ECLI:CZ:US:2010:3.US.1264.10.1
sp. zn. III. ÚS 1264/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. O. T. a 2. P. T., obou zastoupených JUDr. Josefem Karlíkem, advokátem v Praze 10, Počernická 22, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 2. 2010 č. j. 38 C 245/2009-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. 4. 2010 a doplněné podáním ze dne 1. 6. 2010, stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označeného rozsudku, neboť tvrdí, že jeho vydáním došlo k porušení jejich ústavního práva na spravedlivý proces dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 96 Ústavy ČR.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti nesouhlasí především se způsobem, jakým obvodní soud prováděl dokazování a zjišťoval skutkový stav ohledně jejich povinnosti zaplatit dlužný nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu. Tvrdí, že obvodní soud svým postupem nerespektoval základní principy právního státu, nedbal zásady rovnosti v právech a porušil další principy spravedlivého procesu a zásadu právní jistoty.
Z kopie přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že žalobce (Bytové družstvo Zelený pruh) se domáhal po stěžovatelích zaplacení částky ve výši 1.124,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu. Žalobce je správce domu, v němž byla vlastnicí tohoto bytu právní předchůdkyně stěžovatelů. Po její smrti zdědili dluhy stěžovatelé, avšak odmítli nedoplatek zaplatit, neboť měli za to, že je špatně vyúčtován. Nedoplatek reklamovali u žalobce a tvrdili, že jim nedal podklady, aby své stanovisko mohli konkretizovat.
Obvodní soud pro Prahu 4 ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit žalobci částky specifikované v napadeném rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti tomuto rozsudku stěžovatelé podali ústavní stížnost, jež postrádá jakoukoli relevantní ústavněprávní argumentaci. Stěžovatelé pouze vyjadřují svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními obvodního soudu, konkrétně se znaleckými posudky a způsobem výpočtu nákladů na služby. Odkazují na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 129/07, který se však týká obsahově zcela jiné problematiky. Ústavnímu soudu není zřejmé, jakým způsobem by mělo napadené rozhodnutí zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelů. Za takový zásah nelze považovat povinnost stěžovatelů uhradit nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu jejich právní předchůdkyní. Napadené rozhodnutí obvodního soudu je řádně a srozumitelně odůvodněno a Ústavní soud neshledal ani žádné jiné vady, které by byly příčinou porušení zásad spravedlivého procesu dle hlavy páté Listiny. V dané věci Ústavní soud tedy neshledal žádný zásah do základních práv a svobod stěžovatelů.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal jakékoli porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu