ECLI:CZ:US:2010:4.US.2586.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2586/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky ve věci stěžovatele T. G., zastoupeného Mgr. Josefem Blažkem, advokátem, AK Bruntál, Žižkovo nám. 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 3. 2009 č. j. 17 C 78/2006-105 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2010 č. j. 15Co 371/2009-127, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 4. 9. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost doplněná postupně tak, aby splňovala podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho základní subjektivní právo garantované mu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") [podle stěžovatele obecné soudy též porušily zásady plynoucí z §415 občanského zákoníku]. V řízení, z nichž vzešla napadená rozhodnutí, se Správa silnic Olomouckého kraje, příspěvková organizace (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice - dále jen "vedlejší účastnice"), domáhala po stěžovateli zaplacení v žalobě specifikované částky s příslušenstvím, jež představovala dlužné nájemné. V průběhu řízení se ukázalo, že nájemní smlouva uzavřená mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí je neplatná. Proto bylo stěžovateli v řízení před obecnými soudy uloženo zaplatit vedlejší účastnici částku 41.650,- Kč s příslušenstvím, a to z důvodu vydání bezdůvodného obohacení. Stěžovatel před obecnými soudy namítal - a tuto námitku učinil stěžejní i pro svoji ústavněprávní argumentaci - že nájemné neplatil, protože si proti němu započetl náhradu škody, kterou mu podle jeho tvrzení způsobila vedlejší účastnice tím, že nedostatečně zabezpečila stěžovatelem najatý objekt, jenž byl vykraden, a stěžovateli tak vznikla škoda na uskladněném zboží.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí, i řízení, z něhož tato rozhodnutí vzešla, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, takže jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních. V souladu s právě uvedeným se Ústavní soud nezabývá ani přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ústavní soud však žádnou takovou situaci v případě stěžovatele nezjistil.
K věci samotné Ústavní soud dodává, že obecné soudy se se všemi námitkami stěžovatele vypořádaly ústavně konformním způsobem - to se týká jak stěžovatelem tvrzeného promlčení nároku vedlejší účastnice, tak údajné odpovědnosti vedlejší účastnice za škodu na uskladněném zboží. Ústavní soud nemá, co by k věci více dodal.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. října 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu