ECLI:CZ:US:2010:3.US.760.10.1
sp. zn. III. ÚS 760/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. I. H., zastoupeného Mgr. Petrem Šmídkem, advokátem v Liberci, Jestřabí 974, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 21. 10. 2008 č. j. 8 C 23/2008-58 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 4. 2009 č. j. 24 Co 38/2009-87, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhuje zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces. K porušení tohoto práva mělo dojít vydáním nepředvídatelných rozhodnutí a narušením rovnosti stran během řízení.
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem Okresního soudu v Semilech byla stěžovateli (v řízení před obecnými soudy žalovanému) uložena povinnost zaplatit žalobci do konkursní podstaty úpadce P. V. částku 824.409,30 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce je oprávněn se domáhat plnění nejvýše do částky 2.861.540,- Kč. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání stěžovatele rozsudek soudu prvního stupně svým (shora označeným) rozsudkem potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, které však Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 11. 2009 č. j. Cdo 3924/2009-102 podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ") odmítl.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Dle ustanovení §73 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §73 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Stěžovatel, jak patrno z ústavní stížnosti, odvozuje počátek běhu lhůty pro její podání ode dne doručení shora zmíněného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové poté, co nebylo shledáno přípustným ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Nejvyšší soud vycházel z toho, že stěžovatel nepředložil dovolacímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Stěžovatel přitom předmětné usnesení Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti fakticky nenapadá a jeho zrušení se nedomáhá.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelem podané dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, nelze je považovat za poslední procesní prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Nelze je ale považovat ani za mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, neboť předpokladem toho, aby se dovolací soud vůbec mohl zabývat otázkou, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, je to, že dovolatel uplatní adekvátní dovolací důvod; pokud se tak nestane, jako je tomu v nyní posuzované věci, pak dovolací soud žádný prostor pro uvážení, zda dovolání jako nepřípustné odmítne, či nikoliv, nemá.
Z toho plyne, že v daném případě za "poslední procesní prostředek" nutno považovat (již) odvolání, přičemž od doručení rozhodnutí o něm počíná běh šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o odvolání (tj. shora označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové) bylo stěžovateli doručeno již v první polovině roku 2009 a ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu dne 16. 3. 2010, je evidentní, že jde o návrh podaný opožděně.
Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2010
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu