ECLI:CZ:US:2010:4.US.2143.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2143/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 30. srpna 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky R. M. S., zastoupené JUDr. Petrem Topinkou, advokátem se sídlem Na Perštýně 1, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 22. dubna 2010 č. j. 29 Co 571/2009-169 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 14. července 2009 č. j. 66 Nc 7058/2009-19, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, jímž bylo potvrzeno tamtéž označené usnesení Okresního soudu v Liberci, kterým tamní soud rozhodl o nařízení exekuce vyklizením bytu stěžovatelky. Stěžovatelka tvrdila, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 31, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 31 Evropské sociální charty.
Na podporu tohoto svého přesvědčení v rámci podrobně rozvedených stížnostních bodů uvedla, že jí do dnešního dne nebylo řádně doručeno oznámení o zajištění přiměřeného náhradního bytu, a tudíž nemohla nastat ani vykonatelnost exekučního titulu, přičemž předmětný byt je nadto zdravotně závadný, a tudíž nejde o adekvátní bytovou náhradu. K tomuto tvrzení doložila rovněž fotodokumentaci pořízenou ve dnech 4. 6. a 28. 6. 2010, jíž rozporovala vyjádření Magistrátu města Liberce - stavebního úřadu, které bylo v soudním řízení provedeno jako listinný důkaz a z něhož odvolací soud při zjišťování skutkového stavu vycházel. Stěžovatelka také obecným soudům vytkla, že se nezabývaly tím, že pravděpodobně pominuly důvody, pro něž bylo po ní vyklizení bytu oprávněným požadováno. Z pohledu procesního potom stěžovatelka uvedla, že se bez své viny nemohla účastnit jednání před Okresním soudem v Liberci (namítla nesplnění podmínek zakládajících doručení fikcí k jednání konanému dne 14. července 2009), ani před Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočkou v Liberci (tvrdí, že mělo být pro její včasnou a řádnou omluvu odročeno). Pro tyto důvody se posléze domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
S převážnou většinou námitek stěžovatelky se v nezbytném rozsahu vypořádal Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci v ústavní stížností napadeném rozhodnutí, které transparentním a přesvědčivým způsobem, nevykazujícím prvky svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a contrario), odůvodnil. Na obsah jeho usnesení, jež je takto výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), postačí v podrobnostech odkázat.
Pokud se týče námitky, dle níž pominuly důvody, pro něž bylo požadováno vyklizení bytu, tato se připíná (co do relevantních souvislostí) k meritornímu rozhodnutí (exekučnímu titulu). Fotodokumentaci, jíž stěžovatelka podkládá (předpokládanou) zdravotní závadnost bytu, nepředložila k posouzení obecným soudům, resp. ji pořídila až po vydání jejich rozhodnutí, pročež k ní ovšem coby novu uplatněnému ex post nemohlo být z důvodu materiální subsidiarity ústavní stížnosti v řízení před Ústavním soudem přihlédnuto (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 359/96, III. ÚS 117/2000, IV. ÚS 589/2000, III. ÚS 161/01, III. ÚS 183/01). Tvrzené nesplnění podmínek zakládajících doručení fikcí k jednání konanému před Okresním soudem v Liberci dne 14. července 2009, které rovněž stěžovatelka vytýká až v ústavní stížnosti, postrádá (v kontextu celého exekučního řízení) s ohledem na jednání před odvolacím soudem ústavněprávní relevanci.
Aniž by Ústavní soud jakkoli zlehčoval zdravotní stav stěžovatelky, pro uvedené posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu