infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.08.2010, sp. zn. III. ÚS 2260/10 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:3.US.2260.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:3.US.2260.10.1
sp. zn. III. ÚS 2260/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 30. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ch. T. V., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, AK se sídlem Charvátova 11, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 5 Tdo 539/2010, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2009 čj. 23 To 329/2009-152 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2009 čj. 6 T 126/2008-88 takto: Soudci Jan Musil a Vladimír Kůrka nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené Ústavním soudem pod sp. zn. III.ÚS 2260/10. Odůvodnění: Ústavní stížností podanou osobně dne 4. 8. 2010 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost byla podle platného rozvrhu práce přidělena třetímu senátu ve složení Vladimír Kůrka (předseda senátu), Jiří Mucha a Jan Musil (soudce zpravodaj). Podáním ze dne 10. 8. 2010 stěžovatel namítl podjatost soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky pro jejich možný poměr k věci. Uvedl, že v ústavní stížnosti argumentuje nezákonným opatřením důkazů při nezákonné prohlídce jiných prostor a opírá se o nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl.ÚS 3/09, kterým byla zrušena část ustanovení §83a odst. 1 tr. řádu. Stěžovateli je známo, že oba jmenovaní soudci připojili k nálezu odlišné stanovisko, a zvláště stanovisko soudce JUDr. Jana Musila považuje za mezní právní názor popírající soudní ochranu základních práv a svobod jednotlivců zaručenou v čl. 4 Ústavy. Stěžovatel má za to, že i z další rozhodovací činnosti soudce Musila a jeho odlišných stanovisek vyplývá, že favorizuje orgány činné v trestním řízení, nepřipouští možnost jejich pochybení a je-li taková chyba zjištěna, bagatelizuje ji. Vzhledem k tomu, že část citovaného ustanovení byla zrušena s účinností až od 23. 7. 2010, stěžovatel vyjádřil obavu, že proces vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a samotné provedení prohlídky, provedené v březnu 2008, nebude posuzován jako porušení základních práv a svobod a bude vydáno rozhodnutí, které nebude reflektovat závěry plynoucí z citovaného nálezu pléna Ústavního soudu, potažmo z nálezu ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. II. ÚS 1417/07. Přípisem ze dne 18. 8. 2010 soudci Jan Musil a Vladimír Kůrka předložili čtvrtému senátu námitku podjatosti stěžovatele k úvaze rozhodnutí o jejich vyloučení z projednání a rozhodnutí předmětné věci. Oba soudci shodně konstatovali, že nemají k účastníkům řízení ani k předmětu ústavní stížnosti žádný osobní vztah a necítí se býti podjatými. Soudce Jan Musil uvedl, že nepokládá argumentaci stěžovatele, z níž dovozuje jeho údajnou pojatost, za relevantní, soudce Vladimír Kůrka konstatoval, že uplatnění odlišného stanoviska ve věci sp. zn. Pl.ÚS 3/09 nezakládá důvod pro jeho vyloučení z projednávané věci, neboť vyjádřil toliko názor na obecně formulovanou otázku. Podle ustanovení §36 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení §37 odst. 1 citovaného zákona může účastník řízení nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého se soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítaný soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit. Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, Sb. n. u. sv. 6, str. 429). Ústavní soud také poznamenal, že rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního, což znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, či ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález sp. zn. II. ÚS 105/01, Sb. n. u., sv. 23, str. 11, sp. zn. I. ÚS 371/04, tamtéž sv. 34, str. 255). Ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva považuje Ústavní soud za validní kriterium tzv. jevovou stránku věci. Za objektivní však nepovažuje to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení, ale za rozhodující považuje reálnou existenci objektivních okolností, které by mohly vést k pochybnostem, zda soudce disponuje určitým - nikoliv nezaujatým - vztahem k věci (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2005 ve věci Chmelíř proti České republice, publ. in Přehled rozsudků ESLP, sv. 4 ročník 2005, str. 181). Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci nebo mohl-li by být rozhodnutím soudu přímo nebo zprostředkovaně (kupříkladu osobou blízkou) dotčen ve svém právním či jinak společenském postavení; soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. Žádné takové okolnosti nebyly v posuzovaném případě shledány. Stěžovatel vyvodil pochybnosti o podjatosti jmenovaných soudců ze skutečnosti, že tito nesouhlasili s většinovým názorem vyjádřeným v nálezu sp. zn. Pl.ÚS 3/09, resp. z rozhodovací činnosti soudce Jana Musila. Čtvrtý senát Ústavního soudu však již v usnesení sp. zn. IV.ÚS 2143/07 ze dne 4. 2. 2008 (dostupné v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz) vyložil, že jako příčina podjatosti soudců nemůže vystupovat jejich právní názor na určitou věc, nehledě navíc na to, že i disentující soudci jsou přijatými nálezy Ústavního soudu vázáni (čl. 89 odst. 2 Ústavy). Žádnou jinou relevantní skutečnost, ze které by bylo možno dovozovat objektivní okolnosti vedoucí k důvodným pochybnostem o nestrannosti a nepodjatosti soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky, neuvedl, a proto čtvrtý senát rozhodl podle ustanovení §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 30. srpna 2010 Miloslav Výborný, v. r. předseda IV. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:3.US.2260.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 2260/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 8. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 4. 8. 2010
Datum zpřístupnění 13. 9. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS České Budějovice
SOUD - OS České Budějovice
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku procesní - vyloučení soudce, asistenta, apod.
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2260-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 67231
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-01