ECLI:CZ:US:2010:1.US.3383.09.1
sp. zn. I. ÚS 3383/09
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 7. dubna 2010 sp. zn. I. ÚS 3383/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MJM Litovel, a. s., IČ: 45193592, se sídlem Cholinská 1048/19, 748 01 Litovel, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. 10. 2009 č. j. 40 Co 732/2009-32 potvrzujícímu rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž Okresní soud v Olomouci po zastavení exekuce uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. 10. 2009 č. j. 40 Co 732/2009-32 se zrušuje.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností ze dne 28. 12. 2009 (podanou k poštovní přepravě dne 30. 12. 2009, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 12. 2009) se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť měla za to, že jím bylo porušeno její základní právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Ústavní stížnost je přípustná [§75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti provedla podrobnou rekapitulaci dosavadního průběhu řízení; zdůraznila, že v průběhu exekuce (nařízené usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2004 č. j. 51 Nc 5025/2004-5) se jako oprávněná vlastním úsilím a šetřením snažila přispět k řádnému a úspěšnému provedení exekuce. V průběhu exekučního řízení zjistila, že povinný (obchodní společnost NARM, s. r. o.) nerespektuje opatření k zabránění zmaření exekuce a provádí likvidaci majetku; stěžovatelka o této situaci informovala pověřeného soudního exekutora dopisem ze dne 2. 9. 2004 (č. l. 18 soudního spisu ), avšak ten na to nereagoval. Stěžovatelka dále poukázala především na to, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci aplikoval na rozhodování o uložení povinnosti hradit náklady exekuce v případě zastavení exekuce (k němuž došlo usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2009 č. j. 51 Nc 5025/2004-22) ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 347/2007 Sb. (poznámka: ve kterém absentují intertemporální ustanovení). Krajský soud odůvodnil správnost rozhodnutí soudu první instance o aplikaci věty druhé §89 zákona č. 120/2001 Sb. v citovaném znění tím, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené a vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Stěžovatelka v této souvislosti uvedla, že aplikace ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 347/2007 Sb., na případy, kdy k nařízení exekuce došlo do 31. 12. 2007, je v rozporu s řešením shodné problematiky Ústavním soudem; příkladmo poukázala na jeho nálezy sp. zn. IV. ÚS 314/09 či sp. zn. I. ÚS 1851/09 (oba viz níže). Stěžovatelka prohlásila, že exekuce v předmětné věci byla nařízena citovaným usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2004, tj. byla zahájena před nabytím účinnosti novely exekučního zákona provedené zákonem č. 347/2007 Sb. V souladu se závěry Ústavního soudu by pak tato exekuce měla být posuzována podle zákona č. 120/2001 Sb. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2007. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citované rozhodnutí svým nálezem zrušil. Současně vyjádřila souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.
4. K ústavní stížnosti se vyjádřily Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci a Okresní soud v Olomouci.
5. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci uvedl ve svém vyjádření, že si je vědom problematiky nákladů řízení vyplývající z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 314/09. S právními závěry Ústavního soudu vyjádřenými v "ústavních nálezech" v odlišných věcech, na které stěžovatelka ve vztahu k posuzování intertemporality exekučního řádu poukazuje, se neztotožňuje. Krajský soud současně vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.
6. Okresní soud v Olomouci ve svém vyjádření poukázal na to, že "jeho postup po celé exekuční řízení byl v souladu s platnými právními předpisy a nebyla porušena žádná ústavní práva účastníků". Okresní soud současně vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.
7. Podle ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Podmínky tohoto předpisu jsou splněny, a proto bylo od ústního jednání upuštěno.
II.
8. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 51 Nc 5025/2004 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
9. K odvolání stěžovatelky (oprávněné) proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2009 č. j. 51 Nc 5025/2004-22, jímž okresní soud po zastavení exekuce (výroková část I) uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi (Mgr. MUDr. Radanu Kučovi) náklady exekuce ve výši 4 165 Kč (výroková část II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroková část III). Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v záhlaví citovaným usnesením napadené usnesení potvrdil. V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že v souzené věci došlo k zastavení exekuce z důvodu nedostatku majetku na straně povinného postupem podle §269 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Ustanovení §89 věty druhé exekučního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 347/2007 Sb. ukládá v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi výslovně oprávněnému.
III.
10. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
11. Ústavní soud předesílá, že obdobnou problematiku řešil již v řadě nálezů [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375), nález sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665), nález sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181), nález sp. zn. I. ÚS 1562/09 (210/54 SbNU 581), nález sp. zn. I. ÚS 1856/09 ze dne 29. 10. 2009 (231/55 SbNU 175), dostupné rovněž na adrese http://nalus.usoud.cz]. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny); dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, lze dovodit, že je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaném nálezu, jakož i v nálezech předešlých [např. nález sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) či nález sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127), dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz] tak v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce, nelze uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému.
12. Shora uvedené závěry se plně vztahují i na nyní projednávanou věc, Ústavní soud neshledal důvod se od závěrů citovaných v uvedeném nálezu odchýlit a v podrobnostech na ně plně odkazuje.
13. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci porušil napadeným usnesením právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci.