ECLI:CZ:US:2010:3.US.1013.10.2
sp. zn. III. ÚS 1013/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavních stížností stěžovatelů A) J. H., právně zastoupeného JUDr. E. P., advokátem, B) JUDr. E. P., advokáta, právně zastoupeného Mgr. Milanem Musilem, advokátem AK se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. srpna 2009 č. j. 11 C 46/2009-77 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2009 č. j. 25 Co 376/2009-89, za účasti 1) Okresního soudu v Jičíně a 2) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 8. dubna 2010, vedenou pod sp. zn. III. ÚS 1013/10, se stěžovatel J. H., s odvoláním na porušení svého práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na právní pomoc v řízení před soudy dle článku 37 odst. 2 Listiny, domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. srpna 2009 č. j. 11 C 46/2009-77 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2009 č. j. 25 Co 376/2009-89.
Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 8. dubna 2010, původně vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 1016/10, se stěžovatel JUDr. E. P. s odvoláním na porušení svého práva na legitimní očekávání nabytí majetku dle článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny a práva podnikat dle článku 26 Listiny, domáhal zrušení stejných rozhodnutí - usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. srpna 2009 č. j. 11 C 46/2009-77 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2009 č. j. 25 Co 376/2009-89.
Vzhledem k tomu, že v obou označených věcech stěžovatelé podali návrhy na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti stejným rozhodnutím a obě věci spolu skutkově souvisejí, bylo z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení usnesením Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2010 sp. zn. III. ÚS 1013/10 rozhodnuto podle ust. §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s ust. §112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.") o jejich spojení ke společnému řízení. Obě věci jsou nadále vedeny pod sp. zn. III. ÚS 1013/10.
Ústavní soud konstatuje, že včas podané ústavní stížnosti splňují všechny formální náležitosti, stanovené pro jejich podání zákonem o Ústavním soudu.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že J. H. podal dne 3. ledna 2002 u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu o vyloučení věcí z konkursní podstaty a o náhradu škody proti Ing. Marcele Heršálkové, správkyni konkursní podstaty úpadce V. S. - REPLICA, se sídlem Hořice v Podkrkonoší (správkyně konkursní podstaty byla posléze odvolána a místo ní vystupuje jako správce konkursní podstaty úpadce V. S. - REPLICA a v pozici žalovaného Ing. J. N.). Žalobě byla přidělena sp. zn. 43 Cm 1/2002.
Usnesením ze dne 7. listopadu 2002 sp. zn. 40 K 15/2002 prohlásil Krajský soud v Hradci Králové na majetek úpadce J. H. konkurs a na pozici žalobce nastoupil konkursní správce J. H. JUDr. Leoš Materna. J. H. do řízení vstoupil jako vedlejší účastník na straně žalobce.
Podáním ze dne 31. ledna 2006, které bylo krajskému soudu doručeno dne 6. února 2006, požádal J. H. o ustanovení právního zástupce z řad advokátů a Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3. dubna 2006 č. j. 43 Cm 1/2002-247 ustanovil jeho zástupcem JUDr. R. K. K žádosti JUDr. K. o zproštění funkce zástupce byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. července 2007 č. j. 43 Cm 1/2002-317 JUDr. K. zproštěn funkce zástupce ex offo vedlejšího účastníka na straně žalobce J. H. a J. H. byl ustanoven jako právní zástupce JUDr. E. P.
Podáním ze dne 6. prosince 2006 J. H. doplnil žalobu o vyloučení věcí z konkursní podstaty o žalobu o náhradu škody ve výši 372 000 000,- Kč. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. listopadu 2007 č. j. 43 Cm 1/2002-334 byl nárok na náhradu škody ve výši 372 000 000,- Kč vyloučen k samostatnému řízení s tím, že na straně žalobce bude nadále vystupovat J. H. a věc bude nadále vedena pod sp. zn. 43 Cm 85/2007. Usnesením ze dne 27. února 2009 č. j. Ncp 2854/2008-57 Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 85/2007 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Jičíně.
Podáním ze dne 14. srpna 2009 požádal JUDr. P. jako advokát a ustanovený právní zástupce J. H., v řízení o náhradu škody vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 46/2009, aby Okresní soud v Jičíně rozhodl o jeho žádosti o zálohu ze dne 5. května 2009 za odvedené právní služby. Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 27. srpna 2009 č. j. 11 C 46/2009-77 rozhodl, že žádost o poskytnutí zálohy se zamítá. Proti tomuto usnesení podal J. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. září 2009 č. j. 25 Co 376/2009-89 tak, že usnesení Okresního soudu v Jičíně potvrdil.
II.
V ústavní stížnosti JUDr. P. namítá porušení svého práva na legitimní očekávání nabytí majetku, práva na spravedlivý proces a práva podnikat. JUDr. P. je toho názoru, že vzhledem k tomu, že v souladu s ustanovením za právního zástupce J. H. vykonal úkony právní služby v řízení o náhradu škody, zcela legitimně očekával přiměřenou zálohu za již poskytnuté právní služby (po asi 2 letech, kdy tuto funkci vykonával). Nicméně soudy obou stupňů nejen že mu žádnou zálohu nepřiznaly, ale dokonce uvedly, že JUDr. P. vůbec v řízení J. H. nezastupuje. JUDr. P. zdůrazňuje, že soud ho ustanovil za právního zástupce ve chvíli, kdy v jednom řízení projednával obě věci, tedy jak vyloučení věcí z konkursní podstaty, tak náhradu škody, jako věci skutkově související a to pro celé toto řízení, ze kterého nebylo nic vyloučeno, a soud ani ve výroku nijak zastoupení nevymezil. JUDr. P. poukazuje na to, že byl ustanoven právním zástupcem J. H. pro celé toto řízení. Ani rozdělením, resp. vyloučením věci z řízení k samostatnému projednání, zastoupení v některém z rozdělených řízení automaticky nezaniká, nýbrž přetrvává. JUDr. P. zdůrazňuje, že rozdělení věci na postavení či procesních právech účastníků nic nemění. Tím, že JUDr. P. pracoval pro stát zdarma, šlo prý o nucené práce, které nemohl odmítnout (když byl ustanoven) a nedostal za ně zaplaceno; tím prý byl porušen článek 9 odst. 1 Listiny. Krajský soud v Hradci Králové se prý v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami JUDr. P.
V ústavní stížnosti J. H. namítá, že tím, že soudy rozhodly, že není v řízení zastoupen, došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny a práva na právní pomoc v řízení před soudy dle článku 37 odst. 2 Listiny; je toho názoru, že mu byl právní zástupce řádně ustanoven. Pokud soudy tvrdí, že nebyl zastoupen, tak měly jednat přímo s ním. Napadená rozhodnutí mu však nebyla doručována a nebyl požádán o vyjádření. Bylo tak rozhodnuto bez něj, svým postupem obecné soudy podle J. H. porušily jeho ústavně zaručená práva, a to právo na přístup k soudu a na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení, neboť podle názoru soudů i přes ustanovení právního zástupce, J. H. není a nebyl ve věci náhrady škody zastoupen. J. H. uvádí, že žádal o ustanovení právního zástupce pro celé řízení, které se již v té době týkalo vyloučení z konkursní podstaty i náhrady škody (byť nebyla zcela specifikována). Krajský soud v Hradci Králové ustanovil jeho zástupcem Mgr. R. K., ten mimo jiné rozšířil žalobu i o náhradu škody ve výši 372.000.000,- Kč a toto rozšíření bylo připuštěno. Pokud by Mgr. K. nebyl zástupcem v řízení, tak by žalobu ani nemohl rozšířit a soud rozšíření připustit. Je tedy zjevné, že stěžovatel byl zastoupen Mgr. K. i v řízení o náhradu škody již tehdy a je zastoupen ve stejném rozsahu i nyní. Ani rozdělením, resp. vyloučením věcí z řízení k samostatnému projednání, zastoupení v některém z rozdělených řízení automaticky nezaniká, nýbrž přetrvává. Podle J. H. je proto nutno zdůraznit, že rozdělení věci na postavení či procesních právech účastníků nic nemění. J. H. upozorňuje na to, že JUDr. P. jak Okresní soud v Jičíně, Krajský soud v Hradci Králové i Vrchní soud v Praze řádně obesílaly, uváděly jako zástupce stěžovatele a komunikovaly s ním jakožto s právním zástupcem stěžovatele. Nyní se stěžovatel ocitá v krajně nepříznivé situaci, neboť jeho spor o náhradu škody trvá již od počátku roku 2002, kdy podával žalobu, najednou mu soudy po osmi letech fakticky seberou jeho ustanoveného právního zástupce, přestože advokáta měl a ten na jeho pokyn učinil řadu úkonů. Odejmutí bylo navíc fakticky provedeno tak, že mu to ani nebylo nějak oznámeno (když podle interpretace obecných soudů nemá zástupce), natož aby měl možnost se k tomu vyjádřit. S rozhodnutími okresního a krajského soudu byl seznámen vlastně neoficiálně - nyní "cizím člověkem" - JUDr. P. J. H. se domnívá, že soud druhého stupně se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, které podával JUDr. P.