ECLI:CZ:US:2010:4.US.854.10.1
sp. zn. IV. ÚS 854/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Ing. F. M., zastoupeného JUDr. Janem Mayerem, advokátem se sídlem v Kolíně, Příkrá 46, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 561/2009 ze dne 29. 12. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 28, čl. 9, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 4 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu I. stupně Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 6 C 235/2007 ze dne 7. 7. 2009 o znalečném, přiznaném znalci - stěžovateli - tak, že na místo soudem I. stupně přiznaného znalečného ve výši 16.472,- Kč bylo přiznáno znalečné pouze ve výši 8.932,- Kč. Jak patrno z odůvodnění napadeného rozhodnutí, ke snížení soudem I. stupně stanoveného znalečného došlo proto, že odvolací soud nepřiznal znalci odměnu v jím účtované výši (10 hodin po 350,- Kč) za takové úkony, jako byly např. převzetí spisu, pozvánky na místní šetření, vrácení spisu apod., jakožto odměnu nepřiměřenou a dále nepřiznáním plné účtované náhrady hotových výdajů ve výši 4.340,- Kč, jejichž placení znalec nedoložil.
V podrobně rozvedeném návrhu stěžovatel zrekapituloval postup soudů obou stupňů při stanovení znalečného a obsah jejich rozhodnutí. Obsáhle pak brojí proti postupu odvolacího soudu, který znalečné přezkoumával z podnětu odvolání jedné strany a stěžovateli, na rozdíl od soudu I. stupně, nepřiznal všechny jím účtované položky znalečného, v důsledku čehož podle stěžovatele došlo k porušení shora označených práv. Domáhá se proto, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do základních práv stěžovatele napadeným rozhodnutími zjištěn nebyl. Dle přesvědčení Ústavního soudu odvolací soud podrobně a v potřebném rozsahu logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem vyložil důvody, které jej vedly k závěru o nepřiznání znalcem účtovaného znalečného v plné výši. Interpretace relevantních ustanovení soudem provedená není výrazem svévole, naopak nepřiznáním účtované odměny v plné výši byl respektován obsah ustanovení §25 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 Sb., a hlediska tam pro určování výše odměny stanovená (povaha a rozsah úkonu, stupeň odborné kvalifikace potřebné k jeho provedení apod.) a Ústavní soud ji považuje za ústavně konformní, stejně tak jako zdůvodnění nepřiznání části náhrady hotových výloh. Na podrobné odůvodnění odvolacího soudu, Ústavním soudem akceptované, lze tak zcela odkázat a zároveň také připomenout roli Ústavního soudu, stanovenou čl. 83 Ústavy ČR.
Ústavní soud tak uzavírá, že v posuzovaném případě nezjistil porušení práva stěžovatele na soudní ochranu, nemohlo tak dojít ani k porušení dalších práv, jichž se stěžovatel dovolává, a proto z uvedených důvodů návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu