ECLI:CZ:US:2010:4.US.2080.10.3
sp. zn. IV. ÚS 2080/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. J. S., Mgr. Bedřichem Jurníčkem, advokátem, AK se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2008 č. j. 54 C 75/2007-48, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2008 č. j. 42 Co 500/2008-62 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2010 č. j. 26 Cdo 5191/2009-132 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřovala stěžovatelka v tom, že jí byla upřena možnost domoci se obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 54 C 53/97, které bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby vedlejším účastníkem, ačkoliv tento úkon učinila osoba, jež nebyla oprávněna za vedlejšího účastníka jednat. Stěžovatelka chtěla obnovou řízení dosáhnout toho, aby byl návrh, jímž bylo původní řízení zahájeno, meritorně zamítnut a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.
II.
Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelce i účastníkům řízení znám.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Napadená rozhodnutí však - dle názoru Ústavního soudu - za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze. Obecné soudy se stěžovatelčiným návrhem na obnovu řízení zabývaly a Ústavní soud nemá žádných ústavněprávních námitek proti jejich závěru, že návrh na obnovu řízení nemůže směřovat proti usnesení o zastavení řízení (čehož se domáhala stěžovatelka), nýbrž toliko proti pravomocnému rozsudku či pravomocnému usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Tento svůj právní názor obecné soudy odůvodnily způsobem, který nenechává prostor pro pochybnosti a je zcela ústavně konformní.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu