infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.11.2010, sp. zn. IV. ÚS 2738/10 [ nález / RYCHETSKÝ / výz-3 ], paralelní citace: N 235/59 SbNU 391 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:4.US.2738.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Překvapivé rozhodnutí o nákladech řízení (§150 o. s. ř.)

Právní věta Z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili i k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle §150 občanského soudního řádu, pokud obecný soud takový postup zvažuje, a vznášeli případná tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit. K takovému postupu obecný soud výslovně zavazuje i ustanovení §118a odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého má soud v případě jiného právního názoru, než je názor účastníka řízení, povinnost jej poučit a vyzvat k vylíčení rozhodných skutečností, které jsou relevantní pro úvahy soudu. Tato povinnost je přitom naléhavější v rámci odvolacího řízení, kdy po přijetí rozhodnutí již účastník řízení nemá procesní nástroj, jak své námitky uplatnit, na rozdíl od rozhodnutí nalézacího soudu, kdy lze námitky vznést alespoň ex post v odvolání.

ECLI:CZ:US:2010:4.US.2738.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2738/10 Nález Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 23. listopadu 2010 sp. zn. IV. ÚS 2738/10 ve věci ústavní stížnosti Z. B. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2010 č. j. 24Co 311/2010-122 ve výrocích II a III, ve věci rozhodování o nákladech řízení, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a M. M. a L. M. jako vedlejších účastníků řízení. Výrok I. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2010 č. j. 24Co 311/2010-122 ve výroku II a III bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tento rozsudek se proto ve výroku II a III ruší. Odůvodnění: I. Rekapitulace návrhu a řízení před obecnými soudy 1. Včas a řádně podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. září 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku ve výrocích II a III. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud" nebo "odvolací soud") jako odvolací soud prvním z napadených výroků změnil rozsudek nalézacího soudu ve věci stěžovatele tím způsobem, že ve smyslu §150 občanského soudního řádu nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení, ačkoliv ten měl ve věci plný úspěch. Druhým napadeným výrokem mu nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatel spatřuje v obou výrocích porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle §36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti se podává, že mezi stěžovatelem a vedlejšími účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě se stěžovatel zavázal provést pro vedlejší účastníky na svůj náklad a na své nebezpečí dílo spočívající ve zhotovení elektroinstalačních rozvodů pro rodinný dům, instalaci vnitřních rozvaděčů, vystrojení a kompletaci bez svítidel a zprovoznění dodaných instalací včetně provedení revize před předáním. Dílo mělo být zhotoveno ve dvou etapách, přičemž k dokončení druhé etapy mělo dojít do 14 dnů od data k nástupu na její realizaci uvedeného ve smlouvě. Stěžovatel měl v případě prodlení s dokončením druhé etapy zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. 3. Vedlejší účastníci se žalobou domáhali zaplacení smluvní pokuty ve výši 41 000 Kč, protože výše vymezená druhá etapa zhotovení díla byla dokončena až dne 17. září 2009, ačkoliv ve smyslu uvedené lhůty 14 dnů mělo k dokončení dojít již dne 6. srpna 2009. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud" nebo "nalézací soud") svým rozsudkem ze dne 12. dubna 2010 sp. zn. 57 C 3/2009-82 žalobu zamítl. Povinnost zaplatit smluvní pokutu byla totiž v předmětné smlouvě podmíněna tím, že vedlejší účastníci umožní stěžovateli "hladký průběh stavby". V době, kdy měl stěžovatel začít s druhou etapou výstavby, však nebyla stavba vedlejších účastníků připravena k zahájení kompletace elektroinstalace. Stěžovatel tedy nezavinil své prodlení a nebyl ani povinen uhradit smluvní pokutu. Okresní soud současně uložil vedlejším účastníkům povinnost uhradit stěžovateli společně a nerozdílně na nákladech řízení částku ve výši 19 753 Kč. 4. Proti výrokům I až III tohoto rozsudku podali vedlejší účastníci odvolaní. Odvolací soud potvrdil zamítavý výrok nalézacího soudu ve vztahu k tvrzenému nároku na zaplacení smluvní pokuty. Zároveň ale změnil jeho rozsudek tím způsobem, že podle §150 občanského soudního řádu nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení, přičemž ze stejných důvodů takto rozhodl i ve vztahu k nákladům odvolacího řízení. Uvedené ustanovení umožňuje nepřiznat náhradu nákladů řízení tomu účastníkovi, který byl úspěšný ve sporu, pokud jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Ty přitom krajský soud spatřoval v tom, že ačkoliv nebylo možné začít z objektivních, stěžovatelem nezaviněných důvodů s dokončením druhé etapy díla dne 21. července 2008, resp. dne 24. července 2008, stěžovatel se v určený den na stavbu nedostavil a ani následně se nestaral a nepokusil se s vedlejšími účastníky domluvit na tom, aby dílo bylo řádně a včas provedeno. Krajský soud zdůraznil, že stěžovatel vystupoval v postavení podnikatele, kdežto vedlejší účastníci jako spotřebitelé. Podle jeho názoru bylo prvořadou povinností stěžovatele ve smyslu §633 odst. 1 občanského zákoníku dbát na to, aby dílo bylo provedeno podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. Tím, že zůstal pasivní, podstatnou měrou přispěl k vyvolání tohoto sporu. 5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí porušení svého základního práva na spravedlivý proces, přičemž na podporu svého tvrzení uvedl v ústavní stížnosti následující důvody. Odvolací soud při aplikaci §150 občanského soudního řádu především vycházel z tvrzení vedlejších účastníků, které nemělo oporu v provedeném dokazování. Vedlejší účastníci své tvrzení, že je stěžovatel neupozornil na stavební nepřipravenost, uplatnili až poté, co byli poučeni ve smyslu §119a občanského soudního řádu, a tedy odvolací soud k tomuto tvrzení neměl s ohledem na §205a občanského soudního řádu vůbec přihlížet. 6. Dále stěžovatel uvedl, že z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle §150 občanského soudního řádu, pokud obecný soud takový postup zvažuje, a aby mohli vznášet tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit. V dané věci stěžovatel nemohl reagovat na výše uvedené skutečnosti týkající se tzv. předprocesního stadia, tedy závěru, že se stěžovatel nemalou měrou podílel na vzniku sporu, protože tato otázka vůbec nebyla předmětem dokazování nalézacího soudu a v odvolacím řízení nebyl pro dokazování v tomto směru vytvořen ze strany krajského soudu žádný procesní prostor. Odvolací soud měl v tomto případě aplikovat §118a občanského soudního řádu a poučit stěžovatele o potřebě doplnění svých tvrzení. V takovém případě by totiž stěžovatel zároveň předložil důkazy, z nichž by vyplynulo, že vedlejší účastníci byli na stavební nepřipravenost upozorněni. 7. Podle stěžovatele nelze souhlasit ani s právním závěrem krajského soudu, že vystupoval v postavení podnikatele a měl to být proto právě on, kdo měl dbát na řádné provedení díla v dohodnuté době a nabídnout vedlejším účastníkům nějaké alternativy řešení. Takováto povinnost neplyne ze žádného ustanovení, a to ani z §638 občanského zákoníku, podle kterého je zhotovitel oprávněn, v případě neposkytnutí součinnosti objednatelem, poskytnout mu k tomu dodatečnou lhůtu a nesplní-li objednatel své povinnosti ani v této lhůtě, je oprávněn od smlouvy odstoupit. Vedlejší účastníci byli přitom sami zastoupeni stavebním dozorem, tedy kvalifikovaným zástupcem, pročež není možné po stěžovateli jako zhotoviteli díla spravedlivě požadovat další povinnosti nebo úkony nad rámec právních povinností s odůvodněním, že vedlejší účastníci byli v tomto případě slabší stranou. Rovněž nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že byl pasivní, neboť tento soud zcela pominul prokázané tvrzení, že se stěžovatel ze své dobré vůle s vedlejšími účastníky dohodl na postupném provádění druhé etapy i přesto, že nebyla zajištěna stavební připravenost. Tím, že odvolací soud odkázal pouze na některá tvrzení, z nichž ne všechna byla před okresním soudem prokázána, a k jiným tvrzením a důkazům bez bližšího odůvodnění vůbec nepřihlédl, porušil §157 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť neuvedl, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a zejména proč neprovedl další důkazy. 8. Stěžovatel podal návrh i na zrušení výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým mu nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, neboť sám k zahájení tohoto řízení nedal žádný podnět a uvedená náhrada mu proto měla být přiznána bez jakýchkoliv pochybností. II. Průběh řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud si vyžádal příslušný spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 57C 3/2009 a vyzval účastníka i vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 10. Krajský soud v Hradci Králové zcela odkázal na odůvodnění svého rozsudku ve vztahu k aplikaci §150 občanského soudního řádu, přičemž uvedl, že se neztotožňuje s argumentací stěžovatele, a navrhl ústavní stížnost odmítnout. 11. Vedlejší účastníci ve svém společném vyjádření uvedli, že podle jejich názoru nedošlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu. Ve vztahu k tvrzení stěžovatele, že odvolací soud zcela nepřiměřeně vyfabuloval nové povinnosti zhotovitele, které zhotoviteli nejsou žádným předpisem uloženy, upozornili na to, že povinnosti zhotovitele se při smlouvě o dílo neomezují jen na §633 občanského zákoníku, nýbrž i na jeho jiná ustanovení. Z ustanovení §637 téhož zákona přitom vyplývá jeho povinnost upozornit objednatele na nevhodnost jejich pokynů. Jestliže se tedy vedlejší účastníci domnívali, že má stěžovatel pokračovat v práci na díle, měl je stěžovatel upozornit na nevhodnost takového pokynu. 12. Účastníci i vedlejší účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. III. Vlastní posouzení věci 13. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, vyjádřeními dalšího účastníka a vedlejších účastníků a obsahem příslušného spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 14. Ústavní soud se ve své dosavadní rozhodovací činnosti opakovaně zabýval otázkou aplikace §150 občanského soudního řádu z hlediska práva na spravedlivý proces. Vyjádřil se přitom k povinnosti obecného soudu řádně a přesvědčivě odůvodnit své rozhodnutí nepřiznat náhradu nákladů řízení [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 727/2000 ze dne 17. května 2001 (N 75/22 SbNU 145) a nález sp. zn. IV. ÚS 454/04 ze dne 15. února 2005 (N 29/36 SbNU 337)], jakož i k rozsahu uvážení, kterým obecný soud disponuje ve vztahu k vlastnímu posouzení otázky existence důvodů hodných zvláštního zřetele [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 350/04 ze dne 15. září 2004 (N 130/34 SbNU 317), nález sp. zn. IV. ÚS 199/05 ze dne 20. března 2006 (N 63/40 SbNU 623) a nález sp. zn. I. ÚS 2862/07 ze dne 5. listopadu 2008 (N 189/51 SbNU 307)]. Své právní závěry zaujal i k procesnímu postupu obecných soudů, jenž předchází rozhodnutí podle citovaného ustanovení občanského soudního řádu. 15. Především poukázal na to, že ve smyslu jeho ustálené judikatury je součástí práva na spravedlivý proces rovněž vytvoření prostoru pro to, aby mohl účastník účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 828/06 ze dne 6. února 2007 (N 26/44 SbNU 309) dodal, že tento požadavek je třeba uplatnit též při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení, které je integrální součástí soudního řízení jako celku. Z práva na spravedlivý proces tedy vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili i k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle §150 občanského soudního řádu, pokud obecný soud takový postup zvažuje, a vznášeli případná tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit. Ostatně k takovému postupu obecný soud výslovně zavazuje i ustanovení §118a odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého má soud v případě jiného právního názoru, než je názor účastníka řízení, povinnost jej poučit a vyzvat k vylíčení rozhodných skutečností, které jsou relevantní pro úvahy soudu. Tato povinnost je přitom naléhavější právě v rámci odvolacího řízení, kdy po přijetí rozhodnutí již účastník řízení nemá procesní nástroj, jak své námitky uplatnit, na rozdíl od rozhodnutí nalézacího soudu, kdy lze námitky vznést alespoň ex post v odvolání. Takový postup odvolacího soudu vede k situaci, kdy je účastník řízení nucen vznášet takové námitky poprvé vlastně až v řízení před Ústavním soudem, které je však ze své povahy zaměřeno na posuzování jiných skutečností, než jsou okolnosti umožňující aplikaci §150 občanského soudního řádu, a z jiných hledisek, než jsou hlediska jednoduchého práva [srov. též nález sp. zn. III. ÚS 1378/07 ze dne 31. října 2007 (N 176/47 SbNU 347), nález sp. zn. IV. ÚS 1391/07 ze dne 5. června 2008 (N 102/49 SbNU 515), nález sp. zn. IV. ÚS 215/09 ze dne 3. března 2009 (N 44/52 SbNU 443) nebo nález sp. zn. II. ÚS 2189/09 ze dne 10. června 2010 (N 124/57 SbNU 551)]. 16. Z uvedených právních závěrů vycházel Ústavní soud i při posouzení dané věci. Odvolací soud potvrdil rozsudek nalézacího soudu a plně se ztotožnil s jeho argumentací ve věci samé. V rámci odvolacího řízení ale tento soud, jak vyplývá z příslušného spisu (zejména č. l. 119-120), nedal účastníkům řízení nijak najevo, že uvažuje o aplikaci §150 občanského soudního řádu. Právě tato skutečnost je rozhodná pro posouzení tvrzeného porušení základního práva. S ohledem na řízení před nalézacím soudem totiž nebyl dán žádný důvod, pro který měl stěžovatel předpokládat aplikaci uvedeného ustanovení. Ani samotné odvolání vedlejších účastníků neobsahovalo v tomto směru žádný návrh nebo alespoň námitky ve vztahu k výroku rozsudku nalézacího soudu o náhradě nákladů řízení. Povinnost odvolacího soudu ve smyslu §118a odst. 2 občanského soudního řádu přitom nemohl nahradit ani poukaz obsažený v odvolání vedlejších účastníků na to, že je stěžovatel mohl upozornit na nevhodnost provádění díla (č. l. 96). Tato skutečnost byla totiž vedlejšími účastníky uvedena ve vztahu k předmětu sporu, tedy ve vztahu k otázce existence povinnosti zaplatit smluvní pokutu. Protože ale uvedená skutečnost neměla význam pro posouzení této povinnosti, což je zřejmé z argumentace obou v dané věci rozhodujících soudů, neměl ani stěžovatel důvod na ni zvlášť reagovat. Už vůbec přitom nebylo možné očekávat, aby na tuto námitku reagoval z hlediska případného uplatnění §150 občanského soudního řádu. 17. S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto porušení přitom shledává ve vztahu k oběma napadeným výrokům, neboť rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení vycházelo ze stejných důvodů. Ústavní soud proto již nezkoumal další námitky stěžovatele, jež se vztahovaly k samotnému posouzení existence důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu §150 občanského soudního řádu. Vyhověním ústavní stížnosti se totiž vytvoří procesní prostor, aby došlo k posouzení tvrzení stěžovatele a jeho důkazních návrhů přímo v odvolacím řízení. Již jen nad rámec výše uvedených závěrů Ústavní soud uvádí, aniž by tím jakkoliv předjímal rozhodnutí odvolacího soudu, že účelem uvedeného ustanovení občanského soudního řádu je řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, neobdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (nález sp. zn. I. ÚS 2862/07). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva (nález sp. zn. I. ÚS 350/04). 18. Ústavní soud tak z důvodu porušení základního práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny podle §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl ústavní stížnosti a podle §82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2010 č. j. 24Co 311/2010-122 ve výrocích II a III týkajících se náhrady nákladů řízení.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:4.US.2738.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2738/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 235/59 SbNU 391
Populární název Překvapivé rozhodnutí o nákladech řízení (§150 o. s. ř.)
Datum rozhodnutí 23. 11. 2010
Datum vyhlášení 1. 12. 2010
Datum podání 21. 9. 2010
Datum zpřístupnění 6. 12. 2010
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodaj Rychetský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §545 odst.3, §633 odst.1, §637 odst.1
  • 99/1963 Sb., §118a, §157 odst.2, §150
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo být slyšen, vyjádřit se k věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/překvapivé rozhodnutí
Věcný rejstřík náklady řízení
smlouva o dílo
pokuta/smluvní
poučení
dokazování
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2738-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 68226
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-30