infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.08.2010, sp. zn. IV. ÚS 3117/08 [ usnesení / ŽIDLICKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:4.US.3117.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:4.US.3117.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3117/08 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele K. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Veskou, advokátem se sídlem Palackého 359, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 3 To 234/2008-4458 ze dne 22. 7. 2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 21. 12. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jejímž prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") sp. zn. 3 T 256/2007, který si za účelem posouzení důvodnosti návrhu Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že stěžovatel byl rozsudkem městského soudu č. j. 3 T 256/2007-4262 ze dne 15. 2. 2008, ve spojení s rozsudkem krajského soudu č. j. 3 To 234/2008-4458 ze dne 22. 7. 2008, ve společném řízení s dalšími obžalovanými uznán vinným trestným činem krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), trestným činem krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona, trestným činem poškozování cizí věci dle §257 odst. 1 trestního zákona, trestným činem zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona a trestným činem zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání pěti roků. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v průběhu trestního řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva vyplývající z čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že nemohl v dostatečné míře využít svého práva na prostudování spisového materiálu ve smyslu §166 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), neboť trestní spis studovalo z důvodu časové tísně, v níž se orgány činné v trestním řízení nacházely, vždy několik obviněných najednou, v důsledku čehož měl stěžovatel ztížen přístup k některým souvisejícím částem spisu a nemohl se v něm řádně orientovat. Dle přesvědčení stěžovatele mu rovněž bylo na prostudování tak obsáhlého spisového materiálu poskytnuto příliš málo času, což v souhrnu s výše uvedeným vedlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na obhajobu. Stěžovatel dále namítal, že trestní řízení bylo vedeno před místně nepříslušným soudem, neboť se ani části jednání, za nějž byl odsouzen, nedopustil v obvodu, který by náležel do místní příslušnosti Městského soudu v Brně. Jelikož stěžovatel nebyl členem organizované skupiny ve smyslu §34 písm. ch) trestního zákona, měla být jeho věc vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Jestliže se tak nestalo, byl protiprávně odňat svému zákonnému soudci. Stěžovatel vznesl tuto námitku již v odvolacím řízení, nicméně krajský soud na ni nereagoval. K dalšímu pochybení, majícímu za následek zkrácení stěžovatele v ústavně zaručeném právu na obhajobu, mělo dojít tak, že svědek P. P., poté, co byl vyslechnut v průběhu hlavního líčení, zaslal soudu dopis, v němž uvedl další skutečnosti, týkající se stěžovatele. Dopis byl založen do spisu a dále s ním bylo z procesního hlediska zacházeno jako s listinným důkazem. Dle stěžovatele městský soud závažným způsobem pochybil, neboť domníval-li se, že v dopise byly uvedeny nové skutečnosti, významné pro jeho rozhodnutí, měl svědka opětovně předvolat a umožnit stěžovateli klást mu ohledně nově zmíněných skutečností otázky, což se nestalo. Rovněž touto námitkou se krajský soud jako soud odvolací vůbec nezabýval. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozsudek krajského soudu č. j. 3 To 234/2008-4458 ze dne 22. 7. 2008 svým nálezem zrušil. II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze tehdy, jestliže by takovým rozhodnutím bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout a napadené rozhodnutí zrušit. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo. V prvé řadě je třeba podotknout, že námitka, že stěžovateli nebylo po skončení vyšetřování umožněno řádné prostudování spisového materiálu, nebyla stěžovatelem uplatněna v odvolacím řízení, Ústavní soud se jí tedy s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti nemohl věcně zabývat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek č. 19, nález č. 111, str. 79 a násl.). Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud poznamenává, že již v minulosti vyslovil názor, že pokud se obžalovaný domníval, že mu nebyla poskytnuta přiměřená doba k prostudování trestního spisu při příležitosti skončení vyšetřování (§166 odst. 1 trestního řádu), mohl sám nebo prostřednictvím svého obhájce usilovat o nahlížení do spisu dle §65 trestního řádu v řízení před soudem, čímž by byl případný zásah do jeho práv zhojen (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 1537/07, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 50, usnesení č. 7, str. 435 a násl.). Z ústavní stížnosti přitom nevyplývalo, že by stěžovatel takto postupoval, resp. že by mu spis nebyl přes jeho výslovnou žádost soudem zpřístupněn. Pokud jde o další