infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.11.2010, sp. zn. IV. ÚS 1700/10 [ usnesení / ŽIDLICKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:4.US.1700.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:4.US.1700.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1700/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti I. M., zastoupeného JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, Ruská 2887/101, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 č. j. 30 Cdo 2702/2009-483 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2008 č. j. 14 Co 410/2008-402, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení základních práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. 2. Jak se podává z ústavní stížnosti a z připojeného spisového materiálu, usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2006 č. j. 42 P a Nc 380/2006 (0 Nc 1779/2006-37) byl stěžovateli v řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům ustanoven jako opatrovník advokát JUDr. M. V. Stěžovatel podal elektronickou poštou se zaručeným elektronickým podpisem proti tomuto usnesení dne 20. 12. 2006 odvolání, jehož přijetí mu bylo soudem potvrzeno, ale do současné doby nebylo o tomto jeho odvolání rozhodnuto. Soudem navrhovaný opatrovník tedy nebyl podle stěžovatelova názoru pravomocně ustanoven a stejně tak nemělo proběhnout další řízení ve věci. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2008 č. j. 0 Nc 1779/2006-220 bylo předmětné řízení o zkoumání způsobilosti stěžovatele k právním úkonům zastaveno a k odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 11. 2008 č. j. 14 Co 410/2008-402 rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě potvrdil. Stěžovatel uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl dovoláním dne 17. 3. 2009 prostřednictvím elektronické podatelny soudu prvního stupně, Nejvyšší soud však jeho dovolání usnesením ze dne 24. 3. 2010 č. j. 30 Cdo 2702/2009-483 odmítl jako opožděné s tím, že usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo stěžovateli doručeno 16. 1. 2009 a lhůta k podání dovolání tak uplynula dne 16. 3. 2009. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu namítá, že předmětné usnesení Krajského soudu v Ostravě obdržel až dne 22. 1. 2009 a nikoliv 16. 1. 2009, jak uvádí Nejvyšší soud. Dovolání bylo tedy podáno včas a navíc ve věci nemělo být podle stěžovatele vůbec rozhodováno, neboť se obecné soudy až do současné doby s jeho odvoláním ze dne 20. 12. 2006 nevypořádaly. S ohledem na shora uvedené stěžovatel v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil. II. 3. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0 Nc 1779/2006 a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Nejvyššího soudu a Okresního soudu v Ostravě. 4. Okresní soud v Ostravě ve svém vyjádření uvádí, že stěžovatelovo písemné podání označené jako "podávám odvolání proti usnesení ze dne 13. 12. 06" soud vyhodnotil podle obsahu jako vyjádření jmenovaného v řízení o způsobilosti k právním úkonům a nikoliv jako odvolání, když z tohoto podání nevyplývá, že by jím stěžovatel brojil proti ustanovení advokáta JUDr. M. V. opatrovníkem jeho osoby. 5. Nejvyšší soud ve svém vyjádření odkazuje na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí ze dne 24. 3. 2010. 6. Shora uvedená vyjádření Nejvyššího soudu a Okresního soudu v Ostravě k ústavní stížnosti neobsahují žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k nim proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovateli na vědomí. III. 7. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. 8. Ústavní soud předně konstatuje, že je při posuzování ústavní stížnosti vázán pravomocemi a kompetencemi stanovenými mu Ústavou a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle těchto zákonných ustanovení je Ústavní soud povinen postupovat i v řízení o ústavních stížnostech, jehož smyslem je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických a právnických osob. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Pro posouzení splnění této základní náležitosti ústavní stížnosti je podstatná skutečnost, zda orgán veřejné moci aktem napadeným ústavní stížností autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry fyzické osoby, tj. že tímto rozhodnutím došlo ke vzniku, změně nebo zániku jejích oprávnění a povinností, což Ústavní soud v posuzované věci neshledal. 9. Stěžovatel v ústavní stížnosti jím tvrzené porušení jeho základních práv a svobod blíže nekonkretizuje a jeho námitky směřují k formálním nedostatkům řízení před obecnými soudy, které nedosahují ústavní roviny. Jak již Ústavní soud uvedl v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 10/94 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek č. 3, nález č. 5, str. 321], povahu zásahu orgánu veřejné moci může mít s ohledem na význam a obsah pojmu zásah pouze (posuzováno ve vztahu k navrhovateli) negativní rozhodnutí takového orgánu. Tak tomu však v případě stěžovatelem napadených rozhodnutí není, čemuž ostatně přisvědčuje i stěžovatel námitkami uplatněnými v ústavní stížnosti, které nesměřují proti výroku napadeného rozhodnutí krajského soudu, jak zmíněno již výše, a taktéž podané dovolání nespočívá v těchto námitkách. 10. Jádro ústavní stížnosti představuje stěžovatelovo tvrzení, že o jeho odvolání proti usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2006, kterým mu byl ustanoven jako opatrovník, nebylo dosud rozhodnuto a proto nemělo být v řízení ve věci vůbec rozhodováno. Jak Ústavní soud zjišťuje z připojeného spisového materiálu, stěžovatel v odvolání proti předmětnému usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2006 námitky proti ustanovení opatrovníka JUDr. M. V. v daném řízení neuplatňoval a k ustanovení znalce MUDr. M. M. pouze uvedl "Námitku proti znalci mám takovou, že chci ať jsem v případě donucení vyšetřován veřejně a na stejném místě s tím, že veškeré jednání bude zaznamenáváno diktafonem" (č.l. 38-41). S ohledem na uvedený obsah stěžovatelova odvolání, které nesměřovalo proti výrokům usnesení Okresního soudu v Ostravě o ustanovení opatrovníka a znalce, nepovažuje Ústavní soud tuto námitku za důvodnou. 11. Ústavní soud se stěžovatelem v ústavní stížnosti napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2008, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2008 o zastavení řízení o zkoumání stěžovatelovy způsobilosti k právním úkonům, již zabýval na základě stěžovatelem dříve podané ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 544/09. Tuto dříve podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 6. 4. 2009 odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V nyní podané ústavní stížnosti stěžovatel vůči tomuto opětovně jím napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě nevznáší žádné námitky a Ústavní soud tak nemá důvodu svůj dřívější závěr měnit. 12. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti vyslovuje svůj nesouhlas se závěrem Nejvyššího soudu o opožděnosti jím podaného dovolání, kterou Nejvyšší soud odůvodnil odmítnutí jeho dovolání. Ústavní soud se s tímto stěžovatelem tvrzeným nesouhlasem musel ztotožnit, neboť předmětné usnesení Krajského soudu v Ostravě, jak Ústavní soud zjistil z připojeného spisového materiálu, bylo stěžovateli doručeno až dne 22. 1. 2009 a dovolání bylo tedy podáno včas. K této stěžovatelově námitce Ústavní soud uvádí, jak konstatoval již v nálezu sp. zn. I. ÚS 750/06 (Sbírka rozhodnutí, svazek č. 45, nález č. 93, str. 335], že s ohledem na čl. 4 Ústavy nemůže tolerovat odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), resp. zamezení přístupu k soudu, jako důsledku věcného omylu obecného soudu např. při posouzení včasnosti opravného prostředku. Tento právní názor však v žádném případě nemůže vést k mechanickému rušení napadených rozhodnutí ve všech případech, nýbrž je nutno vždy zvažovat konkrétní kontext případu a materiální (skutečné) důsledky do právní sféry stěžovatele. Ústavnímu soudu nepřísluší samostatně zvažovat věcnou opodstatněnost podaného opravného prostředku namísto příslušného obecného soudu, nemůže však vzhledem k požadavku racionality a účelnosti rozhodovací činnosti alibisticky posouvat stěžovatele do dalšího řízení, ve kterém ex lege nemá naději na úspěch z důvodu zřejmé nepřípustnosti původně podaného opravného prostředku, jak plyne z obsahu stěžovatelem podaného dovolání, jež materiálně směřuje nikoliv vůči výroku napadeného rozhodnutí krajského soudu, ale vyjadřuje toliko stěžovatelovy připomínky k průběhu řízení (č.l. 456). 13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti neshledal Ústavní soud v poměru k napadeným rozhodnutím obecných soudů nic, co by svědčilo pro jeho zásah, a proto nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. listopadu 2010 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:4.US.1700.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 1700/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 11. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 6. 2010
Datum zpřístupnění 14. 12. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodaj Židlická Michaela
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §186, §187 odst.1, §205
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík odvolání
způsobilost k právním úkonům
opatrovník
soud/stížnost na postup soudu
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-1700-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 68212
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-30