ECLI:CZ:US:2010:4.US.3061.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3061/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného Mgr. Ivanou Hendrychovou, advokátkou, AK se sídlem ve Smiřicích, Zahradní 483, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2010 sp. zn. 6 To 57/2010 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2010 čj. 63 T 20/2008-1269 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 25. 10. 2010 se J. M. (dále též "odsouzený", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud v nálezu vyslovil, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími obecných soudů vydanými v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 63 T 20/2008 byl porušen čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a tato rozhodnutí zrušil.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Odsouzený byl rozsudkem městského soudu ze dne 18. 2. 2009 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "stížnostní soud") ze dne 25. 5. 2009 uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let se zařazením do věznice s ostrahou.
Dne 1. 6. 2010 městský soud ve veřejném zasedání zamítl návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení s odůvodněním, že nebyla shledána existence nových důkazů či nových skutečností ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 tr. řádu.
Dne 28. 6. 2010 stížnostní soud v neveřejném zasedání stížnost odsouzeného proti rozhodnutí městského soudu ze dne 1. 6. 2010 jako nedůvodnou zamítl.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo dle čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny.
V části II. polemizoval se závěrem obecných soudů o neexistenci podmínek pro povolení obnovy a uvedl své přesvědčení, že dislokace přenosových buněk (tj. údaje o tom, kde se účastník telekomunikačního provozu měl nacházet) za období od 1. 1. 2008 do 30. 4. 2008, která nebyla a není součástí spisového materiálu, byl důkaz soudu dříve neznámý, který mohl sám o sobě odůvodnit jiné rozhodnutí o vině popř. i trestu. Nebylo tedy správným tvrzení městského soudu, že dislokace přenosových buněk byly součástí spisového materiálu, a tvrzení stížnostního soudu, že s existencí takového důkazu byl soud v původním řízení obeznámen.
V části III. stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že celé řízení vedoucí k jeho pravomocnému odsouzení bylo provázena řadou pochybení; orgány činné v trestním řízení prověřovaly téměř pouze a výlučně skutečností svědčící v jeho neprospěch a neprováděly jím navrhované důkazy.
IV.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Obecné principy spravedlivého procesu ve vztahu k řízení o návrhu na povolení obnovy řízení:
Ústavní soud připomíná, že právo na soudní a jinou právní ochranu zaručené v hlavě páté Listiny, resp. právo na spravedlivý proces před nezávislým a nestranným soudem zaručené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), musí být vykládáno ve světle Preambulí k Ústavě České republiky, resp. Úmluvě, deklarujících princip právního státu. Jedním ze základních prvků tohoto principu je princip právní jistoty; ten mj. vyžaduje, aby konečná rozhodnutí obecných soudů nebyla zpochybňována a aby žádná ze stran skončeného řízení nebyla oprávněna žádat jeho znovuotevření toliko za účelem opětovného projednání a nového rozhodnutí ve věci.
Výjimka z uvedeného principu právní jistoty je ospravedlněna pouze tehdy, jeví-li se jako nezbytná v důsledku podstatných a přesvědčivých okolností. Samotná možnost odlišného posouzení věci však není dostatečným důvodem pro její opětovné projednání. Pravomoc soudů vyšších stupňů zrušit nebo změnit závazná a vykonatelná soudní rozhodnutí by měla být vykonávána jen pro nápravu zásadních pochybení ("podstatných vad") za účelem dosažení spravedlivé rovnováhy mezi zájmy jednotlivce a potřebou zajistit efektivitu soudního systému (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 1. 2009 ve věci Lenskaya proti Rusku, stížnost č. 28730/03, odst. 30 a násl., http://www.echr.coe.int).
Na úrovni zákona jsou předpoklady zásahu do principu právní jistoty v trestních věcech pravomocně skončených upraveny též v ustanovení §277 a násl. tr. řádu o obnově řízení. Posouzení otázky, zda vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé a způsobilé přivodit důsledky dle ustanovení §278 odst. 1 tr. řádu, je výlučnou záležitostí obecných soudů, nikoliv Ústavního soudu.
V řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci nutno vzít v úvahu, že navrhovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu musely být uplatňovány již v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení.
I když se v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení nejedná o posouzení oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy (o takové posouzení by se jednalo až v řízení následujícím po povolení obnovy), nutno na takové řízení přiměřeně vztáhnout některé obecné principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě páté Listiny. Jedná se zejména o právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stav svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 I. ÚS 113/02, Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. I v řízení o návrhu na povolení obnovy obecné soudy disponují jistou mírou uvážení, pokud jde o přijatelnost důkazů předložených stranami sporu. Zejména mohou zamítnout důkazy, které nejsou pro vedené řízení relevantní nebo které vedou k prokázání skutečnosti, jejichž existence nemá vazbu na předmět řízení; svůj postup však musí ve svém rozhodnutí přiměřeně odůvodnit.
Aplikace obecných principů na projednávaný případ:
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu ze dne 1. 6. 2010 na str. 2 zřetelně vyplývá, že - jak tvrdil stěžovatel - dislokace přenosových buněk nebyla vztažena k období ledna až dubna 2008; podle městského soudu však tato skutečnost byla zcela nepodstatná a neměla vliv na rozhodnutí o vině stěžovatele, která byla beze všech pochybností prokázána celou řadou jiných důkazů.
Stížnostní soud se ve svém rozhodnutí ze dne 28. 6. 2010 "v zásadním souladu s napadeným usnesením zjistil, že u navrhovaných důkazů se nejedná o důkazy dříve soudu neznámé ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 tr. ř."
Za uvedených okolností je Ústavní soud toho názoru, že stěžovatel se ústavní stížností fakticky domáhal opětovného posouzení splnění podmínek pro povolení obnovy řízení, tj. zda jím předložené důkazy a tvrzení byly novými skutečnostmi nebo důkazy ve smyslu §278 odst. 1 tr. řádu, či nikoliv. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasil s hodnocením důkazů učiněných v řízení o návrhu na povolení obnovy a právními závěry z takového hodnocení obecnými soudy vyvozenými. V této souvislosti nezbývá než poukázat na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k hodnocení důkazů, dle níž je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů [srov. např. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (46)].
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu