ECLI:CZ:US:2010:3.US.104.10.1
sp. zn. III. ÚS 104/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti PEPA těstoviny, s. r. o. se sídlem Mladá Boleslav, Havlíčkova 557/17, zastoupené Mgr. Petrem Fučíkem, advokátem se sídlem Purkyňova 2, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. října 2009 č. j. 23 Cdo 866/2009-215, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2008 č. j. 3 Cmo 424/2007-190, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 4. září 2007 č. j. 55 Cm 93/2006-158, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, podanou včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadá stěžovatelka všechna v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí pro údajný rozpor s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 36 odst. 1, odst. 2 a čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Po rekapitulaci průběhu a výsledku pravomocně skončeného řízení a řízení dovolacího stěžovatelka polemizuje s právními závěry obou obecných soudů, které podle jejího názoru nesprávně právně posoudily jednání žalované tak, že jím nebyla naplněna generální klauzule nekalé soutěže uvedená v ustanovení §44 odst. 1 obchodního zákoníku, resp. specifických skutkových podstat nekalé soutěže ve smyslu ustanovení §45 a násl. obchodního zákoníku. Stěžovatelka dovolacímu soudu vytýká, že měl porušit výše označená ústavně zaručená práva tím, že "v rozporu se svým posláním ji neuchránil před nekalosoutěžním jednáním žalované a nevyvodil následky z procesních pochybení, k nimž došlo v předcházejících stadiích řízení".
Stěžovatelka zdůraznila, že se žalobou domáhala ochrany proti jednání v nekalé soutěži spočívající v tom, že žalovaná údajně z jejích výrobků bez jejího souhlasu vytvářela výrobky nové (tj. výrobek označený jako "Nový věk Babiččiny nudle") a takové výrobky prodávala v obalech identických s obaly používanými stěžovatelkou pro prodej jí vyráběných výrobků. Na těchto obalech žalovaná prý neoprávněně uváděla jako výrobce prodávaného produktu stěžovatelku. Tímto jednáním údajně žalovaná nejen že výrobky stěžovatelky postupně vytlačila z trhu, ale dopustila se i klamavého označení zboží. Využitím vlastností výrobků stěžovatelky a jejich údajným poškozováním (lámáním) při přebalování žalovaná měla, resp. mohla přivodit stěžovatelce újmu na jejích obchodních aktivitách.
Ve druhé právní věci se stěžovatelka žalobou domáhala ochrany před možnou záměnou výrobků stěžovatelky s výrobky žalované v době, v níž po ukončení platnosti rámcové kupní smlouvy (včetně dodatku) žalovaná i nadále pro své výrobky používala označení a obal, které údajně charakterizují pouze její výrobky. V této souvislosti poukazuje stěžovatelka na právní závěr ve věci Procter and Gamble Company v. OHIM v kauze ochranné známky BABY-DRY z roku 2001, v níž kombinaci dvou jinak běžných slov byla přiznána způsobilost stát se předmětem ochrany prostřednictvím institutu ochranné známky. Obecné soudy prý v předmětné věci zcela pominuly, že újma ve smyslu ustanovení §44 obchodního zákoníku může spočívat i v poškození pověsti a prestiže stěžovatelky, neboť je součástí práva na svobodné podnikání v demokratickém a právním státě.
II.
Jak se zjišťuje z připojených listin, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v řízení na ochranu proti jednání v nekalé soutěži a zaplacení přiměřeného zadostiučinění v částce 500 000,- Kč zamítl žalobu stěžovatelky proti žalované obchodní společnosti Nový věk s. r. o., kterou se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se výroby, prodeje a zprostředkování prodeje výrobků s označením "Nový věk Babiččiny nudle" (výrok I.); zamítl rovněž žalobu, aby žalované byla uložena povinnost odstranit závadný stav spočívající v prodeji výrobků s označením "Nový věk Babiččiny nudle", jejich stažením z trhu na celém území České republiky (výrok II.); zamítl i žalobu, aby žalované byla uložena povinnost poskytnout stěžovatelce zadostiučinění ve formě písemné omluvy v tomto výroku uvedeném znění (výrok III.); zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce přiměřené zadostiučinění v částce 500 000,- Kč (výrok IV.).
Soud s odvoláním na ustanovení §44 odst. 1, §46 odst. 1, §47 písm. b), c) a §48 obchodního zákoníku po provedeném dokazování dospěl k závěru, že stěžovatelka a žalovaná jsou soutěžitelé v hospodářské soutěži, ale nezjistil, že by žalovaná naplnila svým jednáním nekalosoutěžní jednání či některou ze specifických skutkových podstat, přičemž prodejem výrobků v gramáži 550g bez ohledu na označení výrobce žalovaná nezpůsobila újmu stěžovatelce jako soutěžiteli ani spotřebitelům; toto jednání není v rozporu s dobrými mravy soutěže a není ani způsobilé přivodit újmu stěžovatelce. Současně soud prvního stupně zjistil, že výrobek s názvem "Babiččiny nudle" není ani svým názvem, ani způsobem výroby či obalem jedinečný a příznačný právě pro stěžovatelku. V souladu s rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví zdůraznil, že výrobky stěžovatelky nejsou způsobilé odlišit se od výrobků jiných firem s tímto sortimentem; jedná se o označení druhové.
Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé pod body I. až IV., a konstatoval, že současný soutěžní vztah mezi účastníky, resp. údajné porušování zásad řádné hospodářské soutěže, nemá původ v protiprávním jednání žalované, ale v jejich dřívějším smluvním vztahu. I kdyby jednání žalované, která odebrané výrobky stěžovatelky před prodejem "přebalovala" na jinou gramáž, bylo porušením smlouvy, nenaplňuje znaky skutkové podstaty nekalé soutěže (§44 odst. 1 obchodního zákoníku) a nejde ani o žádný ze speciálních případů nekalé soutěže podle §45 a násl. obchodního zákoníku.
Závěrem odvolací soud poukázal na skutečnost, že z rejstříku ochranných známek zjistil, že dne 18. 6. 2008 byla do tohoto rejstříku zapsána ochranná známka ve znění "Babiččiny nudle" a přihlášeno k ochraně bylo i slovní označení "BABIČČINY NUDLE" dne 3. 5. 2005, a to vlastníkem obchodní společnosti Babiččiny nudle s. r. o.
Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23. 10. 2009 č. j. 23 Cdo 866/2009-215 dovolání odmítl jako nepřípustné. Zdůraznil zejména, že skutkový základ sporu nemůže být v dovolacím řízení změněn v případě dovolání přípustného jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jiné vady řízení by případně mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (a jednalo by se o bezprostřední důsledek řešení otázky procesněprávní povahy), avšak o takový případ nejde, neboť stěžovatelka napadá pouze zjištěný skutkový stav věci a údajné nesplnění poučovací povinnosti soudu. Pokud stěžovatelka napadá též nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, nejde podle názoru dovolacího soudu ani v tomto případě o výše uvedenou vadu řízení.
Dovolání tak bylo podle zjištění dovolacího soudu nepřípustné zejména proto, že stěžovatelka v dovolání "nepředestřela žádnou otázku, která by měla po právní stránce zásadní význam", přičemž dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam.
III.
Po zvážení námitek stěžovatelky a jejího tvrzení o porušení ústavně garantovaných práv dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud nejprve považuje za vhodné připomenout, že podle článku 83 Ústavy je jeho základním úkolem ochrana ústavnosti; proto mu zásadně nepřísluší hodnotit interpretaci jednoduchého práva či "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani v případě, že by se s takovým postupem neztotožňoval, to vše ovšem za situace, v níž obecné soudy v soudním procesu nevybočily z mezí ústavnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody stěžovatelky chráněné ústavním zákonem. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy proto zpravidla nemá za následek "automatické" zjištění o porušení základních práv a svobod; to může nastat teprve v případě (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, která je v příkrém rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus). Takové porušení základních práv však v předmětné věci Ústavní soud nezjistil.
Není porušením ústavnosti, pokud obecný soud nerozhodl v souladu s představou či přáním účastníka řízení jen proto, že hodnotil provedené důkazy odlišně od účastníka řízení a v souvislosti s takto zjištěným skutkovým stavem věci vyvodil i odlišný právní názor.
Důvody, které obecné soudy vedly k jejich závěru, že jednávání žalované nespadá do žádné z namítaných specifických skutkových podstat nekalé soutěže [ve smyslu ustanovení §46 odst. 1, §47 písm. b), písm. c) a §48 obchodního zákoníku], jsou podrobně vyloženy v ústavní stížnosti napadených rozhodnutích, na které Ústavní soud jako na věcně správné pro krátkost odůvodnění odkazuje. V této souvislosti konstatuje, že není sporu o tom, že na základě dříve uzavřené rámcové kupní smlouvy byly na trh distribuovány jak výrobky stěžovatelky pod názvem "Babiččiny nudle", tak i "Nový věk Babiččiny nudle", přičemž tyto výrobky se odlišovaly jen slovním spojením v názvu a uvedením jiného výrobce a prodejce na příbalové kartičce výrobku. Tato dobrovolná smluvní spolupráce stěžovatelky a žalované ve vnímání běžného spotřebitele smazala rozdíly mezi jejich výrobky, případně mezi vnímáním výrobků stěžovatelky a výrobků vyráběných jinými výrobci, distribuovaných na trh žalovanou v době po ukončení rámcové kupní smlouvy (včetně dodatků).
V ústavní stížnosti stěžovatelka sice připouští, že takové jednání žalované má svůj původ v ukončení smluvní spolupráce mezi oběma stranami, odmítá však (bez relevantního odůvodnění) názor soudů, že jednání žalované by mohlo být (případně) jen porušením smluvních podmínek, nikoli porušením zásad hospodářské soutěže. Pouhý rozdílný názor na právní posouzení věci však není porušením ústavnosti.
Z hlediska Ústavního soudu v případě rozhodnutí odvolacího soudu nejde o rozhodnutí překvapivé či (jak namítala stěžovatelka v dovolání) nepřezkoumatelné. Při posouzení věci oba obecné soudy vycházely ze shodného základu skutkových zjištění (včetně podmínek rámcové kupní smlouvy), přičemž oběma stranám řízení bylo zřejmé, které skutečnosti byly předmětem dokazování a jaké důkazy byly provedeny. Povinnosti soudu vyplývající z občanského soudního řádu nelze ve vztahu k právnímu názoru odvolacího soudu v konkrétní právní věci vykládat tak, že by účastníci řízení měli právo znát konečný závěr soudu se všemi podrobnostmi dříve, než bude vysloven v jeho rozhodnutí. Takový postup by byl v rozporu s principem rovnosti stran a se zásadou kontradiktornosti řízení.
Ústavní soud proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu