infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.03.2010, sp. zn. IV. ÚS 3129/09 [ usnesení / FORMÁNKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:4.US.3129.09.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:4.US.3129.09.1
sp. zn. IV. ÚS 3129/09 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v v Praze 1, Štěpánská 630/57, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Co 92/2008-139 ze dne 30. září 2008 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práv garantovaných čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Z předložené přílohy, z připojených příloh a ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 36 C 55/2009 Ústavní soud mimo jiné zjistil, že Městský soud v Praze výrokem II. usnesení č. j. 34 C 29/2005-115 ze dne 6. prosince 2006 zamítl návrh, aby soud vrátil stěžovateli a druhé žalobkyni H. T. Ch. soudní poplatek zaplacený v kolkových známkách ve výši po 2.000,- Kč. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil. Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecnými soudy svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody. Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem v záhlaví citovaného rozhodnutí bylo rozhodnutí o částce 2.000,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Podle přesvědčení Ústavního soudu Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím i Městský soud v Praze výrokem II. usnesení č. j. 34 C 29/2005-115 ze dne 6. prosince 2006 rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, přičemž jejich závěry nelze podle náhledu Ústavního soudu rozhodně označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. března 2010 Miloslav Výborný v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:4.US.3129.09.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3129/09
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 3. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 12. 2009
Datum zpřístupnění 20. 4. 2010
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Praha
Soudce zpravodaj Formánková Vlasta
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 549/1991 Sb.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstřík poplatek/soudní
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3129-09_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 65564
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-02