ECLI:CZ:US:2010:4.US.3220.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3220/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. R. G., zastoupeného JUDr. Pavlem Kortou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, směřující proti usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Obvodního oddělení Orlová č. j. KRPT-21440-13/TČ-2010-070318 ze dne 17. srpna 2010 a proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Karviné, pobočka v Havířově sp. zn. 11 Zn 4983/2010 ze dne 2. září 2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Obvodního oddělení Orlová č. j. KRPT-21440-13/TČ-2010-070318 ze dne 17. srpna 2010 byla zamítnuta žádost stěžovatele o uhrazení svědečného ve výši 745,- Kč za podání vysvětlení. Stížnost proti tomuto usnesení státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné, pobočka v Havířově usnesením sp. zn. 11 Zn 4983/2010 ze dne 2. září 2010 zamítl.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není řádnou další odvolací nebo stížnostní instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování soudů nebo orgánů činných v trestním řízení. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by tyto orgány na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Nelze přehlédnout též skutečnost, že v daném případě bylo předmětem v záhlaví citovaných rozhodnutí svědečné ve výši 745,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však v záhlaví citované rozhodnutí rozhodně považovat nelze) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Podle přesvědčení Ústavního soudu policejní orgán i státní zástupce rozhodli v záhlaví citovanými rozhodnutími v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a svá rozhodnutí též logicky a srozumitelně odůvodnili. Ústavní soud tak žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu