ECLI:CZ:US:2010:4.US.486.10.1
sp. zn. IV. ÚS 486/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. srpna 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele S. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem Mikulášská 9, Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 897/2009-733 ze dne 19. 8. 2009, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 To 32/2009-683 ze dne 21. 4. 2009 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 34 T 7/2008-635 ze dne 12. 2. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 18. 2. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala i další formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.
Dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 897/2009-733 ze dne 19. 8. 2009 nebylo řádně doručeno jeho obhájci, neboť přestože mělo být doručováno do vlastních rukou, převzal jej toliko zmocněnec obhájce a nikoliv obhájce sám. Tato skutečnost dle stěžovatele zakládala neúčinnost doručení a na jeho ústavní stížnost tak bylo třeba pohlížet, s ohledem na ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §62 až 64 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), jako na včasnou.
Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 34 T 7/2008, jenž si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že dne 3. 9. 2009 stěžovatel osobně převzal usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 897/2009-733 ze dne 19. 8. 2009 a téhož dne jej převzala i zmocněnkyně jeho obhájce (jednalo se o zaměstnankyni advokátní kanceláře). Dle §63 trestního řádu se pro způsob doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům, notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně použijí předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. Dle §50a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), písemnost určenou advokátu, notáři, soudnímu exekutorovi a patentovému zástupci za ně mohou přijímat osoby, které k tomu byly zmocněny, nebo jejich zaměstnanci. Vykonávají-li tyto osoby svou činnost společně s jinými osobami, mohou ji přijmout i tyto jiné osoby a jejich zaměstnanci. Naopak ze žádného ustanovení trestního či občanského soudního řádu nevyplývá, že by advokát musel převzít písemnost osobně.
Z výše uvedeného je patrno, že usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 897/2009-733 ze dne 19. 8. 2009 bylo řádně doručeno jak stěžovateli, tak i jeho obhájci, a to dne 3. 9. 2009. Byla-li ústavní stížnost předána k poštovní přepravě až dne 17. 2. 2010, tedy po uplynutí více než pěti měsíců ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, stalo se tak opožděně a Ústavnímu soudu nezbylo než ji odmítnout dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2010
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj