infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31.08.2010, sp. zn. III. ÚS 1815/10 [ usnesení / RYCHETSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:3.US.1815.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:3.US.1815.10.1
sp. zn. III. ÚS 1815/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. P. P., zastoupené Mgr. Davidem Rolným, advokátem se sídlem AK v Liberci, Chrastavská 273/30, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 27. ledna 2010 sp. zn. 73 Co 665/2009 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 3. února 2009 sp. zn. 7 C 131/2004, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů, které svým postupem porušily Ústavu České republiky (dále jen "Ústava") a její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zaručující, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a právo na rovnost všech účastníků v rámci řízení. Stěžovatelka se domáhala přezkumu uvedených rozhodnutí Ústavním soudem, podstatou její argumentace - stručně řečeno - byl chybný právní závěr soudů I. a II. stupně, které zamítly její žalobu o zaplacení 27 990,- Kč s přísl. oproti vydání věci. Stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit žalované i státu náklady soudního řízení. Stěžovatelka rozhodnutí považuje za nesprávná, neboť řízení před soudem I. stupně probíhalo tendenčně, dokazování soudu bylo prováděno v rozporu s procesními předpisy (soud neprovedl a nevypořádal se s důkazy navrženými stěžovatelkou, jednostranně hodnotil provedené důkazy, požadoval po stěžovatelce prokázání nedodání příslušenství atd.) a vyvodil takové právní závěry, které nemají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud vady řízení nenapravil a rozhodnutí potvrdil jako věcně správné s tím, že předmět koupě (šicí stroj) byl bezvadný, stěžovatelka odstoupila od kupní smlouvy neplatně a žaloba byla bezdůvodná. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vydal nález, kterým ústavní stížnosti zcela vyhoví a rozhodnutí napadená ústavní stížností zruší. II. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. ledna 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti Ústavnímu soudu nepřísluší - zásadně - podávat výklad podústavního práva, a není - oproti Nejvyššímu soudu - povolán ani k tomu, aby dbal o jednotu (sjednocování) soudní praxe. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou především záležitostí obecných soudů. Z výše uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi, je-li jejím jádrem pouhé vyjádření nesouhlasu stěžovatelky s rozhodnutími obecných soudů. Ústavní soud neshledal důvodným zasahovat do rozhodování obecného soudu, jde-li o výklad a aplikaci předpisů obecného práva. Je nesporné, že mezi účastnicemi byla ústně uzavřena kupní smlouva v souladu s ustanovením §588 obč. zák., podle něhož prodávající má povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupující předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Dle ustanovení §48 odst. 1 obč. zák. může účastník od smlouvy odstoupit jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo dohodnuto. Podle §48 odst. 2 obč. zák. odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. Podle §457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Dle ustanovení §616 odst. 1 obč. zák. prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad. Dle ustanovení §616 odst. 3 obč. zák. v případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou, má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil. Dle ustanovení §616 odst. 4 obč. zák. rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak. Stěžovatelka dne 10. července 2003 zakoupila blíže specifikovaný šicí stroj za kupní cenu 27 990,- Kč a převzala jej. Předmět koupě reklamovala ústně i písemně prostřednictvím právního zástupce dne 9. října 2003 z důvodu vynechávání stehů při šití pružného materiálu a požadovala výměnu vadného výrobku za šicí stroj téže značky, typu, ceny. Žalovaná na tuto reklamaci reagovala tím, že výrobek bude posouzen autorizovaným servisem. Stěžovatelka dopisem ze dne 12. března 2004 uplatnila nároky za vady a opakovaně požadovala výměnu věci. Opakované výsledky reklamace nevedly k žádnému výsledku, proto stěžovatelka prostřednictvím právního zástupce dle ustanovení §616 odst. 3 ve spojení s §613 odst. 4 obč. zák. odstoupila od kupní smlouvy. Stěžovatelka uvedla, že od kupní smlouvy odstupuje s odůvodněním, že šicí stroj vykazuje vady toho druhu, že při šití pružných materiálů vynechává stehy, stal se pro ni nepoužitelným, ani opakované reklamace nevedly k výsledku, neboť není možné ani od výrobce sehnat takovou jehlu a takové zařízení, které by šití pružných materiálů umožňovalo, jak je v návodu k obsluze prezentováno. Požaduje vrácení kupní ceny proti vrácení předmětu prodeje. Obecný soud po provedeném dokazování (odzkoušení výrobcem, znaleckým posudkem, výslechem svědků atd.) dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatelky, že šicí stroj vykazuje vady spočívající ve vynechávání stehů při šití pružných materiálů, bylo vyvráceno, takže odstoupení od kupní smlouvy je neplatné. Ke kritické právní otázce, že platné odstoupení od kupní smlouvy umožňuje ustanovení §616 obč. zák. mimo jiné za předpokladu, že věc neodpovídá účelu, který prodávající při jejím použití uvádí, což stěžovatelka tvrdí, a pokud žalovaná toto tvrzení popírala, nastala situace, kdy tvrzení stěžovatelky bylo nutno postavit najisto prostřednictvím důkazních prostředků, protože jedině při prokázané existenci tvrzené vady, tedy tvrzeného rozporu s kupní smlouvou, je odstoupení od kupní smlouvy platné. Pokud obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka platně neodstoupila od kupní smlouvy, neprokázala řádné nedodání příslušenství věci, Ústavní soud se ztotožňuje s právním posouzením věci obecnými soudy a dále odkazuje na rozsudky napadené ústavní stížností. Kromě toho, že odvolací soud uplatnil právní názory s těmi, jež byly souladné, je podstatné, že ani stěžovatelka těmto názorům nevytýká, že se dotýkají některého ze základních práv a svobod. Námitku porušení procesních předpisů a hodnocení důkazů opřenou toliko o tvrzení věcné nesprávnosti napadených rozhodnutí, totiž stěžovatelka jen nepřípustně spojuje s očekáváním, že Ústavní soud podrobí dosavadní výsledek sporu dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Z hlediska vyložených principů ústavněprávního přezkumu existence relevantního zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložena nebyla, a tento závěr lze mít za zřejmý; Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 31. srpna 2010 Jan Musil v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:3.US.1815.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1815/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 31. 8. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 23. 6. 2010
Datum zpřístupnění 13. 9. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ústí nad Labem-pobočka Liberec
SOUD - OS Jablonec nad Nisou
Soudce zpravodaj Rychetský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §588, §48, §457, §616
  • 99/1963 Sb., §132
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík kupní smlouva
odstoupení od smlouvy
reklamace
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1815-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 67255
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-01