ECLI:CZ:US:2010:4.US.2703.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2703/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Ludmilou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem Boršice 428, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2010 č. j. 28 Co 411/2009-166 a Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 9. 2009 č. j. 5 C 215/2001-139, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že byl Okresním soudem ve Zlíně zavázán k zaplacení jím údajně od žalobce přijatého zboží, když uložení takové povinnosti dovodil jak soud I. stupně, tak soud odvolací pouze z jediného dokladu, předloženého žalobcem, který však dle jeho přesvědčení není dostatečným důkazem o uzavření smluvního vztahu. Poukázal na své tvrzení vztahující se k dokladům žalobcem předloženým - podle něj samotná jím vystavená faktura nepostačuje k prokázání existence smluvního vztahu, ze kterého by mu vznikla povinnost zaplatit žalobci uplatněnou částku. Poněvadž soudy k těmto námitkám nepřihlédly a k zaplacení jej zavázaly, považuje jejich postup za nespravedlivý a neobjektivní.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 73.812,- Kč s příslušenstvím a k úhradě nákladů řízení žalobci, a to opodstatněně potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se všemi námitkami žalovaným (nyní stěžovatelem) uplatněnými v odvolání a vyčerpávajícím způsobem, s poukazem na §409, §411, §447 a §448 odst. 1 obchodního zákoníku, shodně se soudem I. stupně, vyložil, na základě jakých skutečností byl učiněn správný závěr o vzniku a existenci smluvního vztahu mezi účastníky a z tohoto vztahu pak správný závěr o vyplývající povinnosti žalovaného k peněžitému plnění. Na uvedené vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat.
K obsahu ústavní stížnosti, ve které navrhovatel brojí proti nesprávnému hodnocení důkazů o okolnostech, za nichž mělo jím dojít převzetí zboží od žalobce, nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Proto nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, učiněná obecnými soudy, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod - v předmětné věci se soudy do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly, a proto byl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 30. listopadu 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu