ECLI:CZ:US:2010:4.US.3047.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3047/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti MUDr. B. S., zastoupeného JUDr. Martinem Grubnerem, advokátem, AK se sídlem Washingtonova 1599/17, 110 00 Praha 1, proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 8. 2010, č. j. 1 T 369/2009-128, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §222 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tím, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod.
Tímto usnesením bylo podle ustanovení §222 odst. 2 trestního řádu rozhodnuto o postoupení trestní věci Městskému úřadu Hostivice, aby mohl být skutek posouzen jako přestupek.
Podle stěžovatele však toto rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno. Zcela totiž absentovalo hodnocení důkazů či posouzení, jaký skutek byl soudem zjištěn. Jednání, které bylo předmětem trestního řízení, podle stěžovatele vůbec nebylo protiprávní, a proto měl soud rozhodnout o zproštění obžaloby podle ustanovení §226 písm. a) trestního řádu, což by bylo rozhodnutí pro stěžovatele nejvýhodnější.
Návrh na zrušení v záhlaví citovaného ustanovení trestního řádu podal stěžovatel proto, že umožňuje podat stížnost proti usnesení podle ustanovení §222 odst. 2 trestního řádu pouze státnímu zástupci a nikoliv obžalovanému. Rozhodnutí podle uvedeného ustanovení přitom nemusí vždy být ve prospěch obžalovaného, neboť - jak již zmíněno - existuje varianta pro obžalovaného výhodnější, jíž je rozhodnutí podle ustanovení §226 trestního řádu.
Bližší obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecným soudem, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh - z důvodů dále vyložených - nepřípustný.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem.
Ústavní soud není součástí soustavy orgánů veřejné moci, a proto do jejich činnosti zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní stížnost byla v projednávané věci podána za situace, v níž nalézací soud věc postoupil orgánu příslušnému k projednání přestupku. Trestní věc stěžovatele se tedy nachází ve stádiu, kdy o ní nebylo rozhodnuto konečným způsobem. Výsledek řízení před správním orgánem přitom nelze předvídat, neboť zákon váže postoupení věci pouze na odůvodněný předpoklad, že příslušným orgánem může být žalovaný skutek posouzen jako přestupek. Jen orgán oprávněný projednávat přestupky může v rámci své pravomoci učinit v tomto směru závazné rozhodnutí.
Stěžovatel má možnost v dalším řízení uplatňovat své námitky či vznášet důkazní návrhy podporující závěr o jeho nevině. Rovněž mu náleží možnost podat případně proti rozhodnutí přestupkového orgánu opravné prostředky. Za dané situace tudíž k vyčerpání procesních prostředků ochrany práv ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nedošlo (srov. i usnesení sp. zn. II. ÚS 229/06, http://nalus.usoud.cz)
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, odmítl Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu i návrh na zrušení ustanovení §222 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Jde totiž o návrh akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu