazy, jimiž zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho podle zásady volného hodnocení důkazů právní závěry; omyl okresního soudu v právním hodnocení skutku napravil krajský soud, který v odůvodnění napadeného rozsudku tuto změnu právního hodnocení adekvátně zdůvodnil. Změna právního hodnocení není změnou skutkového stavu, jak se mylně stěžovatelé domnívají. V této souvislosti Ústavní soud připomíná procesní notoriety, které podmiňují úspěšnost žaloby v civilním řízení, jsou založeny na povinnosti tvrzení determinovanou povahou příslušného hmotněprávního vztahu, na níž navazuje povinnost důkazní; obě povinnosti doplněné korespondujícími břemeny (břemeno tvrzení, břemeno důkazní). De lege lata formuje tyto povinnosti zejména §79 obč. soudního řádu, přičemž rozhodujícími skutečnostmi v jeho smyslu se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Z toho plyne, že žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci, umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnosti. Jak vyplývá ze spisu okresního soudu, stěžovatelé uplatňovali nárok za užívání pozemku (viz žaloba a výpočet výše tvrzeného bezdůvodného obohacení, jejich tvrzení při ústním jednání dne 9. 1. 2007, zejména jejich tvrzení v průběhu ústního jednání dne 26. 11. 2009). Z tohoto hlediska nelze krajskému soudu vytknout žádné pochybení, nešlo a nemohlo jít o nepředvídatelné rozhodnutí, které by znamenalo ústavně nekonformní porušení právní jistoty. Pokud stěžovatelé namítají, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces, tak Ústavní soud, s odkazem na svoji dosavadní bohatou a konstantní judikaturu, dodává, že k takovému následku dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovatelům bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný). Taková situace však nenastala; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno právo stěžovatelů domáhat se po uživateli jejich majetku náhrady za užívání bez právního důvodu, musí však respektovat, že úspěšnost jejich žaloby je podmíněna adekvátním užitím patřičných procesních prostředků, pokud takové podmínky nesplní, pak neúspěch ve sporu nemůže sám o sobě znamenat porušení práva chráněného v čl. 36 Listiny či v čl. 6 Úmluvy. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, byla jejich ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. prosince 2010 Vojen Güttler, v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:1.US.2564.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 2564/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 16. 12. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 9. 2010
Datum zpřístupnění 26. 1. 2011
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodaj Janů Ivana
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §132, §79
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík dokazování
bezdůvodné obohacení
důkaz/volné hodnocení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-2564-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 68758
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-30