ECLI:CZ:US:2010:2.US.3170.09.1
sp. zn. II. ÚS 3170/09
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 7. října 2010 sp. zn. II. ÚS 3170/09 ve věci ústavní stížnosti M. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2009 č. j. 1 Co 122/2009-185, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a Ministerstva vnitra jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2009 č. j. 1 Co 122/2009-185 se zrušuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 12. 2009, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces dle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel namítá, že k úhradě poplatku nebyl vyzván stěžovatel jako osoba povinná k úhradě, ale pouze advokátní kancelář, a to v době, kdy zastupující advokátka byla v pracovní neschopnosti. K úhradě poplatku však došlo v nejbližší možné lhůtě. V době rozhodování vrchního soudu o podaném odvolání byl již soudní poplatek řádně uhrazen a nic nebránilo projednání odvolání. V podaném odvolání bylo nadto vysvětleno, proč nebyl poplatek uhrazen ve lhůtě stanovené městským soudem. Stěžovatel považuje rozhodnutí vrchního soudu za formalistické, porušující jeho právo na řádný a zákonný proces.
V doplnění ústavní stížnosti ze dne 15. března 2010 stěžovatel zrekapituloval řízení a předložil fotokopii podání adresovaného Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze, opatřeného kolkovou známkou v hodnotě 1 000 Kč, příslušný záznam z knihy pošty ze dne 13. března 2009, fotokopii podacího lístku ze dne 13. března 2009 a prohlášení pracovnice sekretariátu o způsobu úhrady soudního poplatku, kterými hodlá prokázat úhradu poplatku.
K ústavní stížnosti se vyjádřil coby účastník řízení Vrchní soud v Praze. Vyslovil názor, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud výzvu k zaplacení soudního poplatku z odvolání doručil zástupkyni stěžovatele, neboť zaplacení soudního poplatku není úkon, který musí osobně vykonat účastník řízení. Pokud jde o podání stěžovatele opatřené kolkem ve výši 1 000 Kč, na které poukazuje v ústavní stížnosti a které ve fotokopii přikládá, nebylo v době rozhodování odvolacího soudu zřejmě součástí procesního spisu. Zda, eventuálně kdy se uvedené podání stalo součástí spisu, nelze bez procesního spisu ověřit. Vrchní soud má za to, že jeho postupem nemohlo dojít k porušení ústavních práv stěžovatele. Ústavní stížnost proto považuje za nedůvodnou.
Vedlejší účastník Ministerstvo vnitra, ač doloženě vyzváno, se k ústavní stížnosti nevyjádřilo.
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 37 C 72/2006 bylo zjištěno následující:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2008 č. j. 37 C 72/2006-146 byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že stěžovatel byl neoprávněně evidován jako osoba uvedená v ustanovení §2 odst. 1 písm. b) zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, (výrok I). Dalšími výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Stěžovatel podal proti uvedenému rozsudku prostřednictvím své zástupkyně odvolání. Usnesením městského soudu ze dne 4. února 2009 č. j. 37 C 72/2006-168a byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 1 000 Kč ve lhůtě do 3 dnů od doručení výzvy. Současně byl poučen o následcích nezaplacení poplatku. Výzva byla doručena stěžovateli oproti podpisu dne 16. února 2009 a zástupkyni Mgr. J. H. dne 23. února 2009. Ve spisu je dále na č. l. 169 až 176 založeno odůvodnění odvolání ze dne 16. února 2009, podané prostřednictvím zástupkyně stěžovatele Mgr. J. H. Následuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2009 č. j. 37 C 72/2006-177, jímž bylo odvolací řízení zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Uvedené usnesení bylo zástupkyni stěžovatele doručeno dne 13. března 2009. Pod č. l. 178 je založeno odvolání stěžovatele ze dne 13. března 2009 proti usnesení o zastavení řízení, v němž je poukazováno na to, že soudní poplatek byl v mezidobí uhrazen. Je zde vysvětleno, že k pozdější úhradě došlo z důvodu pracovní neschopnosti zástupkyně. Na č. l. 182 spisu je zaznamenáno, že do dnešního dne (tj. 18. března 2009) nebyl soudní poplatek z odvolání zaplacen. Dne 23. března 2009 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Následuje napadené usnesení, jímž Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění jeho rozhodnutí se uvádí, že stěžovatel s podáním odvolání nezaplatil soudní poplatek z odvolání a neučinil tak (jak vyplývá ze záznamu soudkyně z 18. března 2009) ani dodatečně k výzvě soudu, doručené mu 16. února 2009. Dle jeho závěru proto soud prvního stupně nepochybil, když odvolací řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Po zvážení stížnostních námitek a obsahu spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoli zákonnosti (srov. čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva ani k nápravě zjevných chyb, kterých se obecné soudy dopustí. Na druhou stranu ovšem, může-li mít evidentní opomenutí obecného soudu důsledky pro výsledek řízení, nemůže Ústavní soud rezignovat na přezkum napadeného rozhodnutí z hlediska článku 36 odst. 1 Listiny a v této souvislosti musí zvažovat dosah ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci [srov. nález ze dne 20. února 2007 sp. zn. II. ÚS 566/06 (N 32/44 SbNU 393)].
Zatímco první námitka stěžovatele, že k úhradě soudního poplatku z odvolání byl vyzván pouze jeho zástupce, není opodstatněná již z toho důvodu, že z obsahu spisu je zřejmé, že příslušná výzva byla doručena jak zástupkyni Mgr. J. H., tak i stěžovateli (převzal ji dne 16. února 2009 - viz doručenka na č. l. 169 spisového materiálu), dalšímu jeho argumentu, že soudní poplatek dodatečně v odvolací lhůtě proti usnesení o zastavení odvolacího řízení uhradil, a odvolací soud se přesto jeho odvoláním nezabýval, lze přiznat určitou opodstatněnost.
Dle ustanovení §9 odst. 7 věty prvé zákona o soudních poplatcích: "Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení".
Stěžovatel tedy mohl pro něj nepříznivý výsledek řízení zvrátit, pokud by soudní poplatek z odvolání zaplatil ještě v poslední den lhůty k odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, resp. pokud by v tento poslední den lhůty byl poplatek v dispozici příslušnému soudu (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1156/09 ze dne 9. 6. 2009; ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Z tvrzení stěžovatele, které je podpořeno obsahem příloh připojených k ústavní stížnosti, vyplývá, že hned poté, co jeho zástupkyně obdržela usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, tj. dne 13. března 2009, podala proti němu odvolání, v němž upozornila na to, že soudní poplatek již byl uhrazen. Dle připojených příloh se tak mělo stát vylepením kolkové známky v požadované hodnotě na samostatné podání, adresované odvolacímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, které bylo soudu posláno doporučeně spolu s odvoláním dne 13. března 2009. Zatímco odvolání je součástí spisového materiálu, podání obsahující příslušnou kolkovou známku se ve spisu nenachází. Tato okolnost však nemůže být bez dalšího stěžovateli přičítána k tíži.
V posuzovaném případě je rozhodující, že stěžovatel v odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení poukázal na to, že soudní poplatek již uhradil. Odvolací soud se tedy neměl spokojit se záznamem soudu prvního stupně o tom, že poplatek nebyl do 18. března 2009 (kdy ještě ani neuplynula lhůta uvedená v ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích) uhrazen. Uvedenou odvolací námitku měl nechat prověřit, přičemž se nabízela možnost stěžovatele k prokázání tvrzených skutečností vyzvat, aby mohlo být na základě předložených důkazů posouzeno, zda je tvrzení stěžovatele opodstatněné. Nic takového však neučinil a rozhodl pouze na základě obsahu spisu. Svým formálním postupem tak stěžovateli znemožnil realizaci jeho základního práva na řádný soudní proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s článkem 4 Ústavy [srov. nález sp. zn. I. ÚS 231/95 ze dne 20. 12. 1995 (N 86/4 SbNU 307), nález sp. zn. I. ÚS 7/03 ze dne 25. 8. 2004 (N 119/34 SbNU 239)].
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a napadené rozhodnutí podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil, aniž by jakkoli předjímal výsledek napadeného řízení.