uváděné námitky, stěžovateli lze přisvědčit v tom, že na ně odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí adresně nereagoval a vyslovil toliko obecný závěr v tom smyslu, že odvolání stěžovatele nebylo důvodné. Skutečnosti, v nichž stěžovatel spatřoval porušení svých ústavně zaručených práv, nicméně věcně přezkoumal Ústavní soud, přičemž shledal, že tvrzení stěžovatele o existenci neoprávněného zásahu do jeho základních práv a svobod bylo neopodstatněné. Místní příslušnost Městského soudu v Brně byla založena ustanoveními §20 odst. 1, 21 odst. 2 a 22 trestního řádu, přičemž argumentace stěžovatele, že nebyl členem organizované skupiny dle §34 písm. ch) trestního zákona v této souvislosti neobstojí, neboť společné řízení je konáno mj. tehdy, jestliže trestné činy více osob spolu vzájemně souvisí (tzv. objektivní souvislost), čímž je míněno spolupachatelství ve smyslu §9 trestního zákona, účastenství podle §10 trestního zákona nebo jiná forma trestné součinnosti zejména podle §251, 252 či 252a téhož předpisu, ale i další souvislost v nejširším smyslu, např. §141 trestního zákona ve vztahu k §140 téhož předpisu, §162 trestního zákona ve vztahu k §160 až 161, 164 až 168 téhož předpisu atd. (srov. Pavel Šámal a kolektiv: Trestní řád, 6. vydání, Praha 2008, str. 189). Postačovalo tedy, že stěžovatel se jako spolupachatel podílel na trestné činnosti dalších obviněných. V projednávané věci se ovšem jednalo nejen o souvislost objektivní (související trestná činnost více pachatelů), nýbrž i o souvislost subjektivní (více trestných činů jednotlivých pachatelů). Dle §21 odst. 2 trestního řádu koná v takovém případě společné řízení soud, který je příslušný konat řízení proti obviněnému jako pachateli nejtěžšího z posuzovaných trestných činů. V projednávané věci byly nejtěžšími, tzn. nejpřísněji trestnými činy, trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) trestního zákona, jehož se dopustil obžalovaný R. K., přičemž dva ze čtyř skutků (útoků), v nichž bylo obecnými soudy naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu spatřováno, byly spáchány v Brně, jeden v Blansku a jeden, ve spolupachatelství se stěžovatelem a obžalovaným V. Š., v okrese Ústí nad Orlicí, dále trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona, jehož se dopustil obžalovaný V. Š. v okrese Brno-venkov, a konečně trestný čin zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona, jenž spáchal stěžovatel samostatně v okrese Ústí nad Orlicí. Dle ustanovení §22 trestního řádu platí, že je-li ze zákona dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu, což byl v projednávané věci Městský soud v Brně. Vyloučení trestných činů některého pachatele ze společného řízení dle §23 odst. 1 trestního řádu je výjimkou, pro jejíž aplikaci musí být naplněny zákonné předpoklady, což nebyl případ stěžovatele; ostatně ani tehdy, jestliže by k vyloučení došlo, by se již jednou založená příslušnost soudu neměnila (§23 odst. 2 trestního řádu). Nebylo tedy možno se ztotožnit s tvrzením stěžovatele, že jeho věc byla projednána místně nepříslušným soudem a že byl odňat svému zákonnému soudci. Co se týče dopisu svědka P. P., stěžovatel, ač tento dopis v ústavní stížnosti blíže nespecifikoval, měl zřejmě na mysli vyjádření, doručené městskému soudu dne 28. 1. 2008 (č. l. 4179), v němž jmenovaný svědek k výzvě městského soudu doplnil některé informace, týkající se pronájmu automobilů Peugeot 206 a Peugeot 407 společností AUTOART P.P., s. r. o. Jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 11. 2. 2008, důkaz tímto vyjádřením byl v řízení řádně proveden (č. l. 4209), přičemž stěžovatel ani jeho obhájce se k němu, ač jim k tomu byla soudem poskytnuta možnost, nevyjádřili a ani nevznesli žádný návrh na doplnění dokazování, např. právě opakovaným výslechem svědka. Zmíněná zpráva měla nadto z hlediska existující důkazní situace spíše okrajový význam. Za těchto okolností hodnotil Ústavní soud námitku porušení práva na obhajobu jako zcela nedůvodnou. Lze tedy shrnout, že Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. srpna 2010 Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:4.US.3117.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3117/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 8. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 21. 12. 2008
Datum zpřístupnění 16. 9. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Brno
Soudce zpravodaj Židlická Michaela
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 140/1961 Sb., §247, §257, §248, §34 písm.ch, §9, §10, §251, §252, §252a, §140, §141, §162, §160, §161, §164
  • 141/1961 Sb., §23, §125 odst.1, §2 odst.5, §2 odst.6, §65, §20 odst.1, §21 odst.2, §22, §166 odst.1, §18
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík trestný čin/krádež
spis/nahlížení do spisu
příslušnost/místní
dokazování
odůvodnění
trestný čin/spolupachatelství/účastenství
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3117-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 67335
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-01