ECLI:CZ:US:2010:2.US.3129.10.1
sp. zn. II. ÚS 3129/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, směřující proti větě druhé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2010, č. j.19 Co 339/2010-23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud zrušil část výroku o náhradě nákladů řízení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, neboť jím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i do čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podstata ústavní stížnosti spočívá v tom, že Městský soud v Praze, který napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno, při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení nepřipočetl k částce náhrady nákladů řízení ve výši 800 Kč daň z přidané hodnoty ve výši 20%, ačkoliv právní zástupce stěžovatele osvědčení o DPH doložil již u soudu prvního stupně, a ten mu DPH v rámci prvoinstančního rozhodování přiznal.
2. Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces opakovaně. Přitom na jedné straně vyslovil názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (srov. například nález ve věci sp. zn. I. ÚS 653/03). V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Úkolem obecného soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů. Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Silněji než jinde se v případě rozhodování o nákladech řízení uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.
3. V dané věci je třeba přihlédnout i k tomu, že jediné námitky obsažené v ústavní stížnosti se týkají náhrady nákladů řízení a nepřiznání DPH z částky 800 Kč, tedy v podstatě jde o peněžní částku ve výši 160 Kč. Ústavní soud již ve své dřívější rozhodovací praxi dal najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, in Sb.n.u., sv. 34, usn. 43, str. 421, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz, a obdobně i rozhodnutí ve věcech IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01 a další). V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod.
4. Přestože lze v dané věci námitky stěžovatele považovat za relevantní (odvolací soud nepřiznáním DPH k částce náhrady nákladů bezesporu pochybil), nelze toto pochybení považovat s ohledem na skutečnost, že se jedná o náklady řízení a s ohledem na výši nepřiznané částky za takové, aby pro stěžovatele představovalo podstatnou újmu, která by se dotýkala jeho ústavně zaručených práv.
5. Ústavní soud k tomu dodává, že v případě bagatelních částek musí přisvědčit názoru, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení, a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2010
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu