ECLI:CZ:US:2010:3.US.170.10.1
sp. zn. III. ÚS 170/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. T. Š., zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října 1001/3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 12. 2002 sp. zn. 16 C 2776/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, vydané v její občanskoprávní věci, neboť jím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 90 Ústavy České republiky. Stěžovatelka tvrdí, že nebyla řádně předvolána k jednání, při němž byl napadený rozsudek vydán; je přesvědčena, že osobně jí předvolání dodáno nebylo, náhradní doručení má za pochybné, a pakliže bylo doručováno opatrovníku, musel jí být ustanoven procesně neregulérně.
Napadeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s.) 206 Kč s příslušenstvím, a to z titulu jízdného a přirážky k němu, jelikož cestovala v jím provozovaném veřejném dopravním prostředku a na výzvu kontrolního orgánu se neprokázala platnou jízdenkou.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Stěžovatel tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře, což se specificky klade ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, o níž v dané věci jde, jestliže ji představuje peněžní částka jistiny 206 Kč.
Zde se Ústavní soud projevuje s mimořádnou zdrženlivostí, a ve vztahu k nim konstantně uvádí, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež (obsahově) nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost (resp. i projednatelnost) ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz kupř. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, sp. zn. IV. ÚS 185/98, sp. zn. III. ÚS 200/05, sp. zn. IV. ÚS 8/01, sp. zn. II. ÚS 436/01, sp. zn. IV. ÚS 502/05 či sp. zn. III. ÚS 1285/09 a sp. zn. III. ÚS 3021/09). Mělo-li by jít o jiná ústavně zaručená práva, je implicitním předpokladem jejich ochrany před Ústavním soudem, aby byla - alespoň tvrzena - existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli zásahem do nich způsobena (viz kupříkladu rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 1295/09, sp. zn. III. ÚS 3021/09 nebo III. ÚS 3119/09).
Konkrétně v dalších usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, in Sb.n.u., sv. 34, usn. 43, str. 421, (dostupném stejně jako ostatní na http://nalus.usoud.cz) dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. (tehdy věcí žalob o peněžité plnění nepřevyšujících částku 2 000 Kč [§202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen "o. s. ř.", ve znění do 30. 6. 2009] je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele. V usnesení ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09 či v usnesení ze dne 13. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 2552/09 Ústavní soud vyslovil, vzhledem k účinnosti novely občanského soudního řádu, provedenou zákonem č. 7/2009 Sb., závěr o nutnosti reflektovat jím založené zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (do 10 000,- Kč), a dovodil, že tyto bagatelní částky "nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod"; jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, je tudíž "osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti". Ústavní soud pak doplnil (viz usnesení ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09), že podaný výklad nelze mít za denegatio iustitiae, nýbrž je výrazem "celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice".
Právě (v předchozím odstavci) řečené, spolu s názory dalšími, sdělil Ústavní soud stěžovatelce v jiné její věci ústavní stížnosti, směřující proti zcela obdobnému (výší i uplatněným nárokem) rozhodnutí téhož obecného soudu, a shrnul je tak, že stěžovatelka je osobou k podání ústavní stížnosti - ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu - neoprávněnou (usnesení sp. zn. I. ÚS 163/10).
Ústavní soud nemá důvod k jinému hodnocení ani ve věci právě posuzované; postačí pak již na ně - v dalších podrobnostech - jen odkázat, což se takto činí.
Ve shodě s tímto rozhodnutím a podle téhož ustanovení zákona o Ústavním soudu byla tudíž i tato ústavní stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2010
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj