infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp. zn. IV. ÚS 2828/10 [ usnesení / FORMÁNKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:4.US.2828.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:4.US.2828.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2828/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti G. O., zastoupené JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Poruba, Hlavní třída 1023/55, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2010 č. j. 14 Co 522/2009-151 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. srpna 2009 č. j. 77 P a Nc 482/2008, 0P 1340/2008-111, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. září 2010, stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že odvolací soud svým rozhodnutím porušil ústavní práva stěžovatelky zaručená čl. 3 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 77 P a Nc 482/2008, 0P 1340/2008-111 svěřil nezl. syna J. do výchovy stěžovatelky, rozhodl o povinnosti otce nezletilého L. D. platit na výživu nezletilého výživné a zamítl návrh otce na svěření nezl. J. do jeho výchovy, popřípadě do střídavé péče rodičů. Na základě odvolání podaného otcem Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. června 2010 č. j. 14 Co 522/2009-151 změnil rozsudek okresního soudu tak, že nezl. J. svěřil do střídavé péče rodičů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě polemizovala s rozhodovacími důvody, které vedly odvolací soud k rozhodnutí o střídavé péči. Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněno a zda zjevně není výsledkem libovůle ze strany soudů. Zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolávala, shledán nebyl. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí jsou dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatelky při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl základní důvody, z nichž vycházel a v jeho závěrech neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat. Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry, které obecné soudy v řízení vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 27. října 2010 Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:4.US.2828.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2828/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 27. 10. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 30. 9. 2010
Datum zpřístupnění 15. 11. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodaj Formánková Vlasta
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 94/1963 Sb., §26 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík dítě
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2828-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 67929
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-01