infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.04.2010, sp. zn. II. ÚS 1154/10 [ usnesení / NYKODÝM / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:2.US.1154.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:2.US.1154.10.1
sp. zn. II. ÚS 1154/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti K. K., zastoupeného Mgr. Karlem Horákem, advokátem, se sídlem v Praze, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 33/2010 ze dne 9. února 2010, a rozsudku Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 1 T 201/2009 ze dne 19. října 2009, za účasti 1) Krajského soudu v Praze a 2) Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Praze a 2) Okresního státního zastupitelství Praha-východ, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 19. dubna 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 trestního zákona a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců podmíněně, odložený na zkušební dobu osmnácti měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Usnesením odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání jako nedůvodné. Tvrdí, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně uvádí, že byl původně stíhán v přestupkovém řízení, a rozhodnutím Městského úřadu v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi č. j. 151-67654/2008 ze dne 8. prosince 2008 byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 dost. 1 písm. f) bod 8, a písm. h) a i) zákona o přestupcích. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání a odvolací správní orgán napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně se závaznými pokyny k dalšímu řízení. Ten, aniž by dbal závazných pokynů, věc postoupil orgánům činným v trestním řízení, a to aniž by o tom podle §71 písm. a) zákona o přestupcích vydal rozhodnutí. Následně byla vydána rozhodnutí, jež stěžovatel napadá s tím, že došlo k porušení zákazu reformace in peius coby zásady garance fair procesu zakotvené výslovně v §90 odst. 3 správního řádu. Samo trestní řízení bylo totiž změnou k horšímu a stejně tak i užité sankce. Stěžovatel má zato, že jeho postavení se nemohlo zhoršit tím, že využil práva na opravný prostředek v přestupkovém řízení. 3. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti setrvale zdůrazňuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a nikoliv dalším stupněm soustavy obecných soudů. Pokud však ústavní stížnost spočívá jen v polemice s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, a to zpravidla ve zcela shodném smyslu a rozsahu, pak takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, jež mu ale zjevně nepřísluší. Sama skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá důvod k ústavní stížnosti (sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481). 4. V posuzovaném případě z obsahu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že argumentace obsažená v ústavní stížnosti byla uplatněna již v odvolání. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí tuto námitku odmítl právě s odkazem na §90 odst. 3 správního řádu, podle něhož lze změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, je-li napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo s veřejným zájmem. V té souvislosti dále odvolací soud vyšel z obsahu rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 19. ledna 2009, jež zrušilo prvostupňové rozhodnutí pro rozpor s ustanovením správního řádu a upozornilo, že v případě zjištění určitých zranění poškozeného bude nutno uvažovat o podezření ze spáchání trestného činu. Stran postoupení věci odmítl odvolací soud požadavek stěžovatele, aby k postoupení věci došlo s ohledem na to, že §71 zákona o přestupcích nic takového nevyžaduje. Z toho je zřejmé, že se obecný soud s nyní uplatněnou námitkou již důsledně vypořádal. S ohledem na to, že povaha a rozsah této námitky se evidentně nijak neodlišuje od námitky uplatněné v odvolání, přičemž se stěžovatel ani nijak nevypořádává s argumentací odvolacího soudu, není tato námitka bez dalšího způsobilá posunout věc do ústavněprávní roviny. 5. Nadto je třeba uvést, že pro oblast správního trestání nelze z ústavněprávních předpisů dovodit všeobecný zákaz změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Takový zákaz nelze odvodit ani z práva na spravedlivý proces, zakotveného v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ani z článku 36 odst. 1 Listiny, ani z článku 2 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě (usnesení sp. zn. III. ÚS 880/08 ze dne 28. ledna 2009). Dříve publikované doktrinární názory uznávaných autorit české právní vědy, např. J. Pražák a J. Hoetzel, uznávaly možnost změny v neprospěch odvolatele v případech, kdy prvoinstančním rozhodnutím nebyl dostatečně chráněn veřejný zájem (viz Pražák, J.: Rakouské právo veřejné. Díl druhý, Rakouské právo správní. Praha: Jednota právnická, 1905. s. 128; Hoetzel, J.: Československé správní právo: část všeobecná. Praha: Melantrich, 1934. s. 331). V novější době pak bylo poukázáno na to, že zákaz reformace in peius se v přestupkovém řízení výslovně vztahuje pouze na sankce, ale nikoli již na další součásti výroku rozhodnutí (Mates, P., Pipek, J.: Úvahy nad zákazem reformace in peius ve správním právu trestním. PrRo 1995, 11: 437). Konečně je obecně sdíleno (Vedral, J.: Správní řád. Komentář. Praha: Bova Polygon, 2006. s. 542), že zákon dává před subjektivním právem (zájmem) odvolatele (ve správním řízení) přednost zejména ochraně objektivního práva, tedy právního řádu jako takového (zásada legality). 6. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2010 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:2.US.1154.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 1154/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 4. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 20. 4. 2010
Datum zpřístupnění 18. 5. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Praha
SOUD - OS Praha-východ
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha-východ
Soudce zpravodaj Nykodým Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 6 odst.1, #7 čl. 2 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 200/1990 Sb., §71 písm.a, §22 odst.1 písm.f, §22 odst.1 písm.h, §22 odst.1 písm.i
  • 500/2004 Sb., §90 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /zákaz reformationis in peius
Věcný rejstřík přestupek
trestný čin/ublížení na zdraví
trestní řízení
správní řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-1154-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 65948
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-02