ECLI:CZ:US:2010:4.US.1073.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1073/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. Michalem Paule, advokátem AK Kutnohorská 309, Praha 10, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 151/2009 ze dne 20. 10. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 13. 4. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující předpoklady projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, neboť jím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. ledna 2009 č. j. 1 T 6/2008-480. Prvostupňový soud přitom odsoudil stěžovatele za pokus trestného činu pojistného podvodu (fingování dopravní nehody) podle §250a odst. 3 zákona č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále též "tr. z.") k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr.z. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců.
Porušení svých základních subjektivních práv (svobod), jakož i obecných principů ústavního a evropského práva, stěžovatel spatřuje v neadekvátní výši mu uloženého trestu, a to vzhledem k tomu, že ke tvrzenému spáchání trestného činu, jehož se měl stěžovatel dopustit, došlo před více než sedmi lety. Soud měl proto řízení zastavit nebo upustit od potrestání.
Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i rozhodnutí k ní přiložená a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána.
Z obsahu stížnosti vyplývá, že stěžovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností, a to tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Námitku nepřiměřeně vysokého trestu, vzhledem k délce řízení, stěžovatel vznesl již v odvolacím řízení. Ze strany 24 ústavní stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze je zřejmé, že tento se s ní řádně vypořádal - Ústavní soud plně na jeho odůvodnění odkazuje [ve zmiňované pasáži druhého odstavce na straně 24 odvolacího rozhodnutí se mj. konstatuje, že k zahájení trestního stíhání stěžovatele došlo 8. 11. 2004; v daném trestním řízení přitom byla podána obžaloba na 22 obžalovaných, z nichž někteří byli bývalí policisté].
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele, daná ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 31. května 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu