ECLI:CZ:US:2010:2.US.3101.10.1
sp. zn. II. ÚS 3101/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti F. M., zastoupeného Mgr. Miladou Vrbovou, advokátkou, se sídlem v Brně, proti postupu Okresního soudu v Hodoníně ve věci vedené pod sp. zn. 15 Nt 814/2009, za účasti Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 28. října 2010, a doplněnou na výzvu Ústavního soudu podáními ze dne 9. listopadu a 9. prosince 2010, se stěžovatel domáhá vyslovení, že průtahy v řízení jsou porušována jeho základní práva, neboť projednávání jeho žádosti trvá nepřiměřeně dlouho, a dále aby mu byla přiznána náhrada škody ve výši € 10.000. V postupu obecného soudu spatřuje porušení svého základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel rekapituluje a dokládá, že podáním ze dne 16. září 2009 požádal o zahlazení odsouzení, o čemž doposud nebylo rozhodnuto. Proto stěžovatel podal stížnost na průtahy v řízení, která byla vyřízena místopředsedou Krajského soudu v Brně s tím, že byla obecnému soudu doporučena větší razance při vyžadování součinnosti od Okresního soudu v Chebu a stěžovatel byl vyzván, aby udal svého zaměstnavatele v posledních pěti letech. Poté byla věc usnesením č. j. 15 Nt 814/2009-42 ze dne 16. června 2010 předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s ohledem na to, že stěžovatel nemá a nikdy neměl v tuzemsku bydliště, což je podle §364 odst. 1 trestního řádu jediné hledisko pro posuzování místní příslušnosti. Usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 44/2010 ze dne 13. října 2010 bylo rozhodnuto, že k rozhodnutí je příslušný Okresní soud v Hodoníně. V posledně uvedeném postupu obecného soudu spatřuje stěžovatel další průtahy v řízení.
3. Ještě předtím, než je možné zabývat se ústavní stížností věcně, je vždy nutné přezkoumat, zda jsou splněny veškeré procesní náležitosti stanovené zákonem. Pokud některá z nich chybí, nemůže být ústavní stížnost přijatelná k věcnému projednání.
4. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, coby procesního prostředku ochrany základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta vychází z toho, že základní práva jsou pod ochranou soudní moci jako celku (čl. 4 Ústavy České republiky), a proto je zásah Ústavního soudu zásadně možný toliko v situaci, kdy jsou bezúspěšně vyčerpány veškeré ostatní prostředky nápravy, které zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
5. Výše uvedené platí jak obecně, tak i konkrétně ve vztahu k průtahům v řízení. V právním řádu je (mimo ústavní stížnosti) zakotvena ochrana dvojí, jež zcela pokrývá návrh stěžovatele. V §174a zákona o soudech a soudcích je zakotven návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům. Kromě toho je možné v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, uplatnit nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem, za nějž se podle §13 odst. 1 tohoto zákona považuje také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, resp. v přiměřené lhůtě. Stěžovatel se přitom vůbec nezmiňuje, že by některý z těchto institutů využil před podáním ústavní stížnosti. Proto je ústavní stížnost nepřípustná.
6. Vedle toho je možné uvést, že k přiznávání peněžitých nároků není Ústavní soud vůbec kompetentní (na rozdíl od Ústavního soudu Slovenské republiky, jemuž §56 odst. 4 zákona č. 38/1993 Z. z., o organizácii Ústavného súdu Slovenskej republiky o konaní pred ním a o postavení jeho sudcov, ve znění pozdějších předpisů, dává možnost přiznat přiměřené finanční zadostiučinění), jak bylo stěžovateli jasně vysvětleno již v odůvodnění usnesení sp. zn. IV. ÚS 951/10 ze dne 22. září 2010.
7. Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2010
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj