ECLI:CZ:US:2010:2.US.3160.10.1
sp. zn. II. ÚS 3160/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BETONOVÉ STAVBY - GROUP, s. r. o., IČ 64834131, se sídlem Předslav 99, 339 01 Klatovy, zastoupené Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou, se sídlem Komenského 4, 339 01 Klatovy, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2010 sp. zn. 3 VSPH 546/2010 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2010 sp. zn. MSPH 94 INS 4476/2010 a návrhu na zrušení části ust. §144 odst. 1 zákona č. 182/2006, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že aplikací ust. §144 insolvenčního zákona, který je v rozporu s čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 1 a čl. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), bylo porušeno její základní právo zaručené čl. 36 Listiny. Napadenými rozhodnutími byla stěžovatelce jako insolvenční navrhovatelce uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje procesní prostředek k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2006 I. ÚS 738/06) také uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž případnou protiústavnost spočívající v porušení základních práv jednotlivce již nelze napravit jiným způsobem.
Napadené rozhodnutí není rozhodnutím konečným, u něhož by případné zásahy do základních práv stěžovatelky byly definitivní a neodčinitelné. Odmítnutím ústavní stížnosti ostatně nemůže být stěžovatelka poškozena, poněvadž lhůta pro podání nové řádné ústavní stížnosti jí začne běžet teprve poté, co v její věci rozhodne soud, který bude rozhodovat o posledním prostředku, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Rozhodné je, že v daný okamžik je podání ústavní stížnosti předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o věci samé definitivně rozhodne příslušný soud, mohl by zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl shora vymezen (analogicky viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2349/10 ze dne 7. 9. 2010).
Je-li ústavní stížnost odmítnuta, ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí osud ústavní stížnosti. (srov. obdobně usnesení ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. IV. ÚS 385/09).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2010
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj