ECLI:CZ:US:2010:3.US.1096.10.2
sp. zn. III. ÚS 1096/10
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 26. srpna 2010 sp. zn. III. ÚS 1096/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 č. j. 7 Tdo 1418/2009-669, jímž bylo jako opožděné odmítnuto stěžovatelovo dovolání, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení.
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2009 č. j. 7 Tdo 1418/2009-669 se ruší.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností ze dne 13. 4. 2010 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 č. j. 7 Tdo 1418/2009-669. Dle stěžovatele bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, resp. právo na přístup k soudu.
Porušení spatřuje stěžovatel v tom, že Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání jako opožděné (s tím, že bylo podáno osobně u soudu dne 14. 10. 2009, ačkoliv dovolací lhůta skončila dne 13. 10. 2009), přestože podal dovolání včas, a to k poštovní přepravě dne 13. 10. 2009 (nikoliv tedy osobně na soudě dne 14. 10. 2009); dovolání také řádně adresoval soudu prvního stupně. Uvedl, že by bylo nelogické, aby jeho obhájce (Mgr. H.) cestoval k soudu 160 km ze svého sídla kvůli podání opožděného dovolání, když sám v dovolání uvádí datum doručení odvolacího rozsudku, a byl si tedy běhu lhůty vědom.
Stěžovatel Ústavnímu soudu předložil kopii podacího lístku a dodejky, ze kterých se podává odeslání zásilky dne 13. 10. 2009 Mgr. Z. H. z pošty 278 01 Kralupy nad Vltavou, adresované Okresnímu soudu v Trutnově, podací číslo 7932.
Z předložené kopie napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2009 sp. zn. 10 To 225/2009 pro opožděnost. Vycházel z obsahu prvostupňového spisu sp. zn. 16 T 46/2009 a uvedl, že lhůta pro dovolání počala běžet dne 13. 8. 2009 a uplynula dne 13. 10. 2009, dovolání bylo podáno u okresního soudu osobně dne 14. 10. 2009 (č. l. 617 spisu), a je tedy opožděné.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 16 T 46/2009, ze kterého zjistil, že na č. l. 617 spisu je založeno dovolání stěžovatele podepsané obhájcem Mgr. Z. H. a na č. l. 620 se nachází plná moc udělená stěžovatelem tomuto advokátu. Na první straně dovolání je razítko Okresního soudu v Trutnově s datem 14. 10. 2009, propisovací tužkou je podtrhnuto slovo "osobně" (u slova "poštou" není vyznačeno nic), a dále je zde uvedeno "9 hod.", "2krát", "3 přílohy". Dovolání i s přílohami je na č. l. 617 až 639; ve spise není u dovolání založena žádná obálka (vypovídající o odeslání poštou). Ústavní soud z daného spisu nezjistil, že by se v něm nacházelo nějaké podání Mgr. Z. H. data blízkého datu 14. 10. 2009, tedy podání, u kterého by bylo možno (také) uvažovat o odeslání zásilky dne 13. 10. 2009.
Ústavní soud žádal o součinnost Okresní soud v Trutnově. Ten k dotazům Ústavního soudu sdělil, že kontrolou evidence tamní podatelny z 14. 10. 2009 bylo zjištěno, že jedna zásilka pod pořadovým číslem 90 byla odeslána z pošty Kralupy nad Vltavou a ID číslo zásilky je shodné s podacím lístkem přiloženým k ústavní stížnosti. Soud uvedl, že z podacího lístku a dodejky ani z evidence podatelny soudu (však) nelze zjistit, k jaké spisové značce okresního soudu byla zásilka zaslána. Dále soud uvedl, že u Okresního soudu v Trutnově jsou vedena další dvě neskončená řízení, v nichž vystupuje advokát (zástupce) Mgr. H.; z obsahu těchto spisů nevyplývá, že by dne 14. 10. 2009 byla do těchto dvou spisů doručena jakákoliv zásilka.
Okresní soud v Trutnově předložil Ústavnímu soudu kopii evidence podatelny z data 14. 10. 2009, kde na poslední straně je uvedena zásilka č. 90, ID číslo 7932, podací pošta 278 01 Kralupy nad Vltavou 1.
Ústavní soud zaslal Nejvyššímu soudu kopii ústavní stížnosti, kopii vyjádření/informací okresního soudu a kopii podacího lístku od stěžovatele s tím, aby se k ústavní stížnosti vyjádřil. Nejvyšší soud uvedl, že ze spisu jednoznačně vyplývá, že dovolání bylo stěžovatelem u okresního soudu podáno osobně dne 14. 10. 2009, tedy po zákonné dovolací lhůtě. Má tedy za to, že neporušil svým postupem právo stěžovatele na soudní ochranu. V ostatním Nejvyšší soud odkázal na odůvodnění svého usnesení.
Nejvyšší soud souhlasil s upuštěním od případného ústního jednání.
Vyjádření Nejvyššího soudu nepřineslo nová tvrzení či skutečnosti, které by stěžovateli nebyly známy, proto Ústavní soud nezasílal vyjádření stěžovateli k případné replice.
Ústavní soud vyzval Nejvyšší státní zastupitelství, aby sdělilo, zda bude uplatňovat práva vedlejšího účastníka v řízení o ústavní stížnosti. Nejvyšší státní zastupitelství na výzvu nereagovalo, tedy tato práva neuplatnilo.
Stěžovatel v podání ze dne 16. 8. 2010 vyjádřil souhlas s upuštěním od případného ústního jednání.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je opodstatněná, neboť bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V návaznosti na dosavadní judikaturu Ústavního soudu lze konstatovat, že k porušení práva na poskytnutí soudní ochrany (a v konečném důsledku k porušení práva na spravedlivý proces) dojde především tehdy, jestliže stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku/práva u nezávislého a nestranného soudu (popř. pokud tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně zůstal v řízení delší dobu nečinný).
Ústavní soud dospěl k závěru, že taková situace v posuzovaném případě nastala, byť nikoliv vinou Nejvyššího soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil a prokazoval, že podal mimořádný opravný prostředek - dovolání k okresnímu soudu v zákonné lhůtě, tedy Nejvyšší soud nesprávně odmítl jeho dovolání pro opožděnost. Obsah vyžádaného spisu okresního soudu nasvědčuje správnému postupu Nejvyššího soudu, neboť ve spise se skutečně nachází dovolání stěžovatele bez připojené poštovní obálky, jež je označeno podacím razítkem okresního soudu s podtržením slova "osobně". Z listinných důkazů/materiálů předložených stěžovatelem a na základě součinnosti okresního soudu však Ústavní soud zjistil skutečnosti nasvědčující tomu, že s velkou pravděpodobností stěžovatel skutečně podal dovolání prostřednictvím poštovní přepravy, když zásilku adresovanou okresnímu soudu podal na poštu dne 13. 10. 2009 a soudu byla doručena dne 14. 10. 2009. Okresní soud sdělil, že k žádnému jinému jemu známému "běžícímu" spisu daného okresního soudu nemohla být tato zásilka přiřazena. V takovém případě by přitom byla zásilka s dovoláním podána na poštu v zákonné dovolací lhůtě. Nabízí se zde tedy také možnost, že podatelna okresního soudu omylem naložila se zásilkou doručenou poštou jako s podáním podaným na podatelně osobně, v důsledku čehož Nejvyšší soud dovolání odmítl pro opožděnost, vycházeje s obsahu spisu (rozdíl jednoho dne). Přestože tedy Nejvyššímu soudu nemohly být ze spisu známy skutečnosti nasvědčující včasnosti podaného dovolání, Ústavní soud nemohl od těchto zjištěných skutečností, jakož i od zásady v pochybnostech ve prospěch subjektu a ochrany jeho práv, v dané věci odhlédnout.
Z těchto důvodů Ústavní soud přistoupil podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ke kasaci napadeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 č. j. 7 Tdo 1418/2009-669, a to pro porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.