ECLI:CZ:US:2010:4.US.1567.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1567/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky CUPROSAN střechy s.r.o., se sídlem Ostrava, Přívoz, Slovenská 1085/1a, IČ: 26858215, zastoupené Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, 28. října 219/438, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2010 sp. zn. 8 Cmo 20/2010 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2009 č. j. F 39326/2009, C 50573/L, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. května 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro jejich zásah do práv zajištěných čl. 2 odst. 2 , čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")
Z předložené ústavní stížnosti se zjišťuje, že rozhodnutím soudu prvního stupně byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta ve výši 4 000,- Kč podle ustanovení §200de o. s. ř. za to, že přes výzvy nepředložila soudu požadované listiny dle ustanovení §38i odst. 1 obchodního zákoníku do Sbírky listin. Odvolací soud pak na základě odvolání stěžovatelkou podaného, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, na soudní ochranu a na zákonného soudce a soudy podle názoru stěžovatelky neposkytly ochranu jejím právům. Porušení svých tvrzených základních práv stěžovatelka spatřovala v tom, že pokuta jí byla uložena soudní tajemnicí, čímž došlo k nesprávnému obsazení soudu.
Ústavní soud přezkoumal stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika stěžovatelky s rozhodovacími důvody obecných soudů. Stěžovatelka netvrdí nesprávnost požadavku na doložení listin a napadá pouze skutečnost, že rozhodnutí bylo vydáno soudním tajemníkem. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že se celou věcí odpovídajícím způsobem zabýval a své rozhodnutí náležitě odůvodnil včetně posouzení, zda soudní tajemník byl oprávněn vydat rozhodnutí o uložení pokuty.
Stěžovatelka podala ve věci uložení pořádkové pokuty podle ustanovení §200de o. s. ř. i ústavní stížnosti vedené Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 1151/10, III. ÚS 1491/10 a I. ÚS 1566/10. Ve všech těchto případech byly ústavní stížnosti odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Čtvrtý senát Ústavního soudu se ztotožňuje se závěry uvedenými v usneseních o odmítnutí ústavní stížnosti vydaných pod uvedenými spisovými značkami a neshledal důvodu k jejich změně.
Pokud pak stěžovatelka nesouhlasí se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.
Ústavní soud k celé věci připomíná, že v posuzované věci jde o tzv. bagatelní částku, která často jen pro svou výši není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž ani námitky stěžovatelkou vznesené nebyly způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. srpna 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 a ze dne 29. ledna 2008 sp. zn. II. ÚS 142/08 dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu