ECLI:CZ:US:2010:1.US.3510.10.1
sp. zn. I. ÚS 3510/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. NEDOMA, s. r. o., IČ 25516191, se sídlem Postoupky 208, 767 01 Kroměříž, zastoupené JUDr. Ivo Bubrjakem, advokátem, se sídlem Soudní 1293/14, 767 01 Kroměříž, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. 28 Co 274/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 9. 12. 2010 a doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 12. 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Krajského soudu v Brně s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva garantovaná v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Ve své ústavní stížnosti uvedla stěžovatelka, že proti napadenému rozhodnutí krajského soudu hodlá podat žalobu pro zmatečnost, jejíž vyhotovení spolu s podacím lístkem doručila Ústavnímu soudu dne 16. 12. 2010.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
Z uvedeného principu subsidiarity ústavní stížnosti plyne, že byla-li proti napadenému rozhodnutí podána též žaloba pro zmatečnost, lze ústavní stížnost projednat až poté, co bude skončeno řízení o této žalobě. V daném případě, zejména se zřetelem k uplatněnému důvodu žaloby pro zmatečnost dle §229 odst. 3 o. s. ř., je nutné do tohoto okamžiku ústavní stížnost považovat za nepřípustnou. Povinnost vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu znamená "vyčerpat" i ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě požadovaného kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (žaloby pro zmatečnost). Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost není přípustná. Směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které však není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem ke skutečnosti, že zmíněné rozhodnutí bylo napadeno žalobou pro zmatečnost, bude posledním prostředkem v předmětné věci rozhodnutí o této žalobě.
S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť doposud nebylo skončeno řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou podala stěžovatelka z totožných důvodů jaké uvedla v ústavní stížnosti; sama stěžovatelka tak dala svým postupem najevo, že tvrzený zásah do jejích základních práv lze odstranit v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost, přičemž Ústavní soud nemůže předjímat rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, stejně jako nemůže zkoumat, zda stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost efektivně (obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 1913/10 ze dne 8. 7. 2010).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2010
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj