infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.05.2010, sp. zn. III. ÚS 2876/08 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:3.US.2876.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:3.US.2876.08.1
sp. zn. III. ÚS 2876/08 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti A. P., zastoupené JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem se sídlem Jiráskova 2, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2008 č. j. 14 Co 412/2008-150, a proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. června 2008 č. j. 26 Nc 2349/2006-135, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ve včas podané ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem o Ústavním soudu [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadá stěžovatelka shora označený rozsudek Krajského soudu v Plzni a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech. Podle jejího názoru měly oba obecné soudy svým postupem "nezákonným, a neústavním způsobem omezit právo na spravedlivý proces", neboť jí sice rozhodnutí doručovaly opakovaně, ale v případě, že ho napadla řádným opravným prostředkem, pak odvolání zamítly, protože takový způsob doručování nebyl podle jejich zjištění nutný. Stěžovatelka namítá, že nesouhlasí s názorem obou obecných soudů, že se jí v pravomocně skončeném řízení nepodařilo prokázat, že se v době doručování usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 5. 2006 č. j. 26 Nc 2349/2006-3 o nařízení exekuce pro pohledávku Západočeské plynárenské, a. s. (oprávněné) ve výši 7 318,50 Kč s příslušenstvím, tj. v době od 10. 7. do 20. 7. 2006 nezdržovala ve svém bydlišti. Soudu prvního stupně stěžovatelka vytýká, že pro posouzení místa jejího pobytu měl vycházet z výpovědí svědků V. a F., přičemž neměl brát v úvahu obsah svědecké výpovědi svědkyně L., neboť ta uváděné údaje znala jen z doslechu. Stěžovatelka připouští, že se v rozhodné době zdržovala v místě svého bydliště jen výjimečně, a to s ohledem na své "podnikatelské aktivity". Soud prvního stupně se prý nezabýval stěžovatelkou namítanými skutečnostmi, kterými prokazovala místo pobytu v době doručování. Spolu s návrhem na zrušení napadených rozhodnutí stěžovatelka požádala ve smyslu ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu o odložení jejich vykonatelnosti. II. Pro posouzení důvodnosti námitek stěžovatelky si Ústavní soud vyžádal zapůjčení spisu vedeného Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 26 Nc 2349/2006, z něhož zjistil následující skutečnosti. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 5. 2006 č. j. 26 Nc 2349/2006-3 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky (povinné) pro úhradu nákladů exekuce a nákladů oprávněné a provedením exekuce byl pověřen JUDr. Ivo Luhan, soudní exekutor. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 11. 6. 2008 č. j. 26 Nc 2349/2006-135 odmítl podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání stěžovatelky proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 5. 2006 č. j. 26 Nc 2349/2006-3 jako opožděné. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětné usnesení bylo stěžovatelce doručováno poštou na adresu H. a bylo uloženo na poště do 25. 7. 2006, v úložní době nebylo vyzvednuto. Soudní exekutor usnesení doručoval stěžovatelce opětovně, na adresu areál RABBIT, U Masokombinátu, Hroznětín, dne 1. 8. 2006. Bylo zjištěno, že stěžovatelka měla v červenci 2006 bydliště v H.; tuto adresu uvedla stěžovatelka v nalézacím řízení jako adresu svého bydliště (doručovací adresu), přičemž byla odlišná od adresy trvalého pobytu stěžovatelky. Stěžovatelce se nepodařilo prokázat, že se v době doručování zdržovala mimo H., proto se uplatnila fikce doručení podle ustanovení §46 odst. 5 o. s. ř. Druhé doručení předmětného usnesení bylo proto neúčinné. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 8. 2008 č. j. 14 Co 412/2008-150 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, přičemž konstatoval, že soud prvního stupně prováděl rozsáhlé dokazování ke zjištění, zda opětovné doručování předmětného usnesení soudním exekutorem bylo účinné či nikoli. Odvolací soud dále zdůraznil, že "ani jeden ze slyšených svědků nepotvrdil, že se stěžovatelka v rozhodné době v místě svého faktického bydliště vůbec nezdržovala". Protože se stěžovatelce nepodařilo prokázat, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena, ani v době do deseti dnů od uložení, nastala fikce doručení nevyzvednuté písemnosti, a to ke dni 20. 7. 2006. Odvolací lhůta skončila dne 4. 8. 2006. III. Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky a po posouzení napadených rozhodnutí, jakož i řízení, které jim předcházelo, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých rozhodnutích, není soudem nadřízeným soudům obecným (není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti), není vrcholem jejich soustavy (čl. 90, 91 Ústavy), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (srov. i čl. 83 Ústavy). Ústavní soud se může zabývat správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy (srov. např. I. ÚS 32/95 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1997, str. 346). Mezi ně náleží například právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na spravedlivé projednání jeho věci nezávislým a nestranným soudem. Z ústavního principu nezávislosti soudů a soudců (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Nespadá proto zásadně do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. sp. zn. III. ÚS 23/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. C. H. Beck Praha, 1994, str. 41). Stěžovatelka oponuje jak skutkovým tak právním závěrům obou obecných soudů; jde především o zjištění, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že se v místě svého bydliště - H. v době rozhodné pro doručení předmětného usnesení nezdržovala, a proto nemohla nastat fikce doručení. Tato námitka byla zejména soudem prvního stupně podrobně zkoumána; na návrh stěžovatelky byly vyslechnuti svědkové (F., V.), jejich výpovědi o místě pobytu stěžovatelky v rozhodné době byly nekonkrétní, ani jeden ze slyšených svědků nemohl tvrzení stěžovatelky zcela potvrdit. Soud provedl i listinné důkazy, z nichž zjistil, že stěžovatelka sama v různých podáních uváděla jako svoji adresu místo svého bydliště H. Pokud v roce 2005 ve věci sp. zn. 11 C 63/2003 uváděla adresu areál RABBIT, Trhový Štěpánov a. s., jednalo se o adresu pro doručování jen v tomto jediném případě ovšem s tím, že i nadále je jejím bydlištěm H. Je nepochybné, že důvodem zavedení tzv. "fikce doručení" do právního řádu České republiky byly stálé a velmi časté problémy při doručování zejména soudních písemností do vlastních rukou adresáta a jejich řádné přebírání. Tato problematika upravená v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu byla velmi často novelizována, přičemž důvodem těchto legislativních změn byla snaha zákonodárce zakotvit odpovědnost adresáta za řádné přebírání zásilek orgánů veřejné moci. Občanský soudní řád upravuje v příslušných ustanoveních možnost "náhradního doručení" zásilek určených do vlastních rukou adresáta - fyzických osob, přičemž jim umožňuje se následků spojených s fikcí doručením zprostit, pokud prokáží, že se v místě doručování v rozhodné době nezdržovaly. Prokázání této skutečnosti je zásadně na adresátu. V projednávané věci bylo zjištěno, že stěžovatelka v průběhu roku 2006 pobývala na různých adresách v M., O., H., přičemž mimo adresu bydliště v H., kde se rovněž zdržovala, má v téže obci jako místo trvalého pobytu evidovánu i adresu K. Jakkoli Ústavní soud chápe nezbytnost cestování spojeného s podnikatelskými aktivitami stěžovatelky, je nucen zdůraznit, že bylo povinností stěžovatelky zabezpečit vhodný způsob řádného přebírání doporučených zásilek (resp. zásilek určených do vlastních rukou), např. formou zmocněnce pro doručování, dosílání takých zásilek poštou apod. Není totiž povinností žádného odesílatele, ani soudů a jiných orgánů veřejné moci, aby v případě zasílání zásilek složitě pátral či zjišťoval, kde se v tu kterou konkrétní dobu adresát takové zásilky momentálně nachází, pokud se nezdržuje na adrese, kterou sám ve svých podáních v konkrétním řízení jako místo svého bydliště označil. Adresát, který se nepostará o řádné přebírání zásilek, jako je tomu v situaci stěžovatelky, se vědomě vystavuje právním následkům spojeným s tzv. fikcí doručení, pokud neprokáže, že předpoklady spojené s touto fikcí v konkrétní věci nenastaly. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatelky a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítl. Se zřetelem k tomu odmítl i návrh stěžovatelky na odložení vykonatelnosti obou ústavní stížností napadených rozsudků. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 2010 Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:3.US.2876.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 2876/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 27. 5. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 11. 2008
Datum zpřístupnění 8. 6. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Karlovy Vary
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §46 odst.5, §132
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/doručování
Věcný rejstřík exekuce
doručování/fikce doručení
osoba/povinná
důkaz/volné hodnocení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2876-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 66310
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-01