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovateli v ústavních stížnostech uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnosti nejsou důvodné.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. července 2007 č. j. 43 Cm 1/2002-317 byl J. H. jako vedlejšímu účastníkovi na straně žalobce ustanoven nový zástupce z řad advokátů JUDr. E. P., a to ve věci vedené pod sp. zn. 43 Cm 1/2002 (v záhlaví tohoto usnesení označené: "o vyloučení věcí z konkursní podstaty"). K výzvě soudu, aby J. H. specifikoval výši škody (ušlý zisk), J. H. podáním ze dne 6. prosince 2006 doplnil svou původní žalobu o vyloučení věcí z konkursní podstaty dále o žalobu o náhradu škody ve výši 372 000 000,- Kč. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. listopadu 2007 2007 č. j. 43 Cm 1/2002-334 rozhodl dle ust. §112 odst. 2 o. s. ř. o vyloučení návrhu J. H. na náhradu škody ve výši 372 000 000,- Kč k samostatnému řízení s tím, že na straně žalobce bude vystupovat J. H. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tím, že nárok na náhradu škody, resp. podmínky, za kterých vznikne tento nárok, jsou odlišné od podmínek, které soud zkoumá v řízení o vyloučení věcí z konkursní podstaty. Usnesením ze dne 27. února 2009 č. j. Ncp 2854/2008-57 Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 85/2007 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Jičíně.
Podáním ze dne 14. srpna 2009 požádal JUDr. P. jako advokát a ustanovený právní zástupce J. H. v řízení o náhradu škody vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 46/2009, aby Okresní soud v Jičíně rozhodl o jeho žádosti o zálohu ze dne 5. května 2009 za odvedené právní služby. Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 27. srpna 2009 č. j. 11 C 46/2009-77 rozhodl, že žádost o poskytnutí zálohy se zamítá. Proti tomuto usnesení podal J. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. září 2009 č. j. 25 Co 376/2009-89 tak, že usnesení Okresního soudu v Jičíně potvrdil.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že procesní postavení J. H. v těchto dvou řízeních je odlišné. Zatímco v prvním řízení vystupuje jako vedlejší účastník na straně žalobce, ve druhém řízení figuruje již přímo jako žalobce. Tato dvě řízení nemají jen odlišný okruh účastníků, ale i jiný skutkový základ, rozdílný předmět a s tím související věcnou příslušnost soudu. Odvolací soud dovodil, že jestliže v průběhu řízení o vyloučení věcí z konkursní podstaty uplatnil J. H. v postavení vedlejšího účastníka na straně žalobce nárok na náhradu škody, neučinil to ani jménem, ani ve prospěch žalobce, nýbrž sám za sebe, ve svém zájmu a ve svůj prospěch.
Z uvedeného je zřejmé, že JUDr. P. nemohl zastupovat J. H. i v řízení o náhradu škody, které je vedeno u jiného soudu pod jinou spisovou značkou a ve kterém má J. H. jiné procesní postavení.
Ústavní soud ověřil, že obecné soudy svá rozhodnutí řádně a ústavně konformním způsobem odůvodnily, přičemž jejich právní závěry se ve vztahu ke skutkovým zjištěním jeví jako přiléhavé. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nepřísluší jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat, neboť napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní.
Pro úplnost Ústavní soud připomíná, že článek 37 odst. 2 Listiny zakotvuje právo na to, aby se každý mohl nechat v řízení zastupovat osobou s právnickým vzděláním, která účastníku poskytne potřebnou právní pomoc tam, kde je jí potřeba. Toto právo však neobsahuje nárok na to, aby právní pomoc byla zajištěna rozhodnutím soudu a bezplatně.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva kteréhokoli ze stěžovatelů.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu