ECLI:CZ:US:2010:3.US.1068.10.1
sp. zn. III. ÚS 1068/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Irenou Křivánkovou, advokátkou ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 42, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009 č. j. 14 Co 17/2008-348 ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2010 č. j. 14 Co 17/2008-362, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 4. 2010 a doplněnou podáním ze dne 16. 4. 2010, stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označeného rozsudku a tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina".
Na základě obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého rozsudku, jakož i ze svého předchozího rozhodnutí, Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 4. 2002 č. j. 23 Nc 427/2002-26 byli nezletilí synové M. a D. svěřeni - podle dohody rodičů - do výchovy matky a stěžovateli bylo stanoveno výživné na ně ve výši 2.500,- Kč a 2.000,- Kč měsíčně. Podáním ze dne 29. 11. 2006 stěžovatel požadoval snížení výživného s tím, že se v mezidobí znovu oženil a z manželství se mu narodil syn V.
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 15. 10. 2007 č. j. 0 P 244/2003-97 snížil stěžovateli (otci nezletilých M. a D.) výživné na částku
1.500,- Kč na nezletilého M. a na částku 1.000,- Kč na nezletilého D.
K odvolání matky Krajský soud v Ostravě (dále též "odvolací soud") rozsudkem ze dne 8. 4. 2008 č. j. 14 Co 17/2008-218 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stanovené výživné zvýšil s účinností od 1. 1. 2004 na částku 4.000,- Kč pro nezletilého M. a na částku 3.500,- Kč pro nezletilého D., s účinností od 1. 8. 2005 pak na částku 3.500,- Kč a 3.000,- Kč. Nedoplatek na výživném v celkové výši 123.000,- Kč, vzniklý zvýšením výživného, měl stěžovatel zaplatit do tří dnů od doručení rozsudku.
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele nálezem ze dne 1. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 1924/08 tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil. V odůvodnění svého rozhodnutí Ústavní soud konstatoval, že v řízení před Krajským soudem v Ostravě bylo porušeno základní subjektivní právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle názoru Ústavního soudu Krajský soud v Ostravě dostatečně neodůvodnil, na základě jakých skutečností dospěl ke zcela opačnému právnímu závěru než soud prvního stupně. Ústavní soud dále zdůraznil, že je nutné, aby obecné soudy zjistily, jaké byly (jsou) skutečné výdělkové poměry a možnosti stěžovatele.
Krajský soud v Ostravě znovu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo, a po částečném doplnění dokazování rozhodl v záhlaví uvedeném rozsudku tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil v tom směru, že výživné stanovené stěžovateli naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 4. 2002 č. j. 23 Nc 427/2002-26 pro dříve nezl. M. v částce 2.500,- Kč měsíčně a pro nezl. D. v částce 2.000,- Kč měsíčně se s účinností od 29. 11. 2003 do 21. 8. 2005 zvyšuje na částku 5.000,- Kč měsíčně pro dříve nezl. M. a na částku 4.000,- Kč měsíčně pro nezl. D. S účinností od 22. 8. 2005 do 31. 12. 2006 se výživné ponechává v částce 2.500,- Kč měsíčně pro dříve nezl. M. a v částce 2.000,- Kč měsíčně pro nezl. D. S účinností od 1. 1. 2007 se výživné snižuje na částku 2.000,- Kč měsíčně pro dříve nezl. M. a na částku 1. 500,- Kč pro nezl. D., přičemž toto výživné je stěžovatel povinen platit vždy do každého 1. dne v měsíci předem k rukám matky.
Krajský soud dále rozhodl, že nedoplatek na výživném, vzniklý zvýšením výživného za dobu od 29. 11. 2003 do 21. 8. 2005 v částce 51.861,- Kč pro dříve nezl. M. a v částce 41.488,- Kč pro nezl. D., je stěžovatel povinen zaplatit do tří dnů od doručení rozhodnutí k rukám matky.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž především namítá, že napadené rozhodnutí trpí vážnými rozpory mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Podle tvrzení stěžovatele není z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu patrné, co jej vedlo ke zcela jinému skutkovému závěru ohledně počátku zvýšení výživného a ohledně stanovení jiné částky výživného, když skutková zjištění zůstala i při novém rozhodování stejná. Stěžovatel dále opětovně polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu týkajícími se výše jeho výdělku a okolnostmi jeho pracovních poměrů v různých rozhodných obdobích.
Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Krajský soud v Ostravě poté, co jeho předchozí rozhodnutí o výši výživného stěžovatele bylo zrušeno Ústavním soudem, přezkoumal celé řízení a doplnil dokazování. Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud náležitým způsobem napravil vady vytknuté mu v předchozím řízení o ústavní stížnosti Ústavním soudem, a řídil se názory vyslovenými v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1924/08. V napadeném rozsudku se odvolací soud časově chronologicky a pečlivě zabývá jednotlivými skutkovými zjištěními, které jej vedly k nově stanovenému výživnému. Stěžovatelovy námitky, že právní závěry odvolacího soudu jsou v nesouladu se skutečným stavem věci, v nyní posuzovaném případě neobstojí. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil a Ústavní soud nezjistil, že by vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení základních práv stěžovatele.
Ústavní stížnost je tedy zjevně neopodstatněná. Proto ji Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu