ECLI:CZ:US:2010:1.US.85.10.1
sp. zn. I. ÚS 85/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti M. M., zast. Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem, sídlem Bedřicha Smetany 167/2, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20.11.2009, č.j. 61 Co 576/2009-43, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a GE Money Bank, a.s., sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, a H. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud), kterým bylo potvrzeno usnesení JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora, ze dne 4.8.2009, č.j. 067 EX 1868/05-88. Uvedla, že usnesením soudního exekutora bylo rozhodnuto o vydání dražební vyhlášky ve věci prodeje spoluvlastnického podílu druhé vedlejší účastnice v rozsahu ideální 1/2 na bytové jednotce č. 403/3 v obci Holešov, kdy exekuce je vedena k návrhu první vedlejší účastnice; stěžovatelka je podílovou spoluvlastnictví předmětné bytové jednotky, rovněž v rozsahu ideální 1/2. Podle stěžovatelky bylo v řízení před soudním exekutorem a před krajským soudem porušené její právo na nedotknutelnost soukromí zaručené článkem 7 Listiny základních práva a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 Listiny. Připomíná, že již od počátku exekučního řízení upozorňuje na porušování svých práv vyplývajících jednak z jejích postavení spoluvlastnictví prodávané bytové jednotky, jednak z jejího smluvně zaručeného práva doživotně užívat celou bytovou jednotku. V odvolání proti usnesení soudního exekutora upozornila na skutečnost, že jako podílová spoluvlastnice má k prodávanému spoluvlastnickému podílu předkupní právo, které nezanikne ani prodejem v dražbě, bude jí zachováno i proti případnému vydražiteli, avšak soudní exekutor v dražební vyhlášce tuto skutečnost zcela pominul, přičemž krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že její práva vyplývající ze spoluvlastnictví vycházejí ze zákona a nemusejí být proto ozřejměna v dražební vyhlášce. Stěžovatelka však tvrdí, že pokud soudní exekutor v dražební vyhlášce neuvede, jak bude vydražitel omezen v nakládání s předmětem dražby z důvodu existujícího spoluvlastnictví, zasahuje do jejího práva vlastnit majetek, za jehož součást je třeba považovat také práva, tedy i práva vyplývající ze spoluvlastnictví. Proto soudní exekutor svým postupem do těchto práv stěžovatelky zasáhl a krajský soud jeho zásah neodstranil. Dále stěžovatelka uvedla, že od počátku exekučního řízení pozoruje, že je na základě ústní dohody se svou dcerou, druhou spoluvlastnicí, oprávněna doživotně užívat celou bytovou jednotku, avšak ani toto její právo nebylo zohledněno v usnesení soudního exekutora a krajský soud uvedl, že užívací právo stěžovatelky by se nemohlo promítnout do výsledné ceny bytu pro provedení dražby v exekučním řízení. Stěžovatelka však zastává názor, že její užívací právo k bytu je závažnou okolností, neboť bude vydražitele významným způsobem omezovat v nakládání s vydraženým spoluvlastnickým podílem. Pokud soudní exekutor právo stěžovatelky užívat celý byt nezohlednit v dražební vyhlášce, zasáhl do jejího práva na soukromí, resp. na pokojné bydlení, a krajský soud ani tento zásah soudního exekutora do jejího ústavně zaručeného práva neodstranil.
Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vyslovil porušení jejího práva na nedotknutelnost soukromí a práva vlastnit majetek a napadené usnesení krajského soudu zrušil.
Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující:
Čl. 7 Listiny:
1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Čl. 11 Listiny:
veřejně.
Čl. 11 Listiny:
1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
II.
Z předloženého usnesení krajského soudu zjistil Ústavní soud následující relevantní skutečnosti:
V exekučním řízení vedeném pro vymožení částky 20 374,78 Kč s příslušenstvím vydal soudní exekutor usnesením dražební vyhlášku, a to v souladu s §336b odst. 2 obč. soudního řádu. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka, jako spoluvlastnice bytu, odvolání s tím, že provedení dražby brání její spoluvlastnický podíl k dražené nemovitosti, a že dražený byt je zatížen jejím doživotním užívacím právem k bytu na základě ústní dohody uzavřené s povinnou, která by měla být respektována i případným nabyvatelem spoluvlastnického podílu k bytu a zájemci o dražbu by s ní měli být seznámeni jako se závadou spojenou s draženou nemovitostí. Krajský soud napadeným usnesením rozhodl tak, že usnesení soudního exekutora ve výrocích III., IV., V. a VI. Potvrdil, v dalších výrocích stěžovatelčino odvolání odmítl. V odůvodnění tohoto usnesení vysvětlil stěžovatelce zákonem stanovený postup (viz zejména §338 obč. soudního řádu) při uplatňování předkupního práva v exekučním řízení a uzavřel, že její předkupní právo není překážkou pro provedení dražby. V další části odůvodnění objasnil charakter závad ve smyslu §336a odst. 1 obč. soudního řádu, jež mají vliv na určení výsledné ceny předmětu dražby, a připomenul, že tvrzené užívací právo takovou závadou není. Posléze poučil stěžovatelku o povaze spoluvlastnického vztahu, o postavení spoluvlastníka při nakládání s podílem, jakož i při rozhodování o hospodaření se společnou věcí. Tuto záležitost uzavřel s tím, že tento právní stav vychází ze zákona, nemusí být proto ozřejměn v dražební vyhlášce.
III.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a s napadeným usnesením krajského soudu Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelky na jeho zrušení je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelkou namítaných porušení jejích základních práv a konstatuje, že žádné tvrzené porušení nebylo zjištěno.
Podstatu ústavní stížnosti tvoří stěžovatelčiny představy o jejím právním statusu (rozsahu práv a povinností), jako podílové spoluvlastnice, v exekučním řízení vedeném na spoluvlastnický podíl dalšího spoluvlastníka. Z předložených podkladů je naprosto zřejmé, že tyto představy nemají žádný právní poklad, jsou výronem neznalosti právní povahy ideálního podílového spoluvlastnictví, konkrétně se projevující při rozhodování o hospodaření se společnou věcí (zejména ohledně obligační povahy účinků dohody spoluvlastníků o jejím užívání) a při uplatnění funkce a účelu zákonného předkupního práva spojeného s některými případy převodů spoluvlastnického podílu (zčásti respektovaného i při exekuční dražbě). Ústavní soud shledává, že stěžovatelce se dostalo řádného, až mimořádného, vysvětlení krajským soudem a je na ní, aby svoje právní postavení respektovala. Z těchto důvodů nemohlo dojít napadeným usnesením, kterým byla potvrzena dražební vyhláška, ani k zásahu do nedotknutelnosti obydlí ve smyslu čl. 7 Listiny (stěžovatelčino obydlí touto dražební vyhláškou zůstalo nezměněno), ani k zásahu do práva na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny (dražební vyhláška nezměnila rozsah existujících stěžovatelčiných majetkových práv).
Ústavní soud dále připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, že dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným způsobem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2010
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu