ECLI:CZ:US:2010:4.US.2515.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2515/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Douglas capital, a. s., se sídlem Opletalova 1418/23, 110 00 Praha 1, zastoupené Mgr. Augustinem Kohoutkem, advokátem, AK se sídlem Újezd 450/40, 118 01 Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2007, č. j. 15 C 248/2004-169 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2007, č. j. 19 Co 2229/2007-197 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanoveních čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Dle názoru stěžovatelky, jež se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady škody za nesprávný úřední postup soudu v exekučním řízení, obecné soudy v řízení o náhradě škody interpretovaly relevantní právní úpravu zcela chybně.
Nesprávného úředního postupu se dle stěžovatelky dopustil exekuční soud tím, že zaslal usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a dražební vyhlášku pouze těm věřitelům (a to ne všem), kteří byli uvedeni ve spisu, a neprovedl ani minimální šetření (např. nahlédnutím do veřejně přístupných registrů) stran existence aktuálních zástavních věřitelů.
II.
Průběh řízení jakož i obsah napadených rozhodnutí netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou všem účastníkům řízení známy.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
V projednávané věci však obecné soudy ze shora naznačených mantinelů nevybočily; v napadených rozhodnutích ústavně konformně interpretovaly ustanovení §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném k 15. 11. 2002, podle něhož "dražební vyhlášku soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, a osobám, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly."
Proti jejich závěru, že okruh osob, jimž se doručuje dražební vyhláška, je patrný ze spisu a že soud není povinen ověřovat existenci věcných práv k dotčené nemovitosti z katastru nemovitostí, Ústavní soud nemá žádných ústavněprávních námitek, pročež též může na jejich obsah, jsoucí výrazem nezávislého soudního rozhodování, odkázat.
Napadená rozhodnutí jsou dle názoru Ústavního soudu ústavně konformní a řádně odůvodněná. S ohledem na uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu