ECLI:CZ:US:2010:1.US.670.10.1
sp. zn. I. ÚS 670/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Petrem Jirátem, advokátem se sídlem Chomutov 1, Školní 1122, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2008, čj. 12 Co 142/2008 - 264, a rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 10. 2007, čj. 9 C 212/97 - 185, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou dne 8. 3. 2010, stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jeho základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Tvrdí, že nemovitosti, které byly předmětem sporu o určení vlastnického práva, nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené s A. D., jako dědicem. Ten je nabyl na základě pravomocných rozhodnutí o dědictví vydaných Státním notářstvím v Chomutově pod čj. D 43/91 - 6 a D 44/91 - 18. Stěžovatel tak jednal v dobré víře ve zmíněná rozhodnutí, které obecné soudy označily pouze za deklaratorní. Porušily tak princip právní jistoty a neposkytly ochranu jeho vlastnictví. Napadená rozhodnutí jsou rovněž v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 544/06.
II.
Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 30. 10. 2007, čj. 9 C 212/97 - 185, vyhověl žalobci v celém rozsahu a určil, že má právo hospodaření k označeným parcelám. K odvolaní stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. 10. 2008, čj. 12 Co 142/2008 - 264, rozsudek okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 11. 2009, čj. 22 Cdo 3561/2009 - 294, jako nepřípustné odmítl.
III.
Ústavní soud připomíná, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od jeho doručení.
Posledně jmenovaným případem je i rozhodnutí o dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Ani v případě odmítnutí dovolání přípustného toliko podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ však nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy. Není tomu tak v případě, jestliže k odmítnutí došlo proto, že dovolání bylo podáno opožděně (§243b odst. 5 OSŘ) nebo pro neodstraněnou vadu dovolání, spočívající v tom, že neobsahovalo žádné dovolací důvody (srov. §241b odst. 3, s přiměřeným užitím §43 odst. 2 OSŘ). Dovolací soud zde prostor pro "uvážení" zjevně nemá.
Stejná situace nastává v případě, že dovolatel uplatnil tzv. nezpůsobilé dovolací důvody, jak tomu je v daném případě. Přípustnost stěžovatelova dovolání přicházela do úvahy pouze podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, ten v dovolání předestřel námitky, které nebyly způsobilé naplnit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení.
Dovolací soud shledal, že jde o dovolání nepřípustné. Své rozhodnutí, s poukazem na jednotlivé v dovolání stěžovatelem vymezené body, odpovídajícím způsobem odůvodnil. Nutno dodat, že stěžovatel rozhodnutí dovolacího soudu, respektive jeho závěr o nepřípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tj. závěr o tom, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, ani nenapadl. Pokud by tak učinil, byla by v této části jeho ústavní stížnost ze shora uvedených důvodů odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Jak vyplývá z ústavní stížnosti, odvíjí stěžovatel lhůtu k jejímu podání od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, pokud by tímto rozhodnutím bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Tato podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, kdy dovolací soud prostor pro své uvážení zjevně neměl, v daném případě splněna není. Pokud bylo podáno nepřípustné dovolání, nemohlo být jeho důsledkem prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti. Opačný závěr by nutně vedl k narušení právní jistoty mezi účastníky řízení u obecných soudů, vyplývající z rozhodnutí, která jsou již pravomocná.
Za uvedeného stavu bylo nutno podle ustanovení §72 odst. 3 cit. zákona šedesátidenní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti, dne 5. března 2010, nebyla tato zákonná lhůta evidentně dodržena, a proto je ústavní stížnost opožděná.
Ústavní stížnost proto byla, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta, a to jako podaná po zákonem stanovené lhůtě pro její podání, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2010
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu