infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.01.2010, sp. zn. III. ÚS 33/10 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:3.US.33.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:3.US.33.10.1
sp. zn. III. ÚS 33/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 27. ledna 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. listopadu 2009 sp. zn. 37 Co 398/2009, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. března 2009 č. j. 61 C 137/2006-79 ve znění opravného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. května 2009 č. j. 61 C 137/2006-85, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, která podle jeho názoru porušila ústavně zaručená základní práva a svobody, konkrétně právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv na svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva"), právo na "účinný právní prostředek nápravy před národním orgánem, kterého se dopustily osoby při plnění úředních povinností podle čl. 13 Úmluvy" a dále právo na pokojné užívání majetku podle čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, stejně jako měl být porušen čl. 10, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR. V rekapitulaci pravomocně skončeného řízení před obecnými soudy stěžovatel uvádí, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2004 sp. zn. 45 C 143/92, potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu, bylo žalovanému Statutárnímu městu Brno uloženo vydat jemu a jeho bratrovi každému jednu ideální polovinu pozemku parcela č. 515 - zahrada v katastrálním území Staré Brno, jehož původní majitel - R. P. spolu s celou rodinou zahynul v roce 1941 v lodžském ghettu. V návaznosti na výše uvedený rozsudek se stěžovatel žalobou domáhal určení neplatnosti smluv o zřízení úplatného práva věcného břemene omezujícího spoluvlastnické právo stěžovatele k pozemku parcela č. 515 v kat. území Staré Brno. Tato žaloba byla napadenými rozhodnutími obecných soudů zamítnuta. Ve vztahu k rozsudku odvolacího soudu stěžovatel namítá, že Krajský soud v Brně ve svém rozsudku "nezohlednil žádným způsobem práva stěžovatele podle ustanovení §7 odst. 1 a ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 87/1991 Sb.") a umožnil, aby si "Statutární město Brno ponechalo majetkový prospěch za zřízení úplatného práva věcného břemene". II. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 3. 2009 č. j. 61 C 137/2006-79 zamítl žalobu stěžovatele, jíž se domáhal určení, že smlouvy o zřízení úplatného práva věcného břemene omezující vlastnické právo k výše označenému pozemku, zapsanému v katastru nemovitostí, uzavřené mezi Statutárním městem Brnem a GTS NOVERA a. s., Statutárním městem Brnem a T-Mobile Czech Republic a. s. a Statutárním městem Brnem a Eurotel Praha s. r. o., jsou neplatné. Soud prvního stupně v projednávané věci dovodil neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení; požadované určení by podle jeho názoru neodstranilo stav ohrožení práva stěžovatele. Usnesením téhož soudu ze dne 12. 5. 2009 č. j. 61 C 137/2006-85 byl upraven výrok o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 11. 2009 sp. zn. 37 Co 398/2009 rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.). Odvolání stěžovatele shledal odvolací soud neopodstatněným, přičemž se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán, a konstatoval, že nesouhlasí s názorem stěžovatele, že v případě žaloby na určení neplatnosti předmětných smluv se jedná o žalobu na určení právní skutečnosti vyplývající ze zákona, jako je např. žaloba excindační. III. Po zvážení námitek stěžovatele a jeho tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim ani instančně nadřízen. Z tohoto důvodu Ústavní soud nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, kdy došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva, ale teprve poté, co takové porušení dosáhlo úrovně porušení ústavnosti, tedy když současně zjistí porušení některého ústavně garantovaného základního práva nebo svobody. Jestliže obecné soudy v řízení postupují v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který jeho účastníkům nezajistil možnost spravedlivého výsledku. Deficit spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny (které stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž namítá) se pak v rovině právního posouzení věci nemůže projevit jinak, než posouzením, jestli soudy podaný výklad ve věci aplikovaných právních norem je předvídatelný a rozumný, jestli koresponduje s ustáleným soudním rozhodováním, a není naopak výrazem interpretační libovůle (svévole), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně jestli nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů. Ústavněprávním požadavkem také je, aby soudy vydaná rozhodnutí řádně, srozumitelně a logicky odůvodnily (§157 odst. 2 zákona č. 99/1964, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o. s. ř."). Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti také mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. V projednávané věci jde především o to, zda obecné soudy tím, že zamítly žalobu stěžovatele na požadované určení pro nesplnění základních procesních předpokladů, tedy že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem, aniž se dále zabývaly meritem věci, porušily stěžovatelem označená základní práva a svobody. Tedy jinak řečeno, zda obecné soudy podaným výkladem ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. nezaložily pro stěžovatele nepřijatelné ústavněprávní konsekvence a tím současně nezasáhly nepřípustným způsobem do právního postavení stěžovatele v rovině ústavnosti. K problematice výkladu a aplikace předpisů podústavního práva Ústavní soud již ustáleně judikuje, že jsou protiústavní, jestliže nepřípustným způsobem postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí výklad jiný, ústavně konformní, nebo jde o výraz zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, který je v soudní praxi respektován (představuje tak nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. V projednávané věci protiústavnost interpretace ve věci aplikovaného ustanovení §80 o. s. ř. dovodit nelze. Právní názor zaujatý ve věci obecnými soudy, že stěžovatel neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti předmětných smluv o zřízení úplatného práva věcného břemene, který je jedním ze dvou procesních předpokladů úspěšnosti žaloby, nelze shledat protiústavním ani v jeho konstatování, "že pokud stěžovatelovo právo mělo být porušeno, nemůže žaloba plnit funkci preventivní". V souvislosti s otázkou existence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy odkazuje Ústavní soud rovněž na judikaturu obecných soudů v této otázce. Např. v rozsudku ze dne 2. 4. 2004 sp. zn. 22 Cdo 2147/99 Nejvyšší soud ČR uvádí, že "lze-li žalovat (přímo) o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká [§80 písm. c) "o. s. ř."]. Je nepochybné, že stěžovatel, který byl v řízení před obecnými soudy zastoupen advokátem, měl věnovat více pozornosti konstrukci žaloby tak, aby žaloba jako procesní prostředek ochrany práv žalobce splňovala účel a naplňovala smysl jeho žalobního žádání a současně byla také procesně účinná. Ústavní soud porušení základních práv a svobod stěžovatele v projednávané věci nezjistil, proto jeho ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. ledna 2010 Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:3.US.33.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 33/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 27. 1. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 7. 1. 2010
Datum zpřístupnění 8. 2. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Brno
SOUD - MS Brno
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 87/1991 Sb., §7 odst.1, §9 odst.1
  • 99/1963 Sb., §157 odst.2, §80 odst.2 písm.c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík věcná břemena
žaloba/na určení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-33-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 64867
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-02