ECLI:CZ:US:2010:2.US.1011.10.1
sp. zn. II. ÚS 1011/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky C.A.T. GROUP s.r.o., se sídlem Karlínské nám. 170/3, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Sokolovská 22, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010 č. j. 9 Afs 61/2009-82, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí obecného soudu. Tvrdí, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na svobodnou volbu povolání, přičemž se domáhá zrušení napadeného rozsudku.
Rozsudkem Městského soudu v Praze byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12, odboru ekonomického, oddělení daní a poplatků, kterým nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o povolení k provozování 2 výherních hracích přístrojů v místě herny "Desperado - Jasná" v Praze, Zdislavická 963, na období 1. 10. 2006 - 31. 12. 2006.
Správní orgány i městský soud vycházely z ustanovení §17 odst. 11 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o loteriích"). Současně ve svých rozhodnutích reflektovaly rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. 22 Ca 123/99, publikovaný pod č. 595/2000 v Soudní judikatuře ve věcech správních, dle kterého je pojem "sousedství" podle citovaného ustanovení zákona o loteriích svým obsahem širší než pojem "sousední"; zahrnuje místa až do vzdálenosti 100 m od budov v tomto ustanovení uvedených, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o místo, které má společnou hranici s uvedenou budovou, popř. společnou hranici s pozemkem, na němž uvedená budova stojí. Vzdálenost 100 m je maximální vzdáleností, ve které se jedná o sousedství; obec může obecně závaznou vyhláškou tuto vzdálenost zmenšit a tím pojem "sousedství" zúžit. V kontextu výše uvedeného pak nebylo stěžovatelce předmětné povolení vydáno, neboť v sousedství jmenované provozovny (herny) se nachází zdravotní středisko v budově č. p. 761 mezi ulicemi Zdislavická a Písnická, a to ve vzdálenosti menší než 100 m.
Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost stěžovatelky zamítl napadeným rozsudkem.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s výkladem pojmu sousedství v kontextu ustanovení §17 odst. 11 zákona o loteriích a jeho následná aplikace na konkrétní skutkové okolnosti projednávané věci. Dle tohoto - v úvodu odůvodnění již jednou citovaného - ustanovení zákona o loteriích: "Provozování výherních hracích přístrojů nesmí být povoleno ve školách, školských zařízeních, v zařízeních sociální a zdravotní péče, v budovách státních orgánů a církví, jakož i v sousedství uvedených budov. Okruh vzdálenosti do 100 m od těchto budov může stanovit obec vyhláškou."
Ústavní soud předesílá, že touto otázkou se ve své judikatuře již zabýval. Usnesením sp. zn. IV. ÚS 98/2000 Ústavní soud z ústavně právních hledisek aproboval shora reprodukovaný názor Krajského soudu v Ostravě (v rozhodnutí ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. 22 Ca 123/99), z něhož Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku vycházel.
Pokud tedy stěžovatelka uplatňuje určité námitky proti tomuto názoru vysloveném v již předchozí judikatuře správních soudů, postačí pro stručnost toliko poukázat na odůvodnění usnesení sp. zn. IV. ÚS 98/2000: "Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti nezasahuje generelně do jurisdikce obecných soudů a nejinak je tomu i v případě tzv. správního soudnictví. Ústavní soud se k otázkám soudního přezkumu vyjádřil v některých svých dřívějších rozhodnutích - např. ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95. Argumenty ústavní stížnosti přehlížejí zvláštní povahu soudního přezkumu správních rozhodnutí (správního soudnictví), které je ovládáno především zásadami správního uvážení, stran něhož se judikatura obecných soudů ustálila na názoru, že zákon vytváří kritéria, podle nichž a v jejichž rámci, se může uskutečnit volba, včetně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládány, ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí, že samotné správní uvážení podléhá přezkumu správního soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem (§245 odst. 2 o.s.ř.), zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem, a že při splnění těchto předpokladů není správní soud oprávněn z týchž skutečností vyvozovat jiné nebo přímo opačné závěry. Ústavní soud má za to, že interpretace pojmu "sousedství" (dle ustanovení §17 odst. 11 zákona č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů) správním soudem i argumentace v odůvodnění jeho rozhodnutí byla v daném případě zcela v souladu s ústavními předpisy."
Lze dodat též logickou argumentaci Nejvyššího správního soudu v napadeném rozsudku, dle které v opačném případě (t. j. pokud by v podobě oné stometrové hranice zákonodárce nestanovil určitou mez či limit pro vymezení toho, co ještě může znamenat v daném kontextu sousedství) "by okruh vzdálenosti stanovený obcí ztrácel smysl, neboť sousedstvím by mohla být i další místa mimo tento okruh vzdálená i několik set metrů", a "není možné jít při výkladu pojmu sousedství nadto, co si na základě zákona může jako sousedství stanovit obec prostřednictvím obecně závazné vyhlášky."
Naopak argumentace stěžovatelky, dovolávající se významu pojmu sousedství v jiných právních předpisech, nese jisté rysy formalismu. Nejvyšší správní soud si však položil otázku smyslu a účelu §17 odst. 11 zákona o loteriích a nalezl odpověď v podobě především ochrany osob navštěvujících budovy uvedené v tomto ustanovení před nebezpečím, které s sebou nese hra na výherních hracích přístrojích.
Stěžovatelka v tomto kontextu namítá, že právě rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2000. sp. zn. 22 Ca 123/99, který byl opakovaně citován v odůvodnění rozhodnutí týkajících se žádosti stěžovatele, "typickým příkladem nepřípustného pokusu o stanovení povinností a omezujících kritérií v zákoně výslovně neuvedených při výkladu zákona soudem, což je zřejmé z porovnání znění zákona a odůvodnění tohoto rozsudku." Stěžovatelka však toto své tvrzení blíže argumentačně nepodkládá, a navíc jde o tvrzení nepřípadné, neboť zákonodárce právě - prostřednictvím výslovného sousloví "okruh vzdálenosti do 100 m" - podává v podstatě zákonnou definici (v bezprostředně předtím používaného) pojmu "sousedství". Z logiky věci nelze tedy tvrdit, že se jedná o stanovení povinností a kritérií "v zákoně výslovně neuvedených".
Rovněž otázka, zda se jedná o vzdálenost 100 m jako dostupnou, či o přímou vzdálenost předmětných objektů měřené tzv. vzdušnou čarou, je zákonem řešena. Zde lze poukázat na argumentaci Nejvyššího správního soudu: "zákon hovoří o "okruhu vzdálenosti", nikoli o "dostupné vzdálenosti", a lze tedy dovodit, že se při vyměření stometrového okruhu vzdálenosti vychází z přímé vzdálenosti dotčených objektů měřené tzv. vzdušnou čarou. Dostupná vzdálenost proto není a ani nemůže být rozhodnou, ale spíše podpůrnou skutečností dokreslující konkrétní poměry v posuzovaném místě, které však v daném případě žádná zvláštní specifika bránící naplnění pojmu sousedství nevykazují."
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu