ECLI:CZ:US:2010:2.US.2625.10.1
sp. zn. II. ÚS 2625/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. E. H., zastoupené JUDr. Michalem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 781/2010 ze dne 28. července 2010, Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 55 To 442/2009-478 ze dne 16. února 2010, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 9 T 48/2008-454 ze dne 26. října 2009, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 3) Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a 3) Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, a 3) Okresního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 7. září 2010 a na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 29. září 2010 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Z nich byla rozsudkem soudu prvního stupně uznána vinnou ze spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 a 2 trestního zákona a za to jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, v jejímž průběhu má podle svých sil nahradit způsobenou škodu, dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojeného s převzetím odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování na dobu čtyř let, a byla jí uložena povinnost nahradit škodu. Trestné činnosti se měla dopustit jako ekonomka Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci tím, že pozměnila celkově 252 účetních dokladů k vyúčtování drobných nákupů tak, že dopsáním číslice vytvořila vyšší hodnotu a rozdíl si v hotovosti vyplatila z příruční pokladny, s níž disponovala, a způsobila tak škodu v celkové výši 312.241 Kč. Usnesením odvolacího soudu bylo její odvolání zamítnuto jako nedůvodné, a usnesením dovolacího soudu bylo její dovolání odmítnuto s tím, že bylo podáno z jiného než zákonem uvedeného důvodu. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy porušily její základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka konkrétně namítá, že nemalé množství svědků, kteří byli při výslechu konfrontováni s účetními doklady, jež se jich měly týkat, nebyli schopni uvést, zda je na nich jejich podpis anebo existenci svého podpisu přímo potvrdili. V této souvislosti poukazuje na výpovědi svědků H., S., Z. a K. Pokud však uvedení svědci skutečně obdrželi onu (vyšší) částku, pak je tím zpochybňována struktura závěrů obecných soudů o její vině. To je dáno tím, že kromě číselného vyjádření je na příslušných dokladech uvedena částka i slovně, a proto stěžovatelka nemohla dopsáním číslice jednoduše pozměnit reálný výběr. Obecné soudy se však s touto skutečností nevypořádaly a zamítly jak její návrh na zpracování písmoznaleckého posudku k identifikaci osoby, jež doklady pozměnila, a stejně tak zamítly výslech jedné ze svědkyň, na jejímž slyšení stěžovatelka trvala. Má tedy zato, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
3. Ústavní soud dále připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
4. Ústavní soud rovněž vyložil, že v řízeních o ústavních stížnostech lze co do ústavněprávní relevance pochybení v kognitivním procesu dokazování vyčlenit případy opomenutých důkazů, případy důkazů získaných a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů - tedy hodnocení provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. I v této souvislosti tedy bylo zdůrazněno, že je Ústavní soud povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.
5. Stěžovatelka uplatnila v podstatě všechny námitky obsažené v ústavní stížnosti již v rámci své dosavadní obhajoby, tedy i v opravných prostředcích. Tak je to alespoň patrno z narativní části napadených rozhodnutí, jež tyto námitky reprodukují, a především z podrobných závěrů těchto rozhodnutí, v nichž se obecné soudy s těmito námitkami vypořádaly. Obecné soudy prvního a druhého stupně tedy k postupně uplatněným námitkám stěžovatelky (v rámci závěrečné řeči u soudu prvního stupně, resp. v odůvodnění odvolání) zaujaly jasný a podrobně vyložený názor, ať už se jedná o neprovedení výslechu svědkyně Mgr. M. G. a nového grafologického posudku, i k vyhodnocení provedených svědeckých výpovědí, a proto je na ně možné pro stručnost odkázat (s. 18 - 20 rozsudku, resp. s. 3 - 4 usnesení). Pokud jde o námitku, že vedle číselného vyjádření hodnoty obsahovaly zajištěné účetní doklady, podle nichž byla stěžovatelce vytýkána zpronevěra, i vyjádření slovní je možné poukázat na to, že byl v dané věci zpracován znalecký posudek pro určení (evidentně celkového) rozsahu pozměňování jednotlivých dokladů. Ze závěru tohoto znaleckého posudku pak při jeho vyhodnocení v souvislostech s ostatními provedenými důkazy bylo ze strany obecných soudů vycházeno. Lze tedy uzavřít, že obecné soudy svůj postup a své závěry podrobně, logicky a přesvědčivě vyložily, a proto je možné jejich rozhodnutí považovat za ústavně souladná.
6. Ze shora vyložených důvodů tedy nebylo shledáno, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu