ECLI:CZ:US:2010:3.US.872.10.2
sp. zn. III. ÚS 872/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. Jiřím Hrubanem, advokátem v Brně, Antonínská 2, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 6 Tdo 1270/2009 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2009 sp. zn. 4 To 261/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu (dále též "dovolací soud") a rozsudku krajského soudu (dále též "odvolací soud") pro porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práva a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 20. 4. 2009 č. j. 1 T 278/2008-311 uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona (dále jen "TrZ") a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let podle §248 odst. 3 TrZ, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu. Stěžovateli byl dále podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 TrZ uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodní společnosti na dobu 4 let. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla stěžovatelovi uložena povinnost k náhradě škody poškozeným, uvedeným ve výroku o náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti VITTO TEA BOARD, s. r. o., a to ohledně výše úroků. Odvolací soud dále stěžovateli uložil povinnost nahradit uvedené poškozené společnosti škodu ve výši 869.847,- Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal tuto společnost na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl ústavní stížností napadeným usnesením.
Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá výrazný rozpor mezi prováděným dokazováním a závěry, které z něj obecné soudy vyvodily. Tvrdí, že při hodnocení skutkových zjištění obecné soudy opomenuly prokázání úmyslného jednání stěžovatele jako formy zavinění. V řízení dále došlo k porušení principu opomenutého důkazu za situace, kdy stěžovatel navrhl provedení konkrétního důkazu, přičemž obecné soudy jeho návrh nevzaly v potaz. Tímto způsobem došlo k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, jak je výše uvedeno.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve vztahu k návrhu na zrušení rozsudku odvolacího soudu Ústavní soud konstatuje, že při hodnocení důkazů se tento soud nedostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu dle čl. 36 Listiny. Závěry, které vyplynuly z tohoto hodnocení, tedy podřazení daného případu pod příslušná zákonná ustanovení, jsou součástí nezávislého soudního rozhodování. Odvolací soud při posuzování předmětné věci respektoval zásady trestního řízení, zejména příslušná procesní ustanovení, upravující zásadu vyhledávací, zásadu volného hodnocení důkazů a zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Odvolací soud dodržel i zásadu transparentnosti a srozumitelnosti odůvodnění svého rozhodnutí, které je řádně, přiléhavě a dostatečně odůvodněno. Z těchto důvodů Ústavní soud v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Také při přezkoumání usnesení dovolacího soudu Ústavní soud neshledal stěžovatelem tvrzené porušení zásad spravedlivého procesu. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele podle §265i odst. 3 trestního řádu jako zjevně neopodstatněné. Dovolací soud se přitom podrobně zabýval jednotlivými námitkami stěžovatele, zopakovanými i v ústavní stížnosti, a dospěl k závěru, že napadená soudní rozhodnutí nevykazují právní vady, které stěžovatel v dovolání uplatnil. Své rozhodnutí dovolací soud řádně a precizně odůvodnil a v dalším lze na něj odkázat.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu