ECLI:CZ:US:2010:4.US.1878.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1878/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 30. srpna 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. Z., zastoupeného Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem v Kladně, Průchodní 346, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2010 č. j. 29 Cdo 2043/2008-283, rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2007 č. j. 12 Cmo 325/2007-252 a Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007 č. j. 24 Cm 103/2003-224, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svou ústavní stížností domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, která byla dle jeho přesvědčení vydána v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že v průběhu řízení (o plnění ze směnky) opakovaně namítal nepravost podpisu indosanta a tím i nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, přičemž soudy ve svých rozhodnutích konstatovaly, že jemu jako plátci směnky právo namítat nepravost podpisu indosanta nepřísluší a toto své stanovisko opřely o §40 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb. Poněvadž za své oprávnění jako plátce směnky považuje i povinnost zkoumat správnost řady indosamentů, pak mu zákon nezakazuje vznést námitku nepravosti podpisu toho, jemuž má směnečný peníz platit. Když nebylo vyhověno jeho odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, podal dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu nutno konstatovat, že zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na obsah dovolání, na znění §237 odst. 1 písm. c), §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, na svou obsáhlou a ustálenou judikaturu zabývající se postavením povinného při plnění na základě směnky - jemuž však nepřísluší právo namítat nepravost podpisu indosanta, i na rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 683/08) důvodně dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítl.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozsudek soudu I. a II. stupně pak jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí dovolacího soudu nelze považovat za učiněné ve smyslu §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu