ECLI:CZ:US:2010:2.US.3051.09.1
sp. zn. II. ÚS 3051/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. G. G., právně zastoupené JUDr. Kristinou Palkoskovou, advokátkou se sídlem Chomutovská 2, Klášterec nad Ohří, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. 3 T 115/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou dne 27. 11. 2009 a doplněnou v souladu s výzvou k odstranění vad podání dne 14. 1. 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení okresního soudu, jímž bylo rozhodnuto podle §23 odst. 3 tr. řádu o spojení věci trestního stíhání stěžovatelky vedené u soudu pod sp. zn. 3 T 115/2009 s věcí vedené pod sp. zn. 1 T 25/2009.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že postupem soudu bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces a právo, aby věc byla projednána bez zbytečných průtahů.
Ústavní soud pravidelně připomíná, že jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (článek 83 Ústavy) stojí mimo soustavu obecných soudů (článek 91 Ústavy), není "superrevizní" instancí v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Jednou z neopomenutelných garancí spravedlivého procesu je rozhodování věci tzv. zákonným soudcem, tedy dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu jako záruka toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování. Tento ústavní imperativ dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, současně však pro každého účastníka řízení představuje ústavní záruku, že k rozhodování v jeho věci jsou povolány soudy a soudci podle předem stanovených pravidel tak, aby byla zachována zásada přidělování soudní agendy podle pevného rozvrhu práce, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů "ad hoc" (srov. nález III. 2853/07 dostupný na http://nalus.usoud.cz). Posuzováno pohledem práva na spravedlivý proces, aplikace příslušných ustanovení trestního řádu umožňujících spojení dosud samostatně vedených věcí musí být řádně odůvodněna a nesmí vykazovat známky svévole; tu Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal, poněvadž důvody pro spojení předmětných věcí ke společnému projednání jsou z rozhodnutí seznatelné, složení jednajícího senátu okresního soudu v obou dosud nespojených věcech je stejné, přičemž právní kvalifikace obou skutků, které jsou spojeny osobou stěžovatelky, jakož i celkový kontext obžalobami označené trestné činnosti nedovolují učinit závěr o ústavně nekonformní interpretaci a aplikaci dotčených zákonných ustanovení.
Závěrem je vhodné připomenout, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Z tohoto důvodu Ústavní soud považuje ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení či v řízení před soudem, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu